Útok na ponorku

Začínám mít vyloženou averzi na filmy, kam se přidávají vystřižené pasáže z jiných, lepších a dražších filmů. Vyložení experti na takovou tvorbu byly v devadesátých letech producenti s Royal Oaks a tento snímek není bohužel žádná výjimka. Dudikoff tu je, jakože velký machr, co staví ponorky, bohužel působí už jen jako karikatura kdysi v rámci možností slavného herce, bez špetky energie. Motivy a chování záporáků pak radši komentovat nebudu vůbec. Pusťte si radši nějaký originální film a neztrácejte tady čas. (28.05.2022)

Co také nového vymyslet ? Všechno už bylo řečeno v jiných "ponorkových filmech". Ale divat se na to dá. Protože tam není mnoho moudrých dialogů, tak to nemusíte tak pozorně sledovat. Protože akční scény, střílení, rvačky a zabíjení už znáte nazpaměť. Přesto všechno je to ale dobrý průměr asi zásluhou MICHAELA DUDIKOFFA. (26.07.2011)

Ať už je to loď nebo ponorka, tak ještě se mi nestalo, že by to byl úplný odpad a ani tento případ to není. Pravda, dialogy jsou tu trochu strohý, ale film je prostě dobrá pohodovka. Míša je tu v klidu, nedělá nic co by bylo proti něčemu, je tu trochu jako Macgyver. Ale vůbec mi to nevadilo. Je tu i akce, naháněčka s ponorkama byla fajn. Film odsýpá a nenudí nejsou tu zbytečně dlouhý dialogy a určitě bych to dal jako lepší Dudikoff film. Za mne dobrý (17.02.2024)

Takovýhle scénáře jsem vymejšlel, když jsem si jako děcko hrál s hračkama. Dudikoff nám v tomhle filmu ukáže, jak se dá krásně vytáhnout kulka z těla vývrtkou, aníž by to nějak sebevíc bolelo. Stačí flaška vodky bez brzdy po ruce a hnusná žena s náběhem na plastiku po boku. Protivníci vyvražděj nelítostně celou posádku, ale když maj šanci sejmou Dudikoffa, tak ho radši jen uspí...a zrovna jeho. Ten chlápek má fakt štěstí. (23.01.2019)

Také Michael Dudikoff (a stejně i Dolph Lundgren - Mise pomsty) má své přepadení ponorky a i když v dobách své největší slávy by možná byl oříškem i pro Stevena Seagala, tímto filmem Seagalovu Přepadení nesahá ani po zadní šroub ponorky. Ale na druhou stranu - Dudikoff kromě svých tří ninjů nehrával žádné nezranitelné bojovníky a jeho hrdinové jsou většinou spíše odvážným a rozhodných chlapem, který se rvát umí, ale vždy také dostane nakopáno. Přitom ale hláškuje a umí pobavit svým naivním hraním nadšence starých dobrých béček. V mnoha jeho filmech to tak funguje, často dokonce vyhraje i díky náhodě a nejinak je tomu i zde. Jako bývalý expert námořnictva James Carter (a ne Zach Silver jak to tvrdí obsah) navrhl ponorku Odysseus, kterou však přepadnou teroristé (opět nic nemají společného s Irákem, jak tvrdí obsah, ale je to samostatná jednotka z Balkánu) a s její pomocí chtějí vyslat na Ameriku jadernou hlavici a zničit ji. Carter se však na ponorku dostane a získá (jak jinak) pod svou kontrolu, přičemž mu scénárista předepsal i nějaký ten boj z oči v oči, střelbu a dokonce nechat sestřelit jednou raketou vršek Empire State Building - za což by se nemuseli stydět ani trikaři ze 30.let minulého století!!! Jde o zcela standartní dudikoffku, ve které je vše tak, jak jsme v těchto typech filmu zvyklí. Kořením (a to chutným) jsou snad jen erotická scéna teroristky a námořníka a fešná Catherine Bellová, která si snad i v námořnické uniformě odskočila z natáčení JAGu. PS: za "nejlepší" scénu považuji tu, ve které námořník oznámí Dudikoffovi, aby si hlídal záda a následně jej zezadu podřeže teroristka. Scénárista měl opravdu smysl pro černý humor. Hudba: David & Eric Wurst (15.02.2009)