Gran Torino

Už podruhé za poměrně krátkou dobu jsem zklamaný z nového filmu. V prvním případě to bylo u Temného rytíře, jehož hodnocení vysoko přesahovalo jeho kvality. Podruhé se mi to stalo u Gran Torina. Do kina jsem šel s vnitřím napětím a očekáváním něčeho, co mě svým způsobem očaruje, protože to očekávám u opěvovaných filmů. K mému velkému zklamání mě zde však nic emocionálně neosovilo tak, abych si řekl - To je bomba! Celý film měl poměrně jasně odhadnutelnou linii, až tedy na konec, který jsem sice nečekal, ale nepřišel mně ani nijak šokující. Možná, kdybych Gran Torino viděl, aniž bych věděl, jak moc by měl být dobrý, upravilo by to můj náhled na něj. V tomto případě tak 50%. (19.04.2009)

Amerika se mění a nelze si toho nevšimnout (stejně tak, jako se mění současný západní svět - viz univerzální postřehy o nic nerespektující materialisticky orientované mládeži atd.). Tenhle nepostřehnutelný civilizační pohyb zachycuje celá řada konceptuálně znalých filmů a zobrazuje ho z různých hledisek. Gran Torino chce na status quo Ameriky nahlížet paradigmatem složité rasové a etnické problematiky, což je rámec relevatní a v jeho intencích lze spatřit hlavní gró složitého multikulturního etnického kotle. Tak se podle scénáře setkávají starý, dávno naturalizovaný Polák, reprezentující ten nejlepší (dnes už spíše mýtický) odkaz pionýrů - prvních bílých osadníků jdoucích směrem od východního pobřeží k západnímu (příznačná Eastwoodovská aluze na jeho oblíbený westernový žánr, ze kterého umělecky vzešel), prostě tvrdý chlap - podobnou anotaci si nesou vlastně všechny bělošské postavy jeho generace (italský holič, irský stavbyvedoucí...). V opozici k nim je bílá generace jejich dětí a vnuků, již dělí pozměněný žebříček hodnot a možný nedostatek patriotismu. A proti nim stojí zástupci nové Ameriky, kteří si již nenesou skoro nic, co by je identifikovalo s americkým národem (neznají jazyk, neboť si stále drží svou mateřštinu, nenesou si společné zvyky a tradice, jelikož stále lpějí na svých původních, a nehlásí se ani ke své nové státnosti, neboť jsou stále ještě více cizinci než Američany). Clint Eastwood vytváří svou postavu z jakéhosi sociálního konstruktu výše zmíněného a jakoby varioval vyzkoušené modelové schéma ze své někdejší postavy Drsného Harryho (od které ovšem ušel notný kus cesty), pokouší se na příběhu ,,drsného" Walta Kowalského iniciovat prvoplánovou sociologickou sondáž. Jaká je současná Amerika? Xenofóbní či stále ještě otevřená? Jsou ,,staré dobré časy" mýtem nebo skutečností? Reflektuje scénář cosi konkrétního nebo jenom fabuluje? Ať je to tak či tak, za svou osobu konstatuji jedno - Clint Eastwood (hlavně poslední dobou) hraje a točí jako bůh! Podobné filmy: Tahle země není pro starý, Taxikář, Crash, Jednej správně (29.01.2009)

Neexistuje naprosto žádná věta ani žádný slovo, kterým bych dokázal vyjádřil můj obrovský obdiv Clint Eastwoodovi za tuhle tvrdou, ale o to upřimnější lekci z lidskosti. Rád bych zde napsal pocity, které jsem měl během poslechu té krásné hudby při závěrečných titulcích, ale to je skoro až nemožný. Bylo mě příjemně a současně se mě chtělo brečet. Zhypnotizovám příběhem chlapa, který neumí vyskočit 30m do vzduchu a během toho výskoku zmáltit celou Ameriku a přesto jsem ani na chvilku nepochyboval o tom, že sleduju pořádnýho drsňáka, příběhem chlapa, který nemá v každý duhý větě proslovy o lásce, toleranci a přesto ani na jednu sekundu jsem nepochyboval, že tenhle tvrďák má srdce z křehkýho materiálu. Během filmu jsem si hrozně, ale fakt strašně moc přál ať na plno nastartuje motor toho čtyřkolovýho fešáka co měl Clint v garáži, nakonec však Clint Eastwood na plno nastartoval něco úplně jinýho, moje srdce. (21.04.2009)

Zřejmě nejzáhadnější dílo roku 2008 – vypovídá o minulosti Clinta Eastwooda, nebo o současné Americe? První variantu bych se do filmu projektovat zdráhal. Sledovat Gran Torino s vědomím leoneovské a callahanovské série a omamovat se sebereflexivními prožitky z žánrově a historicky rekontextualizovaného hrdiny narazí přesně ve chvíli, kdy si člověk uvědomí, že scénář nebyl psán Eastwoodovi na tělo a že se ho mohl chopit kdokoliv jiný. Třebaže tedy Eastwood postavou Kowalského prorostl, až ji vymazal a nahradil sama sebou, chápu Gran Torinu jako obraz Ameriky, nikoliv Clinta Eastwooda. Nabízí se ovšem ještě jedno, mnohem elegantnější řešení: Totiž že Clint Eastwood je Amerika. Korelace jednotlivých rovin (minulost Eastwooda a současnost Ameriky) má především funkci metaforickou – jak obsahem, tak vzájemnými vztahy, které ukazují, že žádný problém moderního světa nelze vytrhnout z kontextu doby a společnosti. (09.03.2009)

Clint je pořád drsňák nejhrubšího zrna, kterému se nevyrovná ani šmirglpapírový Chuck Norris a jeho zrzavý porost na tváři, a když cedí skrze zuby suché hlášky a urážky na adresu "těch žlutejch chcípáků", skoro bych i věřil, že je myslí vážně. Jako poněkud černější komedie funguje Gran Torino výborně, jako mix studií důchodu jednoho zapšklého veterána a mezilidských vztahů jakbysmet, ale byť je finále a všechno okolo strašně fajn, spousta scén je vtipná/smutně realistická, emocionálně to se mnou s výjimkou jediné scény (ne, závěrečná to nebyla ani omylem) ani nehlo. Tím ovšem neříkám, že si film nedám kdykoliv znovu. (04.04.2009)