Náš vůdce

Die Welle mi doporučil německý kamarád při diskuzi o filmu Das Experiment. Velmi živě mi popisoval zajímavý děj snímku, natočeného podle v Německu prý takřka povinné knihy Todda Strassera, a tak mi to nedalo a prostě jsem se na něj musel podívat. Snad to ale bylo jeho barvitým vyprávěním, snad to bylo momentální únavou, těžko říct...ale očekávání nebyla naplněna. Námět filmu je samozřejmě skvělý, nosná myšlenka ohromně zajímavá, ale zpracování filmu a způsob vyprávění už pokulhávalo. Všecko to bylo tak nějak polopatistické a filmařsky určitě nic převratného, zejména první polovina měla tendenci mě nudit. Je to škoda, protože z námětu se dalo získat opravdu hodně. Kdyby se režie ujal někdo zkušenější (a možná i schopnější - Holky to chtěj taky se mi Ganselovi těžko odpouštějí..:-) ), dopadlo by to určitě líp. Výsledný dojem je nakonec podobný jako u režisérova předchozího snímku Napola, i když tam to zpracování bylo kapku vydařenější. (29.05.2008)

Je mi líto, nevěřil jsem. Historka o manipulační transformaci jedné třídy v malou fašistickou skvadru sice není nikterak nepravděpodobná, avšak trpí přílišnou urychleností a absencí hloubky. Přerod třídy i dílčí přerody jednotlivců nezanechají žádný dojem možná proto, že všechny postavy zůstávají hrubými šablonami. Pokud se tlustý hoper, učitel a blonďák dají i na konci filmu nejlépe definovat slovy tlustý hoper, učitel a blonďák, je asi něco špatně. A že stádo nepříliš individuálně zdatných ovcí může brzy kráčet za schopným pastýřem, to přece víme taky. Zdejší ukázka balíků, kteří po dvou dnech vandalsky běhají po městě, čmárají gigantická loga na výškových budovách a ustrkují nesouhlasící, prostě přesvědčivá není. Možná jako názorná ukázka manipulace, určitě ne jako samostatný film. Všude omílaný závěr je i přes odpovídající výsledek odhadnutelný od poloviny filmu. Náš vůdce tak sice o něčem vypovídá a nenudí, sílu však nemá žádnou. 5/10 (09.02.2009)

"Jak vyrobit Molotovovův koktejl spadá do výuky chemie." Na žádné z mnoha škol, které jsem poctil svou návštěvou, jsem nepatřil k nejpozornějším žákům. Zaznamenal jsem však přitom skutečnost, že nejlepší učitelé jsou ti s nejmenším počtem akademických titulů a šťavnatá výuka Rainera Wengera to jenom potvrdila. Při jeho zpracování projektu Autokracie jsem jen fascinovaně sledoval, jak se za pár dní změnily lidské povahy a založená VLNA se rychle začala vlnit podobným směrem jako za dob, kdy bylo Německo nade všecko. Na mne to tedy hodně zapůsobilo a přitom se mi líbil vyvážený poměr smutek/humor i řád/anarchie. A nejlepší byl sympatický führer, který vůbec netušil, jak dokáže rozpohybovat stádo. Trošku to sice bolelo, ale stálo to za to. (14.04.2016)

Poučili jsme se z historie? Na to se snaží odpovědět Die Welle, film krásně ukazující, jak snadno jde s lidmi manipulovat. Dost mrazivé je, když si představíte, že by se chyby minulosti mohly znovu opakovat, protože jak film napověděl, tak je to skutečně dost pravděpodobné Stačí prostě správnému člověku vnuknout správný nápad. Stačí jen jeden člověk, který se ozve. Dnešní generace se o to, co bylo, nezajímá, mladí prostě chtějí někam patřit a být něčeho součástí a už jim nezáleží na tom, jaké jsou další okolnosti, nebo jestli bude někomu ublíženo. Opravdu zajímavý německý film, i když bych i tak neřekla, že nejlepší. Doporučuji všem! Po shlédnutí už jen tak neřeknete "Fašismus,diktatura? To by se dneska stát nemohlo"... (02.09.2012)

Diktatura? To se nemůže opakovat. Neznalost historie a omylů našich předků je největší chybou generace, která tyto chyby zopakuje. Die welle není nijak přelomový snímek, ale využívá velmi zajímavou událost (ano, troch krvavou...), která dokazuje, že i přes mnoho tvrzení o naší historii a chybách, které lidstvo udělalo, se vše může kdykoliv zopakovat. Bohužel jsem si představoval rozvedení nejen této, ale i dalších myšlenek trochu originálněji a možná ještě více do hloubky a klidně i s horšími následky. Chápu, že použití slov "podle skutečné události" u někoho vyvolá hlubší vnímání a více emocí, ale u mě se to nekonalo už jen z faktu, že dnešní filmaři točí filmy dle skutečnosti z trochu zvláštního pohledu, který nebývá příliš často tak blízko realitě, jak by mohl. Přesto by tento film mohl patřit například vedle estonského Klass mezi "povinnou četbu" na všech (nejen) základních školách. Chtěl bych vidět ty obličeje a pak by jsme si mohli zkusit takový malý pedagogický experiment i v Česku, nemyslíte? Vždy´t něco podobného se nemlže opakovat... (05.11.2008)