Odsouzeni k boji

Pohled z irácké strany až moc hollywoodsky klišoidní, pohled z americké strany zase až příliš zkratkovitý a suchý. Přesto se jedná o zajímavé válečné drama, které na případu amerických vojáků a iráckých civilistů ukazuje, jak lehce vás může semlet Bushovo tažení za světovým mírem a už nesejde, na jaké straně barikády jste... Určitě ne nejlepší film o válce v Iráku, ale rozhodně mrazivá a slušně natočená podívaná. (11.05.2013)

Z hlediska obsahu je to masakr a navozená autenticita tohoto polodokumentárního stylu připomíná spíše rys literatury faktu než hraný film. Zachycené zásadní momenty krutosti ani trochu diváka nešetří. Od začátku je jasné, že přesvědčivou stránkou filmu je to, že je natočen podle skutečných událostí a dobře. Z filmu lze vytušit určitou nestrannost pohledu a není důvodů tomu nevěřit. Nevím, jestli je potřeba ještě něco dalšího dodávat, ale znovu bych už tenhle zážitek určitě nemusel. (16.11.2009)

Takmer dokumentárny štýl vytváral dojem priameho prenosu z vyhadzovania auta do vzduchu a besného vraždenia nevinných. Na bronzovú medailu za chrabrosť to nebude, snáď vyšetrovatelia urobili svoje alebo aspoň tento film pohne kompetentnými, ak vôbec budú mať nejakú snahu. Vo filme je okrem akcie príliš veľa omáčky, keďže to nie je štandardný akčný vojnový film a niekedy aj tá akcia nebola zobrazená príliš vierohodne. –––– Operácia prebehla normálne a bol dodržaný štandardný operačný postup v extrémne nepriateľskom prostredí. (08.11.2013)

Tak předně. V první polovině filmu se nemůžete zbavit silného pocitu, že film podléhá modernímu protiamerickému trendu a zřejmě na tom trocha pravdy je. Skutečností ale je, že se jedná o silný dokument ukazující několik věcí. Ukazuje pohled na obyčejného amerického vojáka s důrazem na jeho neřesti. Ve filmu se to jeví právě jako onen protiamerický trend, ale v kontextu kinematografie to lze brát jako vyvážení emerických filmů plných patriotismu. Další věc - bezmoc iráckého civilisty. V tomto případě jsou civilisté postaveni před dilema zda nahlásit povstalce američanům a riskovat povstaleckou odvetu, nebo mlčet a riskovat minimálně obvinění ze spolupráce s povstalci z americké strany. Dále tu máme ukázku náboženského fanatismu, odpálení bomby a následná odveta včetně rozhovorů s přeživšími natáčena na videokameru. První část používána k demoralizaci nepřítele (USA) a druhá kromě téhož ještě k zfanatizování dalších bojovníků ve vícvikovém táboře Al Kaidy. Poslední významná věc jež je zdokumentována - hrůza válečného konfliktu (neplatí pouze pro irák) kdy největší obětí války jsou civilisté, nikoli bojovníci. Mariňáci se ženou a čistí dům za domem s tím že jsou těsně za patami povstalců. Ti jsou však již dávno v tahu a probíhá pouze nešťastné vraždění nevinných. Dále film dokumentuje některé další detaily, jako jsou zvláštní metody vyšetřování, vydávání zpráv s nereálnými počty obětí, reakce G.W.Bushe, nebo nutnost nalezení a potrestání viníka za každou cenu. Smutný film po kterém budete mít problém usnout. Dá vám dobrý důvod k zamyšlení, ale špatný pocit nejen v oblasti žaludku. (07.04.2008)

není to ani Krvavá neděle, ač v ní můžeme vysledovat podobné stylistické postupy, ani daleko sofistikovanější filmařsky upřímnější Redacted, navzdory stejnému tématu. nejvíce se Battle for Haditha podobá politickým propagandám nejhrubšího zrna, ať už sovětským, nebo ještě lépe vybraným filmům z Latinské Ameriky (Canoa), které od začátku do konce chrlí ideologicky podbarvený (často i lživý) materiál více či méně důmyslně maskovaný jako zcela bezprostřední dokumentarismus - tedy pravý opak De Palmova soustavného zdůrazňování několika vrstev médií mezi reálnou událostí a vzdálenou veřejností. v případě Battle for Haditha jde navíc o postupy neobjevné a tendenční - ruční kamera, "reportážní" zpovědi na kameru, neustálé připomínání přesného času pomocí titulků v rohu obrazu atp. jakkoliv se mě událost samotná citově dotýká, její filmové zpracování skrz naskrz zakalené citovým i politickým sedimentem i notným apelem jeho autora mě spíše odpuzovalo. namísto aby byla divákům zprostředkována palčivá situace s patřičným odstupem, jsou nevědomky vmanipulováni do dojímavé fikce plné neustálé psychologizace vnitřních stavů "hrdinů" a hlubokého pochopení pro všechny zúčastněné strany (=>primitivní téma filmu je snadno převeditelné na stejně primitivní moralizující frázičku: "obětmi jsou v posledku všichni") a explicitního svržení viny za všechny myslitelné zločiny na "hlavního nepřítele" - americké politiky (odkaz k Sanjinésovi je zcela záměrný, kdyby ho někdo nepostřehl). ať už se (s tímhle podprahově vnucovaným a poněkud extrémistickým názorem) rozhodnu souhlasit, nesouhlasit, nebo udělat si na věc méně zjednodušený náhled, s propagandisticky vtíravými a manipulativními metodami ve filmu použitými se smiřovat nemohu, přestože jsem si jistý, že jak už to tak u manipulativních filmů bývá, širší divácká obec se ráda nechá dojmout, spolu s tím i přesvědčit o politických a etických tezích našroubovaných na přítomné emoce, a nakonec bude možná i pět chválu na nebývalý "realismus" s nímž film "zachycuje" skutečnost a "věrně rekonstruuje" události. jak je komu libo. (03.07.2011)