Náš vůdce

Nenápadný německý film, přehlížet ho by byl ale sakra pořádný hřích. Zvláštní pedagogický experiment bývalého bouřliváka a nyní učitele občanské nauky a tělocviku se zvrtne a smete vše, co mu stojí v cestě – hlavně pak slabší jedince. Kdo by čekal, že pokus sázející na pospolitost znudění studenti odmítnou podstoupit, je hrubě vedle. Opojná chuť moci je nadmíru lákavá. Lehce předvídatelný příběh pomalu graduje do neodvratného, leč trochu přepáleného závěru. Do té doby nám ale mladý německý režisér Dennis Gansel předkládá velmi sebejistou, živoucí a promyšlenou metaforu o vzestupu, aneb jak se i v 21. století dá poměrně snadno (někdy vážně až moc snadno) vytvořit diktatura plná hesel a opojení z nadřazenosti. Daří se mu to i díky reportážní kameře, slušnému soundtracku i živému výkonu Jürgena Vogela a neokoukaných teenagerů, s Frederickem Lauem v čele. Od/z téhle hry o manipulaci a poslušnosti se holt těžko odchází, stejně jako od Ganselova filmu.. (10.03.2012)

Zaujímavý a myšlienkovo podnetný film o tom, ako to môže dopadnúť, keď niekto prevezme rolu "vyvoleného", aj keď len na pedagogickej pôde a v súčasnosti. Die Welle je modelová situácia, mrazí však tým, aká je vlastne reálna. Autokracia a extrémizmus prepojené v historickom a súčasnom kontexte... Celkový dojem z filmu je viac než výborný, aj keď trošku mu škodí ten vygradovaný záver, ktorému dal Dennis Gansel svojskú dramatickosť (film by sa úplne bez toho zaobišiel). Priznám sa, že som čakala viac priestoru pre zoznámenie sa s charakterom učiteľa, ktorý celý "experiment" potiahol, takto sme sa dozvedeli len o jeho pedagogických zručnostiach, menej o jeho egu. Istotne je rovnako udivujúce, ako môže šikovne riadená manipulácia zafungovať na študentov tak rýchlo...Ale to nie je až také podstatné. Na filme je najzaujímavejšie hlavne to, že pochádza z nemeckej produkcie a ponúka pôsobivú adaptáciu historických a spoločenských faktov do dnešnej éry. V neposlednej rade chcem spomenúť aj prekvapivo dobré herecké výkony. (27.02.2011)

Chritiane Paul je jedna z nejšťavnatějších německých kostí, proto když jsem vedle fascinujícího námětu viděl i její jméno v úvodních titulcích, úplně jsem se rozzářil. Jenže ona tan hraje jen nicmoc hezkou a nevýraznou manželku hlavního führera. To bylo teda docela zklamání, pak mě ještě zklamalo, že už od prvního záběru na mírně labilního blbečka bylo jasné, že tenhle kokot to všechno posere, a překvapení se nekonalo. Jo a ještě mi vadilo, že se to celý odehraje během jediného týdne, tomu se dá těžko věřit. Jinak ale nemám co vytknout, Vlna se přes mě přelila silou větší vlny a já dez dechu sledoval i chápal, co se na plátně děje. (14.03.2009)

Velmi zajímavý snímek, ukazující, že někdy stačí méně, než málo a je zaděláno na megaprůšvih. Stačí mít ideu, podsunout "správné" myšlenky "správným" lidem, a dílo je hotovo. Ale jak se dá zabrzdit naplno rozjetý expres, který se původně měl jen tak poposunout? Napovím vám: těžko. Uvěřitelnosti příběhu napomáhá nejen to, že jeho základ tvořily skutečné události, ale i to, že herci odvedli velmi dobrou práci - a navíc, mládež je přeci tak ideálním terčem podobných experimentálních hrátek, včetně schopnosti předávat "slovo boží" dál a dál prostřednictvím všech myslitelných i nemyslitelných komunikačních prostředků... (08.02.2011)

"Jak vyrobit Molotovovův koktejl spadá do výuky chemie." Na žádné z mnoha škol, které jsem poctil svou návštěvou, jsem nepatřil k nejpozornějším žákům. Zaznamenal jsem však přitom skutečnost, že nejlepší učitelé jsou ti s nejmenším počtem akademických titulů a šťavnatá výuka Rainera Wengera to jenom potvrdila. Při jeho zpracování projektu Autokracie jsem jen fascinovaně sledoval, jak se za pár dní změnily lidské povahy a založená VLNA se rychle začala vlnit podobným směrem jako za dob, kdy bylo Německo nade všecko. Na mne to tedy hodně zapůsobilo a přitom se mi líbil vyvážený poměr smutek/humor i řád/anarchie. A nejlepší byl sympatický führer, který vůbec netušil, jak dokáže rozpohybovat stádo. Trošku to sice bolelo, ale stálo to za to. (14.04.2016)