Režie:
Dennis GanselKamera:
Torsten BreuerHudba:
Heiko MaileHrají:
Jürgen Vogel, Frederick Lau, Max Riemelt, Jennifer Ulrich, Christiane Paul, Elyas M'Barek, Jacob Matschenz, Max Mauff, Cristina do Rego (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Německo. Současnost. Učitel gymnázia Rainer Wenger se rozhodne během jednotýdenního projektu na téma „Státní formy“ vyzkoušet jeden pokus, aby zhmotnil studentům počátek diktatury. Pedagogický experiment s ničivými následky. Nejdříve to začalo neškodně s pojmy jako disciplína a pospolitost, ale během několika dnů se teorie změnila v praxi. Název projektu: Vlna. Už třetí den začínají studenti ty, kteří smýšlejí jinak, odstraňovat a ustrkovat. Když se situace na turnaji ve vodním pólu nakonec vyhrotí, rozhodne se učitel experiment zrušit. Příliš pozdě! Vlna se už dávno dostala mimo kontrolu… (oficiální text distributora)
(více)Videa (2)
Recenze (969)
Tvář fašismu, tvář samovlády, kterou jsem z vlastní zkušenosti nikdy nepoznal, mi zpočátku připadala v tomto příběhu nemožná a nevěřil jsem tomu, že lze i dnes u tolika lidí v jedné třídě zmanipulovat hierarchii hodnot a zvrátit myšlení. Je to příběh s výraznou fašizující systematičností a bez nadsázky s faktickým obdivem ke kultu osobnosti v postavě učitele. Čím jsou učitelem inspirované metody tak přitažlivé? Když požaduje přísnou kázeň a poslušnost, uniformitu, a také se vzdání všeho co jste doposavad měli rádi? Už to samo je pro mnohé přitažlivé, aby nosili stejný šat, a chtějí se vzdát vlastní identity, aby jim někdo říkal, co mají dělat, a někdo rozhodoval za ně. Koneckonců, pro ty hledače štěstí, které to tak duchovně uchvacuje být v područí nějakého magora a vyhovuje jim vymývání mozků, asi jiné řešení není. Je to taky určitá paralela života, která je ovšem scestná, když se mnoho lidí rozhoduje jak se přizpůsobit světu. V pomyšlení, že je něco takového možné a zjistit, že to jde, je tedy síla. Asi je i možné, že mezi blbosti lidského ducha patří i schopnost nevidět věci nebezpečně zřejmé. Děj se snaží objasnit specifika samovlády v experimentu, který má stále stejnou temnou tvář i když převléká různé stejnokroje. Ani sebelépe bělostnější košile nezakryje její nelidskost. Charakter postav v příběhu se mi zdál malinko zjednodušený a svádí k pochybnostem, že by bezmyšlenkovité uctívání učitele tak lehce probíhalo? Tím nechci snižovat hodnotu filmu, který je nepochybně po mnoha stránkách pozoruhodný a může se také opřít o skvělý výkon hlavního představitele Jürgena Vogela. A konečně poslední postřeh, co tedy zbývá napsat? Film je nadprůměrný, který mě určitě podnítil k zamyšlení o existující hrozbě a je tak trošku alarmující pro dnešní demokracii. ()
Poučili jsme se z historie? Na to se snaží odpovědět Die Welle, film krásně ukazující, jak snadno jde s lidmi manipulovat. Dost mrazivé je, když si představíte, že by se chyby minulosti mohly znovu opakovat, protože jak film napověděl, tak je to skutečně dost pravděpodobné Stačí prostě správnému člověku vnuknout správný nápad. Stačí jen jeden člověk, který se ozve. Dnešní generace se o to, co bylo, nezajímá, mladí prostě chtějí někam patřit a být něčeho součástí a už jim nezáleží na tom, jaké jsou další okolnosti, nebo jestli bude někomu ublíženo. Opravdu zajímavý německý film, i když bych i tak neřekla, že nejlepší. Doporučuji všem! Po shlédnutí už jen tak neřeknete "Fašismus,diktatura? To by se dneska stát nemohlo"... ()
„Die Welle“ je krásným příkladem toho, že skutečnost a film se mnohdy nemají rádi. Že k vytvoření fašistické společnosti došlo v Americe za 1 týden, je možné, ale ve filmu mě od nevěřícného úšklebku zachraňuje právě a jen tato znalost. „Die Welle“ sice zapadá mezi podobné německé filmy o zhoubném vlivu moci či mezi filmy rovněž mluvené v hatmatilce, které takřka nerozumím, ale kde je třeba v Experimentu překotný psychologický vývoj obhajitelný extrémními okolnostmi a v Klass tím, že celá věc je již léta v pohybu a nyní pouze krystalizuje, tam u „Welle“ nezbývá než toto pokorně přijmout. Brilantní závěrečná scéna, která teprve sděluje, o co tvůrcům šlo, pak může být sebepůsobivější, ale na to, aby opravdu rezonovala, by musela být vrcholem předchozího děje a gradace, nikoli jen moralistním přílepkem jen úzce souvisejícím se samotným filmem. Ale němčinu se na „Die Welle“ určitě budu učit ráda. ()
Námět, podložený reálným experimentem z Ameriky 60. let, nejspíš nešlo zpracovat výrazně lépe. Přinejmenším v rámci filmů pro mladé, s ambicí rozpoutat diskuzi na středních školách. Klipařský střih, rozdělení do šesti kapitol (dní) a alespoň pár promile vztahy-rozvíjejících dialogů mezi studenty. Nic z toho mi nevadilo tolik jako doslova přestřelený závěr, nabízející efektivní gradaci i za cenu ztráty dosavadní věrohodnosti. Rovněž škoda jen povrchního využití historie země, kde ke všemu dochází. Až na jednu zmínku o německé Třetí říši nejdou tvůrci v rýpání do bolestivé minulosti hloub (neměla-li studentka, která se postaví Vlně, odkazovat k popravené Sophii Schollové). Bráno z opačné strany, film je díky tomu univerzální a lépe vyhovuje globalizovanému („uniformovanému“) světu. K něčemu srovnatelnému může asi vážně dojít kdekoliv. Neboť všichni, obávám se, podvědomě toužíme být vedeni někým navenek zkušenějším a moudřejším. Je to mnohem pohodlnější. A nebezpečnější. 70% Zajímavé komentáře: kiddo, uzzi, wipeout, Martyr ()
Chritiane Paul je jedna z nejšťavnatějších německých kostí, proto když jsem vedle fascinujícího námětu viděl i její jméno v úvodních titulcích, úplně jsem se rozzářil. Jenže ona tan hraje jen nicmoc hezkou a nevýraznou manželku hlavního führera. To bylo teda docela zklamání, pak mě ještě zklamalo, že už od prvního záběru na mírně labilního blbečka bylo jasné, že tenhle kokot to všechno posere, a překvapení se nekonalo. Jo a ještě mi vadilo, že se to celý odehraje během jediného týdne, tomu se dá těžko věřit. Jinak ale nemám co vytknout, Vlna se přes mě přelila silou větší vlny a já dez dechu sledoval i chápal, co se na plátně děje. ()
Galerie (31)
Photo © BAC Films
Reklama