Můj život v ruinách

Nechápu zdejší ultranízké hodnocení. Fakt vydařená komedie o jednom zájezdu do Řecka, která není hloupá ani vulgární (asi proto, se s ní nemá Viewegh nic společného). Když se tam ke konci začne míchat romantika, je to slabší, ale pořád to na 3* má a to nejsem fanda komedií a tím méně romantických... (09.05.2013)

Čekala jsem to o hodně horší. Hlavním důvodem, proč jsem se na tenhle film chtěla podívat bylo Řecko, řecká krajina, památky a těch se mi opravdu dostalo v takové míře, že jsem po skončení vzdychala, jak bych se tam chtěla podívat. Tyhle průvodcovské výlety nejsou nic pro mě, ale když už jedu do nějáké cizí země, chci se podívat hlavně na památky, ne, že sebou plácnu na pláž nebo, že budu celý zájezd chodit do obchodů se suvenýry, takže jsem dost dobře nechápala proč tam ti turisti vlastně jeli, vyprávění Georgie o památkách by mě ale zase na druhou stranu taky uspalo, nejlepší je zlatá střední cesta. A co se týče filmu, jednou se dalo, docela příjemná komedie, u které jsem se překvapivě hodně bavila. 4* (26.09.2011)

Vtipná komedie, která mě uchvátila hlavně překrásnými kulisami antického Řecka. Divím se, že má tak nízké hodnocení, neboť mi to připadalo velmi vtipné a romantické. Prostě a jednoduše klasická romantická komedie, u které už při úvodních titulcích znáte konec. A vžádném připadě bych to nesrovnávala s českými Účastníky zájezdu - společné je jen to, že turisté jsou na dovolené u moře. (11.11.2009)

Prvních 30 minut je ještě horších než Mamma Mia, zbytek je tak nějak srovnatelně mizerný. Nevadí mi počítačem generované romantické splašky (Katherine Heigl nic jiného netočí), ale i ty musí mít něco do sebe a neurážet můj osobní vkus. Můj život v ruinách se pokouší o humor na účet hned několika kultur, bohužel to však dělá tak neohrabaně, až to zavání kameňákovstvím a mně je fyzicky špatně. Americké stařenky jsou vychcané zlodějky. HAHA. Jejich mladší souputníci zase tuplovaní povrchní idioti. HAHAHA. Australanům není kvůli přihlouplému slangu rozumět lautr nic. HAHAHAHA. Ještě že je tu Richard Dreyfuss s hromadou rad do života a jakžtakž fungující romantická tónina, která filmem občas projede jako nůž horkým máslem, jinak by se trochu náročnější (nebo střízlivý?) divák musel odporoučet na jednotku intenzivní péče s podezřením na gyrosový nádor na mozku. Možná na tenhle rozverný typ filmů nemám buňky. Anebo mám problém s Řeckem, ale ať už žvatlá o antických bozích Meryl Streep nebo Nia Vardalos. Já takřka permanentně trpím. (03.11.2009)

Americká limonáda, tentokrát ale k všestrannému použití. 1) Zoufale pitomý příběh o tom, jak se všechno daří, stačí jen chtít a chtít. Je tu kapku přepohodováno. Účast na zájezdu jako katarze vývoje jeho účastníků, very American. Z řidiče autobusu se vyklube jemný a decentní švihák se smyslem pro krásu a hudbu, to mě podrž. 2) Scénář se nechal silně inspirovat (někdo by řekl, že to prostě ukradli) rovněž americkým filmem Jestliže je úterý, musíme být v Belgii z roku 1969. Podobné prostředí, zápletky, osoby. 3) K vidění je i pár pěkných záběrů turistických atraktivit kontinentálního Řecka. První hollywoodský film natáčený v prostorách Akropole od roku 1957. 4) Na druhé straně film v nadsázce (ale jenom lehké) vykresluje americkou i řeckou mentalitu. 5) Protože jsem velkou část svého života prožil podobně jako hlavní hrdinka filmu, umím ocenit i spousty drobných profesních vtípků k průvodcovské praxi i zobrazení jednoho typu průvodců (spíše průvodkyň), které se cítí osobně dotčeny, pokud turisté nesdílejí jejich vkus. 6) Film doporučuji řidičům autobusů při poznávacích zájezdech jako povinnou součást jejich výbavy. (01.08.2010)