Líbáš jako Bůh

Nebyla to nějak zvlášť nuda, stejně tak ani zábava, film mnou provanul, nic nezanechal a vícekrát se, předpokládám, už nesetkáme. Nešlo o takovou katastrofu, jak zde líčí některé hysterické "odpadové" komentáře, zkrátka humor takřka nefungoval, trapnějších či hlušších míst zde bylo po vícero, ale nic, z čeho bych byl nějak brutálně nasrán či pobouřen, jsem zde nenašel. Zkrátka jsem nebyl cílová skupina, to je záhodno si uvědomit. 2* mi příjdou tak akorát, pokračování si už asi nedám. (31.08.2012)

Nejdříve jsem se podíval na zdejší hodnocení, pak si pustil film a výsledek? Příjemné překvapení z pohodové komedie o lidech, kteří sice nejsou v mé věkové kategorii, ale vztahy řeší pomocí stejných vymožeností. Závan techniky je místy až příliš silný, ale o to vtipnější. Sice jsem se příliš nezasmál, ale když vidím tu sodu, kterou tady film dostává od některých rádoby odborníků, tak dávám v klidu tři hvězdičky. (26.02.2010)

O jedno zoufalé pousmání lepší než Jak se krotí krokodýli, i přesto ovšem Marie Poledňáková nejúspěšněji prohlubuje dno české kinematografie. I ten Troška jí muže závidět. Jenom u jejich současných filmů mi je totiž fyzicky špatně.. Mám pocit, že kdybych celý ty 2 hodiny bušil hlavou do zdi, tak mi v tý hlavě bude hučet míň než po sledování týhle absolutně dementní hovadiny. Příběh tam je jak když neni, humor je klasicky hezky českej (tzn. příšernej) a každý herec si zde připsal snad svůj nejhorší výkon v kariéře. Jenže nejhorší je chování postav. Paní Poledňáková snad posledních pár let přebývala v nějaký jeskyni, protože vůbec neví jak se lidi chovají. Dospělí lidi se tu chovaj jako puberťáci a puberťáci jako úplný dementi. A jestli režisérka prohlašuje, že je to komedie ze života a podobný hovadiny, tak to si z nás dělá asi srandu. Prostě utrpení největšího českýho kalibru. Na tohle vám paní Poledňáková sere bílej tesák. (11.10.2009)

Tak jo, Marie, dala jsem Ti šanci, přestože Tvá tvorba bez okovů totality nestojí ani za klokaní pšouk. Celých 20 minut jsem vejrala, v ksichtu se mi nepohnul ani sval, rty zachovávaly neutrální přímku... maximálně se občas podrážděně pokřivily. A potom jsem se položila na otázky: proč tady dřepím, co mi ten film dává? Odpověď se dostavila okamžitě: dává mi nudu, otrávenost a chvilkové momenty nasrání (vždyť která vymaštěná lulina skočí prakticky bezdůvodně před rozjetou houkající a blikající sanitku?, proč tuhle rychlou záchranku ostatní auta předjíždějí? atd.). Nevím, proč ses po plyšové revoluci na 17 let odmlčela, Marie, je však náramná škoda, že jsi ticho přerušila infantilními, neartikulovanými skřeky ve stylu "Jak se krotí krokodýli" nebo "Líbáš jako bůh". A to si kuř, že "Líbáš jako ďábel" důsledně vynechám - i filmový sadomasochismus má své meze. (03.06.2013)

Tak se pěkně uklidníme. Líbáš jako Bůh je sice průměrná komedie, která má tak dva, možná tři slušné vtipy, ale to není důvod tomu okamžitě dát odpad. Teda alespoň pro mě ne. A mám proto pár argumentů: 1: Film mě ani neurazil, ani jsem se necítil trapně, že se na něj koukám. 2: Magálová, Holubová a Bartoška tento film zachránili, nebýt jich tak tu dám mnohem menší hodnocení. Už kvůli těmto třem nemůžu pod tři hvězdy. 3: Hláška "Tak na to ti sere bílej tesák!" má vážně něco do sebe. Takže shrnuto podtrženo je to sice jen průměrná (místy i moc podprůměrná) komedie, ale myslím, že speciálně česká kinematografie má na svém kontě (bohužel) mnohem horší kousky, než Bůh. A že se vám moje argumenty zdají slabé? Tak na to vám sere bílej tesák! :-) (14.11.2009)