Náš vůdce

Cekal jsem nejaky utahany, i kdyz asi syrovy drama o uciteli, co mu hrabne a zacne vysilovat a dostal jsem neco naprosto jinyho. Celej film, ackoliv ukazuje zavazny veci, je natocenej docela pohodovou a hlavne sviznou formou, ucitel sice vymysli podivnej experiment, ale je to sympatak, kterymu z moci nijak nehrabne. Tady jde o sledovani promeny studentu, ktery nejdriv meli proste svoje skupinky, ve kterejch se bavili, ale postupne jsou to bud clenove Vlny, nebo ty ostatni a dochazi tak postupne k potyckam, ktery jsou skvele vygradovany az k drsnymu finale. Od rezisera Holky to chtej taky bych teda takhle skvele natoceny a i kdyz drsny, tak zaroven zabavny drama necekal, hodne prijemny prekvapeni a jasnejch 5*. (01.11.2009)

Tedy, popravdě, německá kinematografie mne stále nepřestává (příjemně) překvapovat. Že režisér Dennis Gansel od upocené teenagerské komedie Holky to chtěj taky dojde k téhle univerzálně platné filmové studii vzniku a procesu utváření totalitního systému, to by mne nenapadlo ani v těch nejodvázanějších představách. (On už ale ve svém předešlém filmu Napola / Hitlerova elita naznačil svou touhu pojmenovat mechanismy iniciování moci...nyní se jen posunul z historické do (nepříjemně) hypotetické roviny...) Odvaha a především míra vypořádání se se svou vlastní temnou minulostí je skutečně obdivuhodná (a o to citelněji je znát její absence v naší společnosti). ,,Takže vy si myslíte, že diktatura v Německu by už nebyla možná, jo?" ,,Rozhodně, už jsme se přece poučili..." Die Welle dává bohužel přesnou odpověď - v každém společenství je množství citově frustrovaných, vnitřně nejistých, osamělých, duševně nevyrovnaných a sociálně neukotvených lidí dost velké na to, aby se něco takového stávalo stále znovu, záleží jen na míře dané konkrétní lability... Dennis Gansel přitom nezachází nikam do extrémních, ani utopických fikcí (ač se to může zdát paradoxní i absurdní) - jeho film je totiž adaptací proslulého románu Američana Todda Strassera (publikuje pod literárním pseudonymem Morton Rhue), která vychází ze skutečného sociologického experimentu na jedné střední škole v Palo Alto v Californii v roce 1969. Tenhle příběh se tedy nějak podobně v Americe udál. (Američtí vědci vůbec v dané době - během války ve Vietnamu - podrobovali svému zkoumání velmi zajímavé cílové skupiny, jejichž výsledné efekty a závěry z nich plynoucí byly skutečně deprimující - viz třeba známý Stanfordský vězeňský experiment, který se uskutečnil jen o dva roky později, tedy v roce 1971...) Podobné filmy: Experiment, Klass, Klub rváčů (20.01.2009)

Zajímavý film, v mnoha ohledech podobný Kultu hákového kříže, především tím, že může bez problémů sloužit jako snímek určený pro školní představení, nad kterým se lze zamýšlet a diskutovat v hodinách občanské nauky. Bohužel, stejně jako jeho americký bratříček, trpí určitým zjednodušením a schématičností a to mu ubírá na přesvědčivosti a autentičnosti. Našemu vůdci neubírám působivost a to, co chce sdělit, sděluje jasně a efektně. Jenže v reálu by to takhle nefungovalo. Jde o to, že podobný patologický proces by mohl probíhat někde v uzavřené komunitě bez přístupu médií a rušivých vlivů příbuzenstva, kamarádů a státní moci. Dnešní doba vůbec nepřeje totalitním ideologiím založeným na masové účasti, protože je díky informační explozi a všudypřítomnému působení médií hodně atomizována. Ti žáci jsou různé národnosti, náboženství i kultur a tmel se v takovém případě hledá hůř než ve 30. letech. Snímku Dennise Gansela navíc škodí ten přepálený závěr se zápachem střelného prachu a želízky na rukou. Je to nejspíš proto, že to poselství teenagerům mělo být co nejúdernější, ale méně by v tomto případě znamenalo více. Celkový dojem: 65 %. (05.05.2011)

Autokracie je forma vlády, ve které je držitelem veškeré moci buď jednotlivec nebo úzká a sociálně uzavřená skupina lidí. Oporou moci v takovém politickém uspořádání většinou bývají ozbrojené síly a byrokratická státní správa.…. Tak tohle je film, na který dlouho nezapomenu. Ne snad kvůli filmařině (i když co vytýkat?), ale díky poznání, že i dnes je tak jednoduché stvořit ideologické monstrum. Nejsem naivní, ale že to jde tak lehce, jsem si uvědomil až při tomto filmu. A určitě je to i tím, že byl natočen v Německu, protože je to pro ně citlivé téma. Stálo by za zvážení, jestli by jej neměli pouštět ve školách. Spolu s American History X Možná je to bezpečnější, než se pouštět do týdenního projektu. PŘÍBĚH ***** HUMOR * AKCE ** NAPĚTÍ *** Co uvidíme (možná) příště? Volby 2008. ,,Zastavme oranžovou vlnu“ vyzval Topolánek. A jak to bude dál? My nesmíme ani naznačovat.... (28.02.2009)

Zajímavý film, to zcela jistě. Zblbnout masy není až tak složité a zblbnout třídu teenagerů asi také ne, to těžší je už je spíše zaujmout a to se jejich profesorovi gymplu Rainerovi Wengerovi dokonale povedlo....Film se volně inspiroval záležitostí, která se stala na jedné ze škol v Kalifornii v sedmdesátých létech. Také tam probíhal stejný experiment, (žáci nechápali kolik lidí se nechalo zblbnout nacismem) také tam nakonec učitel odhodil klobouk a kouzelnou hůlku a vysvětlil žákům, že byli obyčejně zmanipulováni. I tam to někteří nesli těžce, ne tak jak v tomto filmu (nebudu spoilerovat). Postava Rainera Wengera by si jistě zasloužila mnohem větší prostor. Vůbec nechápu, proč zrovna on na konci...... Vždyť kantor obstál na jedničku jak výkladem, tak se závěrečným projevem a vysvětlením... ,,děsím se myslet čeho bychom byli schopni''... On přece nemohl za to, že po škole běhal ozbrojený lehce nevyrovnaný jedinec. Co bylo ve filmu neskutečně hluché byli samotní členové Vlny. Nikde nebyl totiž definován její účel, její náplň, její myšlenka, program... Vizuálně se sice členové lišili od ostatních, nějak se zdravili, nějak se nazývali, ale to bylo vše. Jaké poselství vlna nesla. Co na konci žáci oplakávali? Jen tu sounáležitost? Jistě, ta pro některé byla důležitá, zvláště pro ty, kteří se na prahu dospělosti cítili osamělí, odstrčení, diskriminovaní... Ale také to nemohlo být jen pro ty grafity a vylepování samolepek... Prostě tady jsem cítil díry v uvěřitelnosti příběhu. Základní schéma bylo však na jedničku. Experiment, zápal, první pochyby některých jedinců, fanatičnost i pád toho celého. Závěrečný úlek Wengera - a co dál, byl také skvělý. Za mne je to jen za 3 a půl bílé košile, jen kvůli tématu zvedám hodnocení nahoru... * * * * (22.12.2014)