Já, Don Giovanni

Zvláštní stylizovanost celého filmu by nebyla na škodu, kdyby zároveň, především v "exteriérových" scénách, neznamenala i podivnou vyprázdněnost. Zcela ploché kulisy, budící dojem masivního využití obrovských velkoformátových fotografií, ale možná spíše vytvořené pomocí 3D animace, povětšinou nudí. Zvláštní jsou ostatně i interiéry, byť zde není uvedený rys tak markantní. Ve spojení se specifickou prací se světlem připomíná celý film ze všeho nejvíc počítačovou hru či animované 3D filmy. Velmi stylizovaný, na první pohled efektní, ale s historickými skutečnostmi a reáliemi značně volně pracující, je i samotný děj. To by samozřejmě mohl být zcela regulérní přístup, kdyby ovšem celý příběh nebyl zároveň natolik chuďoučký, že jej lze bez ztráty podstatných informací shrnout do několika holých vět. Co hůř, tento myšlenkově vetchý a značně nepravděpodobně a nelogicky vybudovaný příběh, s naprostou samozřejmostí slučující děj opery s životem jejího libretisty, nelze charakterizovat jinak než jako čistokrevnou červenou knihovnu. Podivný tanec nikoli na samé hraně kýče, ale několik dlouhých kroků za ní. Tak jako v mnoha jiných případech, i zde měla nezvyklá vizuální stylizace patrně zakrýt fakt, že obsahově jde v zásadě o romantický brak. Bohužel, nefunguje ani to. Velmi slušné jsou naopak herecké výkony, ostatně, italština je krásný jazyk a tenhle film herecky stojí téměř výhradně na dialozích. Velmi slušně odvedené herecké a režijní řemeslo, v kombinaci s velmi slabým námětem a scénářem, doplněným navíc podivnou vizuální stylizací, dalo ve výsledku pouze velmi průměrný film, který zachraňuje jediné - Mozartova skvostná a strhující hudba. Pokud by Saura tímto způsobem natočil prostou inscenaci "opery oper", uvažoval bych dost možná o pěti hvězdičkách, ovšem takhle jsou to usmolené tři. Škoda, tohle se vážně nepovedlo... Celkový dojem: 65% (27.11.2011)

Wolfgang Amadeus Mozart napísal operu Don Giovanni a Carlos Saura natočil o tom film. To je asi všetko, čo treba vedieť. Je tam škaredý Casanova, pretože ho hrá Tobias Moretti, nejaké intrigy, najmä v ženskom podaní, alebo Wolfi hrajúci kulečník . Film pôsobí spočiatku televíznym dojmom, aby ste nakoniec pochopili, že má pôsobiť dojmom divadelným. Písať operu je nesporne vzrušujúce, točiť film taktiež, tak je potom trochu škoda, že pozeranie takéhoto filmu až tak vzrušujúce nie je. Niektoré kvázi zastaralé filmárske metódy ako napríklad maľované pozadie pôsobia v Ja, Don Giovanni, celkom primerane výtvarnému štýlu snímky. Mozart je tu na rozdiel od zaužívaných klišé celkom normálny chlapík a na fakt, že hlavné postavy vo filmoch o velikánoch sú častokrát tie akože vedľajšie, sme zvyknutí. (18.03.2014)

Vznik Mozartovej opery pohľadom libretistu (autora textu) Lorenza Da Ponteho. Zo známych umelecko- historických postáv tu má popri Wolfim a Salierim čestné miesto aj spisovateľ Giacomo Casanova, dožívajúci na zámku Duchcov (vo filme uvedenom ako zámok Dox), mihne sa i cisár Jozef II. Všetko je podriadené podobnosti príbehu opery Don Giovanni a vášnivého vzplanutia autora predlohy k mladej Talianke. Rokokový príbeh zaujme dobovými zvyklosťami a postrehmi. Na rozdiel od tunajších komentátorov mi nevadia chabé kulisy a kostýmy (naopak zdali sa primeranejšie možnostiam tých, čo tie nekonečné parochne, upäté šaty, napudrované tváre a komplikované ošatenie boli nútení denne znášať). Trpel som skôr nekonečným prúdom prekudrlinkovanej Mozartovej hudby - mainstreamu vo vážnej hudbe. Nenáročné na počúvanie, s nekonečnou fanúšikovskou základňou, nepripúšťajúcou žiadnu kritiku. Ja skôr súhlasím s tým, čo povedal vo filme aj Casanova: "Salieri je skvelý skladateľ!" Pozitívom je, že Saura neoživil formanovský mýtus o Salierim ako závidiacom príštipkárovi, frustrovanom Mozartovou genialitou, založený na kopnutí si do menej známeho a teda automaticky slabšieho a znevýhodneného v rukách širokej diváckej mozarto fanúšikovskej masy. (30.07.2013)

Ve filmu je řada zajímavostí, jak asi vznikaly libreta k Mozartovým operám. Co je ještě zajímavější, tak jsou poznámky obou hlavních prodagonistů, které se týkají jejich zázemí, u Mozarta jeho otce, které sedí k povahopisu více lidí, nejen Mozartova otce Leopolda...Osobně se mi taky líbí výtvarná stránka filmu....Pro mě je tenhle film příjemné překvapení. (15.09.2011)

Myslím, že ty „levné“ kulisy byly ve filmu použity zcela záměrně, já si na ně ostatně vcelku rychle zvykl a nějak zásadně mi potom ani nevadily, asi proto, že jsem jen nevěřícně zíral s úžasem a nadšením a otevřenou pusou na ty pěvecké party, především samozřejmě ženské – byly prostě nádherné, úplně elektrizující .. samo, že nejenom ony samy, ale i ty jejich pohledné představitelky (jedna byla opravdu šikovná, naprosto okouzlující), byl to krásný umělecký zážitek a pro mě také vítané poučení (konečně vím, o čem ten Don Giovanni vlastně celý je, znal jsem jen jeho úplný závěr .. a navíc, teď vím i to, jak asi vznikal a takovéto informace já vstřebávám vždy velmi ochotně a opravdu rád) .. nejsem zrovna nějaký velký příznivec opery, nikdy jsem vlastně ani nikde žádnou celou neviděl, ale myslím si, že znát (a poznat) ta nejslavnější díla tohoto žánru (nebo alespoň z nich jejich nejslavnější ukázky - árie) tak nějak patří k dobrému vychování (klasickému vzdělání člověka minulého století) a já se vždy snažil toto naplňovat .. jsem velký a oddaný příznivec Formanova Amadea, srovnávat ho s tímto dílem, mě však při sledování Já, Don Giovanni vůbec nenapadlo, tohle je přece trochu (úplně) něco jiného, nejde tu o souboj, pokus vytvořit další velkofilm se stejným námětem – W.A.Mozartem, podle komentářů si myslím, že to spousta lidí nepochopila … (25.02.2012)