Náš vůdce

Všichni víme, co znamenal fašismus, že pod tímhle slovem se skrývají miliony zavražděných lidských životů. Všichni víme, že tyhle strašný hrůzy začínaly, postupně a nenápadně. Stále větší skupina lidí si začínala hrát na vyvolený, stále větší skupina lidí cítila v jednosti a uniformovanosti obrovskou sílu. Stále větší skupina začínala zasívat strach v mysli lidí. Až nakonec neexistovala už žádná skupina lidí, ale jen vyvolená rasa se samozvaným právem všechny nevyvolené vraždit a terorizovat. Miliony hrobů po celém světě z téhle hrůzy by měly jasně řvát ne, tudu cesta nevede ! A já se ptám ? V jaký žijeme době, když koukám na film, který je přesně o tom co jsem popsal o pár řádků výše a přijde mě tak strašně reálný, samozřejmý a přirozený až naskakuje husí kůže. Proč se nám nechce dívat na hromadný hroby, ale proč necháváme běhat na svobodě lidi co řvou TO ONI, ONI jsou na vině. ONI nám chtějí vzít naši zem, ONI nám chtějí vzít naše štěstí, ONI, ONI, ONI. Někdy mám pocit, že s „ONI jsou teroristi“ a s „ONI jsou bezvěrci“ se sami ženeme tam, na co se tak neradi díváme a při čem se jen nevěřícně ptáme „Jak jsme to mohli dopustit !“ Film Náš vůdce je jedinečný ve své působivosti, adaptaci do dnešní doby a skvělým hereckým výkonům. A já si jen přeji, víc takových filmů a jen houšť a větší kapky do nás všech, dokud to bude potřeba, tedy po celou dobu existence lidí na této planetě. (12.05.2008)

Poučili jsme se z historie? Na to se snaží odpovědět Die Welle, film krásně ukazující, jak snadno jde s lidmi manipulovat. Dost mrazivé je, když si představíte, že by se chyby minulosti mohly znovu opakovat, protože jak film napověděl, tak je to skutečně dost pravděpodobné Stačí prostě správnému člověku vnuknout správný nápad. Stačí jen jeden člověk, který se ozve. Dnešní generace se o to, co bylo, nezajímá, mladí prostě chtějí někam patřit a být něčeho součástí a už jim nezáleží na tom, jaké jsou další okolnosti, nebo jestli bude někomu ublíženo. Opravdu zajímavý německý film, i když bych i tak neřekla, že nejlepší. Doporučuji všem! Po shlédnutí už jen tak neřeknete "Fašismus,diktatura? To by se dneska stát nemohlo"... (02.09.2012)

Zajímavý německý film s nosnou ideou, že i přes demokracii kolem fašismus a násilí dříme latentně v nás a stačí jen najít silného vůdce - třeba schopného učitele názorně vysvětlujícího pojem autokracie. Silné herecké výkony učitele a vůdce Vlny (Jürgen Vogel) i mladých herců podtrhují věrohodnost filmu. Trailer: http://www.csfd.cz/film/239674-nas-vudce/videa/ (19.10.2011)

Podobně jako Experiment Olivera Hirschbiegela i "Vlna" těží z konceptu davové manipulace. A trpí podobnými nešvary: schematický, příliš předvídatelný děj, plochá psychologie (nejedná se o nadsázku a žánrově ani o parodii či satiru, takže předpokládám, že absurdní chování většiny participantů je jen důsledek špatného odhadu scénáristy) a absence nadhledu. Je natolik didaktická a ve své bohulibé činnosti ukázat, jak nakažlivé je totalitářské myšlení, je natolik zjednodušená, jako by snad vznikla přímo pro potřeby nějakého týdenního středoškolského kurzu na téma autokracie. (16.12.2011)

Tedy, popravdě, německá kinematografie mne stále nepřestává (příjemně) překvapovat. Že režisér Dennis Gansel od upocené teenagerské komedie Holky to chtěj taky dojde k téhle univerzálně platné filmové studii vzniku a procesu utváření totalitního systému, to by mne nenapadlo ani v těch nejodvázanějších představách. (On už ale ve svém předešlém filmu Napola / Hitlerova elita naznačil svou touhu pojmenovat mechanismy iniciování moci...nyní se jen posunul z historické do (nepříjemně) hypotetické roviny...) Odvaha a především míra vypořádání se se svou vlastní temnou minulostí je skutečně obdivuhodná (a o to citelněji je znát její absence v naší společnosti). ,,Takže vy si myslíte, že diktatura v Německu by už nebyla možná, jo?" ,,Rozhodně, už jsme se přece poučili..." Die Welle dává bohužel přesnou odpověď - v každém společenství je množství citově frustrovaných, vnitřně nejistých, osamělých, duševně nevyrovnaných a sociálně neukotvených lidí dost velké na to, aby se něco takového stávalo stále znovu, záleží jen na míře dané konkrétní lability... Dennis Gansel přitom nezachází nikam do extrémních, ani utopických fikcí (ač se to může zdát paradoxní i absurdní) - jeho film je totiž adaptací proslulého románu Američana Todda Strassera (publikuje pod literárním pseudonymem Morton Rhue), která vychází ze skutečného sociologického experimentu na jedné střední škole v Palo Alto v Californii v roce 1969. Tenhle příběh se tedy nějak podobně v Americe udál. (Američtí vědci vůbec v dané době - během války ve Vietnamu - podrobovali svému zkoumání velmi zajímavé cílové skupiny, jejichž výsledné efekty a závěry z nich plynoucí byly skutečně deprimující - viz třeba známý Stanfordský vězeňský experiment, který se uskutečnil jen o dva roky později, tedy v roce 1971...) Podobné filmy: Experiment, Klass, Klub rváčů (20.01.2009)