Náš vůdce

Jeden z dalsich zaujimavych nemeckych filmov podla skutocnej udalosti o tom, co sa moze stat, ked sa ucitel gymnazia rozhodne ukazat ziakom obycajnym jednoduchym testom vznik diktatury. Najprv to zacne nevinne nosenim bielych kosiel do skoly, logami alebo nazvu projektu Vlna. Avsak niektori studenti pod tym rozumeju nieco ine, viac menej v jednote je sila a zacnu sa spravat drzo a povysenecky. Jürgen Vogel zahral ucitela vynikajuco, prva polovicu filmu bola trosku nudna, ale postupne sa to zacalo dramatizovat, teda naberat na obratkach a zaver filmu bol dost sokujuci... 30.04.2008 ______ Jürgen Vogel - (Rainer Wenger) +++ Frederick Lau - (Tim Stoltefuss) +++ Max Riemelt - (Marco) +++ Jennifer Ulrich - (Karo) +++ Christiane Paul - (Anke Wenger) +++ Dennis Gansel - (Martin) +++ Hudba: Heiko Maile +++ (Videl v kine 29.04.2008) +++ (30.04.2008)

Náš vůdce má co do budoucna hodně nabídnout. Říct o něčem v dnešní době, že je nadčasové mi příjdě opravdu ojedinělé, ale tento film si to zaslouží. Byl by nadčasový za jakékoliv situace a vždycky by měl pravdu. To nejhorší co naši zemi totiž trápí je v tomto filmu nádherně vidět. Nedávno jsem podobnou situaci ovlivňování lidí viděl ve filmu The Mist od Darabonta a nic příjemného to nebylo. Vidět jak se lidé dokáží tak snadno ovlivnit, co to dokáže způsobit, jaká velká moc v rukou člověka může být. Což sám dokázal už za válek Hitler. Nejhorší je, že se to může stát kdykoliv i dnes. Může se nějaká ruka rozmáhat, může mu hrát do karet pár situací v okolí, ve světě a už má skoro vyhráno. Výhra je totiž kopa tupých prasat, kteří nepřemýšlejí, ale jednají tak jak jim kdo řekne a nejhorší na tom je, že to jsou lidé a ne nějací roboti. Mám strach, že by v budoucnu mohlo něco podobného přijít. Nic není nemožné a to právě ukazuje tento film. Německý národ jako takový ovlivnění už nejednou zažil a tak je dobře, že se do toho pustili právě oni. Jenže když se člověk jednou poučí, neznamená, že do toho nespadne zase. Lidská mysl je různorodá, všelijaká, dokáže nevídané věci. To je na tom všem to nejzlejší. Zlo může být nepatrný pramínek, ze kterého se nakonec vyklube velká řeka. Stačí jen čekat a nic nedělat, protože lidé jsou lhostejní a málokdo něco udělá. Taková Vlna jednou může pohltit naprosto každého, i mně a na to tento film upozorňuje. Škoda, že mě ze začátku nedokázal tak rozpálit jako na konci. Konec totiž dokáže to, o čem tady celou dobu píšu. Že svět je na pokraji něčeho, co si nedokáže přiznat, na pokraji zničení. Ale kdo tomu zabrání? (27.06.2008)

Film Die Welle se určitě zabývá zajímavými sociologickými jevy a skvěle ilustruje různé sociální problémy dnešního Německa na jedné pestře složené třídě. Tento nápad, nebo je-li film skutečně inspirován realitou, námět, nemá chybu. Bohužel samotné zpracování se mi už tolik nelíbilo, jelikož film byl tak nějak špatně uvěřitelný. Dílem to bylo naivními hereckými výkony mladých herců a dílem také nedotaženým scénářem. Co zde úplně chybělo byl náznak jakékoliv sjednocující myšlenky, ideologie nebo programu. Zkrátka nevěřím tomu, že by se lidé dokázali celou duší oddat tak nekonkrétní myšlence. Jen uniformní oblečnení a pozdrav přece nestačí. Kdyby třeba měli žáci vizi, že jsou lepší než ostatní, ale nic takového ve filmu nezaznělo. Film poukazoval pouze na vnější znaky autokracie, ale její podstatu, která by udělala film věrohodnějším, tu nerozpracoval. (04.08.2010)

Nemecké filmy o labilnosti a krehkosti ľudskej povahy, a jej náchylnosti nechať sa ovládať a manipulovať, mám veľmi rád, podobne spokojný som bol aj s filmom 'Das Experiment'. Vôbec by ma neprekvapilo, keby bolo pred záverečnými titulkami uvedené, že udalosti boli nakrútené podľa skutočnosti. Strhujúci film, ktorý ma prinútil sa zamyslieť. Režisér si vybral naozaj neľahký námet, ale spracoval ho s prehľadom, rovnako som bol prekvapený aj pomerne vyrovnaným hereckým výkonom, najmä zo strany mladých hercov. 85%. (27.09.2009)

Jakkoli se dívám skepticky na mediální hon na takzvané extremisty, který v současné době společenské krize probíhá, tahle Vlna mě pořádně smetla a v závěru mi otevřela ústa úžasem. Svižně odrežírované, nenásilně gradující vyprávění sleduje reprezentativní výběr současné mladé evropské generace, potýkající se s jinak obvyklými problémy dospívání, kterak snadno podléhá uměle vytvořenému, neopodstatněnému pocitu nadřazenosti. A jak už to tak bývá, na počátku je vždy nějaký ten dobrý úmysl, který se poté vymkne z rukou. Psychologická proměna hereckého ansámblu je, včetně grandiózního finále, tak působivá i díky tomu, jak obyčejné používá rekvizity (např. forma stejnokroje) a v jak uvěřitelných, současných kulisách nechává celé divadelní představení odehrávat. Film nedlí na, již notně obehraném, miliontém a prvním zobrazení hrůz holocaustu, ale s lehkostí poukazuje na nesnesitelně snadno nakažlivé šíření zárodků libovolného fašizující hnutí. Každý v sobě neseme dispozice pro určitou roli, která v nás současně s pocitem, že jsme součástí něčeho většího, najednou vyvstává jako monstrum, o němž jsme třeba ani neměli tušení, že někde hluboko uvnitř dříme. Vždyť my jsme ta zpohodlnělá, konzumní generace, která nemá, proti čemu by bojovala. Brilantní. Ačkoli asi není součástí onoho slavného internetového seznamu "Tisíc a jeden", měl by to být jeden z filmů, které byste měli vidět, než zemřete. (02.08.2009)