Já, Don Giovanni

Kdybych nikdy neviděl famózního Formanova Amadea, patrně bych byl nyní shovívavější, ale v přímé konfrontaci s režijní a uměleckou genialitou Miloše Formana je filmová biografie Lorenza da Ponteho téměř paskvilem. A nezachrání to ani ta do filmu implantovaná úžasná Mozartova hudba... Kdyby to byla inscenovaná opera, ok, ale takhle? Kulisy na úrovni televizní inscenace, nezvykle řídký příběh a především naprosto kýčovitý koncept, v němž hlavní hrdina - umělec, spoluprožívá děj svého díla...uff...jak zní to slovo...kýč? (24.02.2012)

Myslím, že ty „levné“ kulisy byly ve filmu použity zcela záměrně, já si na ně ostatně vcelku rychle zvykl a nějak zásadně mi potom ani nevadily, asi proto, že jsem jen nevěřícně zíral s úžasem a nadšením a otevřenou pusou na ty pěvecké party, především samozřejmě ženské – byly prostě nádherné, úplně elektrizující .. samo, že nejenom ony samy, ale i ty jejich pohledné představitelky (jedna byla opravdu šikovná, naprosto okouzlující), byl to krásný umělecký zážitek a pro mě také vítané poučení (konečně vím, o čem ten Don Giovanni vlastně celý je, znal jsem jen jeho úplný závěr .. a navíc, teď vím i to, jak asi vznikal a takovéto informace já vstřebávám vždy velmi ochotně a opravdu rád) .. nejsem zrovna nějaký velký příznivec opery, nikdy jsem vlastně ani nikde žádnou celou neviděl, ale myslím si, že znát (a poznat) ta nejslavnější díla tohoto žánru (nebo alespoň z nich jejich nejslavnější ukázky - árie) tak nějak patří k dobrému vychování (klasickému vzdělání člověka minulého století) a já se vždy snažil toto naplňovat .. jsem velký a oddaný příznivec Formanova Amadea, srovnávat ho s tímto dílem, mě však při sledování Já, Don Giovanni vůbec nenapadlo, tohle je přece trochu (úplně) něco jiného, nejde tu o souboj, pokus vytvořit další velkofilm se stejným námětem – W.A.Mozartem, podle komentářů si myslím, že to spousta lidí nepochopila … (25.02.2012)

Velmi příjemné překvapení! Nebýt absolutně příšerného toporného hlavního představitele (hrál jako kbydy se přitom pořád koukal do zrcadla) a místy tak trochu televizního zpracování, mohl být film o hodně lepší. Ovšem některé scény byly překrásné - gondola se sochou komtura asi utkví v paměti každému, kdo ji viděl. Jako ukázka tvůrčího procesu vůbec a Opery oper zvlášť, velmi kvalitní a poučné, moc se mi líbily projekce, když da Ponte vprávěl Mozartovi svoje představy. Chvilku mi trvalo, než jsem v Casanovovi rozpoznala prvního pánečka komisaře Rexe, byl výborný. Mozart vyložený sympaťák. Vivaldiho hudba se sice do filmu hodila, ale určitě by se našlo něco podobného od Mozarta. V jedné věci ale vítězí tento filmeček dokonce nad Amadeem na celé čáře: všechno je zpívané v originále a ne idiotsky anglicky, jako u Formana, to mě u Amadea hrozně štvalo. Císař sám neví jestli je lepší opera italsky nebo německy a Forman to nakonec rozhodne za něho: anglicky, přece aby tomu američtí vidláci rozuměli:-) (27.02.2012)

Jako fanda opery hodnotím tento film velmi kladně. V některých momentech mi film osobně přišel skvělý (úvodní scéna, prostřihy děje s divadelní zkouškou...) a celkově bych ho doporučil každému, koho zajímají peripetie kolem vzniku jedné z nejlepších oper vůbec. Herecké obsazení, kostýmy i hudba, vše je výtečné, a jistě nezaškodí film porovnat s Formanovým Amadeem, a ideálně i s nějakým konkrétním provedením Dona Giovanniho (pokud znáte). Osobně jsem byl před časem na této opeře v pražském Stavovském divadle - tedy tam, kde měl Don Giovanni před 224 lety premiéru - a byl to skvělý zážitek. A tento film mi to připomněl natolik intenzivně, že bych se na to hned vydal znovu :) (19.11.2011)

Já, Don Giovanni je především romantickou komedií a Saurovou oblíbenou hříčkou spojující autora s dílem. Film má sice několik styčných životopisných bodů, avšak ubíhá svou vlastní vůlí a po rozvernější škádlivosti. Ostatně, jedno z nejobdivovanějších operních děl, Don Giovanni, si hravost a Saurovo pojení plně zaslouží. Pozoruhodná a obdivuhodná jest estetika obrazů: geometrie, barvy, světlo, rozmístění i pohyb (Saurova již několikerá spolupráce s kameramanem Vittoriem Storarem). Sluší se vzpomenout, že (většinou násilnější) konverze Židů vedly v 17. století k ojedinělé náboženské úchylce, šabatiánství, nejradikálnější revoltě, jež ve své pokračující skrytosti nakonec vedla k vzepětí liberalismu a racionalismu. Já, Don Giovanni je zábavným dílkem, lehce provokativním a lascivně dráždivým, točí se kolem intimních lidských citů, rokokní frivolnosti a Mozartovy operní hudby. Hrdinou filmu je Lorenzo Da Ponte (příjemný Lorenzo Balducci), italský básník a libretista, jehož žádostivé mládí se prolíná s literární tvorbou i s vlastním přesvědčením. Byť je romantickou úlitbou. K výraznějším postavám patří z vášní nezkrotný benátský dobrodruh Giacomo Casanova (Tobias Moretti), salzburský hudební genius Wolfgang Amadeus Mozart (Lino Guanciale), Lorenzův obrat v pojetí lásky Annetta (Emilia Verginelli) a žárlivá a ctižádostivá sopranistka Adriana Ferrarese (Ketevan Kemoklidze). Z dalších rolí: Wolfgangova starostlivá žena Constanza (Francesca Inaudi), na rakouském dvoře úspěšný a vážený hudební skladatel Antonio Salieri (Ennio Fantastichini), hudbě přející rakousko-uherský panovník Josef II. (Roberto Accornero), ctižádostivá sopranistka Caterina Cavalieri (Cristina Giannelli), benátský vrchní inkvizitor Barbarigo (Sebastiano Lo Monaco), Annettin otec a nenapravitelný gambler (Franco Interlenghi), či operní pěvci v rolích Leporella (Sergio Foresti) a Dona Giovanniho (Borja Quiza). Já, Don Giovanni je tedy Saurova podstata (propojení autora s jeho vlastním dílem) v romantickém provedení a v mainstreamovém ukročení. Pobaví, potěší, mnohé snad rovněž nadchne. (19.02.2023)