Šaráda

Ďalší s mnohých filmov audrey hepburn , ktorý je hravý, vzrušujúci, krásny. Hepburnová so svojim typickým prejavom rozohráva ďalší pozoruhodný filmík kde sa strieda napätie a humor. Donen natočil rozhodne pozoruhodný filmík, kde všetko do seba zapadá ale až na konci a dovtedy je všetko zmätené a ani vy neviete kto je vlastne vrah. Táto hra je tak dokonale natočená, že ani na okamžik nenudí a aj keď sa v nej nachádzajú niektoré slabšie scény ako celok je to príjemná oddychovka. Samozrejme že celkovú zápletku by ste odhalili po desiatich minutách keby ste dávali pozor ale ja som vyslovene vypol mozog a nechal sa unášať rytmami šarády. mancinniho pohodová hudbička, donenova znamenitá a osobitá réžia, dokonalé prejavý, granta, hepburnovej a mathaua. osobne je tento filmík pre mňa jeden z mnohých ktoré sú perfektné vo svojom žánre a musíte im všelico odpustiť aj keď sa na nich pohral čas a aj keď ten film je na také seriózne 4, tak pre moju slabosť k pani Hpburnovej dávam slabšých päť. vrelo odporúčam. pobavil som sa. (25.08.2008)

Šaráda je dokonalou směsicí všech možných žánrů a všechny jsou na té nejvyšší úrovni. Počínaje černým humorem na počátku filmu a také značně vtipnou konverzační smrští podobně jako v Grantových filmech Jeho dívka Pátek či Jezinky a Bezinky. Stejně tak je hitchcockovským thrilerem, aniž by jej však Mistr režíroval. Nakonec je však i romancí mezi sice stárnoucím Grantem a o generaci mladší Audrey Hepburn, avšak sluší jim to mnohem více než třeba Audrey s Bogartem ve Wilderově Sabrině. V jejich vztahu se zde netlačí tolik na pilu a Cary Grant nechá naplno, i když naposledy, rozvinout své charisma, s nímž často vyhrává ankety největší hereckou legendu všech dob. Přes rozmanitost žánrů působí film jako pevný svazek, který nám na konec zanechá nejedno překvapení a nepřijdeme ani o pořádnou dávku napětí. ... Jak tak čtu, spousta lidí film vidělo s dabingem. Nebuďte barbaři, originál je originál! (05.09.2009)

Audrey Hepburn sice někdo pomohl s rozvodovými papíry dost svérázným způsobem, tím ale její problémy ani zdaleka nekončí. Ba naopak. Sympaticky hravá režie Stanleyho Donena nabízí směs žánrů, která je solidně vyvážená a nemá moc příležitostí nudit. Černý humor střídá romantický moment, pak se zase vracíme do vod špionážního thrilleru. Prostě na plátně se pořád něco děje, dějové zvraty těší, nadhled zrovna tak, mezi Grantem a Hepburn to náležitě jiskří.. co chtít víc? (17.06.2012)

Žánr, který je dnes už klasický sám o sobě, se představuje filmem, který se nezávisle na tom sám o sobě stal rovněž nadčasovým. Zhlédneme-li ho, pochopíme proč. Brilantní výkony obou protagonistů jsou páteří, která činí děj tohoto díla, tažený brilantními dialogy staré školy, zvlášť přitažlivým. V tomto pojetí zaniknou některá méně silná místa (zejména návrat muže s železnou rukou po rvačce na střeše budovy), ale i některé další zvraty včetně poněkud klopotné a tak trochu úmorným opakováním vymleté samoúčelné záměny jmen Grantovy role. Naopak scény mezi oběma protagonisty se vyznačují poměrně slušnou a relativně dobře zvládnutou psychologií obou postav; v některých momentech se přitom více do popředí oproti Grantovi dostává Hepburnová (připomíná to první "ženské" filmy továrny na sny z konce třicátých a počátku čtyřicátých let). Dalším pozitivem je dobře zvládnuté prolínání žánrů starého filmu a výborné humorné komediální scény (výstup s pomeranči). Ve výčtu kladů tohoto pozdního klasického amerického filmu by bylo možné dále pokračovat. Jisté je jedno: divák, který si jeho zhlédnutí dopřeje, rozhodně neprohloupí; v hladivé patině starých časů to na něj nejednou dýchne modernitou "předrockových" raných šedesátých let. A svěžím půvabem mladé a krásné a současně i talentované i již vyzrálé skvělé americké herečky i nestárnoucím Grantovým šarmem. Rozhodně se je na co těšit. (13.09.2008)

Jediný film, kde se sešli mé dvě nejmilovanější hollywoodské ikony - Cary a Audrey, už jen proto jej asi nebudu moct relevantně posoudit. Šaráda je neuvěřitelně hravý film - zejména co se žánrové specifikace týká - má velice blízko k romantické komedii ,detektivce a špiónskému dramatu, ale v určitých pasážích, jakoby podobné snímky (a tím i sama sebe) parodovala. Klasickým příkladem je postava Caryho Granta, u které se ty neustálé obraty o 180 stupňů snad ani nedají chápat jinak :-) A rozhodně není sám, který během filmu mění masky. Osobně jsem si sice trochu přál, aby se ukázalo, že je všechny celou dobu vodila za nos Regina (Audrey ji zahrála klasicky kouzelně, s neuvěřitelným přehledem), ale taková už je povaha detektivních příběhů (a filmů všeobecně) - málokdy skončí tak, jak si přejete :-) Skvělá zábava s jedním z nejlepších závěrů a point příběhu, jaké jsem kdy viděl. P.S.: Scéna s "hrou s pomerančem" je dost možná nejerotičtější, v jaké jsme kdy Audrey viděl. RrrrRRrr... ;) 90% (13.08.2007)