Strach(y) ze tmy

Poslední dobou nadávám často na to, že film upřednosťnoje zpracování před vyprávěním či nějakou myšlenkou. Stejný případ nastává u Peur(s) du noir, mimochodem se mi líbí český překlad, který přesně a šikovně kopíruje francouzský název, a přesto se tady zachovám zcela opačně. Strach(y) ze tmy nejsou ničím víc, než vizuální onanií, a jak už tady mnozí uvádějí, opravdu zajímavý příběh je snad jen ten poslední o muži v temném domě. Jinak se moc invence nenajde. Dva mezipříběhy o muži se psy a o ženě, která do grafikého podkladu vypráví o všem, čeho se bojí, jsou sice z počátku zajímavé. Zejména muž se psy je velmi zajímavě animován, ale ke konci jim dochází dech. Žena mele spoustu nesmyslů a muž je utahaný a bez rozuzlezlení. Příběhové části jsou zajímavější, ale také příliš invence nepobraly. Přesto si dovolím tvrdit, že je snímek zajímavý. Má svou atmosféru, podpořenou vynikajícím hudebním podkresem, a kombinace různých výtvarných zpracování v člověku rozmělní počáteční zklamání z jednoduchosti vyprávěného. Navíc stopáž je přiměřená. Jako příběh neobstojí, ale jako výtvarný počin se mi Peur(s) du noir líbily a tak je i hodnotím. (27.09.2008)

Předně musím poznamenat, že kdo na tomto animáku nebyl v kině a díval se na něj na čtrnáctipalcovém monitoru svého notebooku, zvuk poslouchal z chrastítka a jel při tom ráno tramvají do práce, tak asi nadšen nebude. Naopak v kině tahle podivnost projeví svou pravou sílu. Na promítání bylo narváno a atmosféra v sále se po pěti minutách dala krájet. V příběhu o dívce Sumako začínají rodiče s dětmi a slabší povahy odcházet... Perlu tomu nasazuje brilantní závěr. Uf, je konec, můžete vydechnout. Pro mě je film zajímavá ukázka toho, kam až může animák dojít. A že došel opravdu daleko. Od dob Brdečky (který točil spíš jen parodie na horory), je tohle po dlouhé době zase jeden seriozní pokus o animovaný horor v pravém slova smyslu. Příbehy ale kvalitativně kolísají a celkový dojem trochu zabíjí fakt, že film má dva "spojováky". To byla trochu past na koordinátora projektu - pokud chcete po autorech horor a někdo vám po ročním "snažení" dodá měnící se obrazce s přiblblým komentářem...a zároveň máte v ruce pět dalších příběhů, které jsou úplně z jiného soudku...můžete být buď za kruťáka a nevodný materiál vyřadit...nebo projevíte úctu k autorovi a "nějak to zbastíte". Takže tady to hoši nakonec zbastili. Škoda. Celkem 7/10 a mohlo to být o dost víc! (27.02.2009)

Nic pro ty, kteří musejí mít vždycky všechno vysvětleno od A do Z a pointu naservírovanou na stříbrném tácu až pod nos. Kdo si dokáže vychutnat atmosféru a rozdílná, ovšem bez rozdílu osobitá výtvarná pojetí jednotlivých příběhů, ten je zde na správné adrese. Monolog doprovázený proměnlivými obrazci mezi jednotlivými povídkami mne sice příliš nenadchl, ale ani ten nepovažuji za ztrátu času, zbytek filmu mne do sebe dokonale vtáhl a poskytl mi i pár námětů k přemýšlení. Ještě k tomu "výtvarnu" - Alfred Kubin, Giorgio de Chirico nebo Odilon Redon patří ke jménům, která mne při sledování "Strach(ů) ze tmy" napadla - všichni tihle pánové měli k titulnímu tématu také vždycky co říci a hlavně se k němu stejně jako autoři snímku uměli vyjádřit kresbou, která jak je vidět dodnes inspiruje :-) . (05.07.2010)

V první polovině toho zvláštního dílka jsem cítil lehké zklamání. Druhá polovina mě ale nadchla. . Film nesleduje jen strachy ze tmy ale všechny možné formy strachu obecně, v ženských monolozích konečně nabírá ten správný přesah a poslední povídka je čirá... hustota!! Takže nakonec spokojenost. Francouzi přeci jen umí.. ;) Jinak hudba je geniální a 2D animace zase jednou převálcovala tu 3D... (19.11.2008)

Fajnové příběhy připomínají staré pulpové a mystery magazíny, comicsy. Úvodní povídka je natolik metaforická, že ji lze vykládat na nesčíslně způsobů - kafkovský motiv, sci-fi, neschopnost navazování kontaktů, ztráta svobody.... Nejméně mne zaujala japonská vyprávěnka, i když pronásledování stíny a chapadly mělo pěknou atmosféru. Čtyři zuřiví psi, čtyři povídky. Rozrhání psovoda bylo čvachtavé...Jako zbytečné mi přišly pseudointelktuální bláboly mezi jednotlivými příběhy. Semlely se v nich všechny bolesti dnešního světa, jenže tak školometsky, až obtěžovaly. Škoda. Jinak jsem spokojený. Atmosférická hudba a černá s bílou, jen místy se mihla šedá a RUDÁ.................... (07.03.2015)