Šaráda

Tento film je naprosto geniální! Obsazení je brilantní, protože se zde nevyskytují žádní uměle hrající hezouni či modelky, obvyklá přísada thrillerů. Tady ale máme důvtipného Caryho Granta, půvabnou Audrey Hepburnovou a břitkého Waltera Matthaua. Všichni včetně vedlejších rolí (Jacques Marin jako komisař Grandpierre) umějí hrát a když dojde na vtip, je vše přesně načasováno. Stanley Donen natočil inteligentní "hitchcockovský" thriller, ve kterém romantická zápletka vůbec nepůsobí uměle. Všichni dnešní tvůrci by se mohli učit. Film byl natočen počátkem 60. let a tak můžete krásně sledovat módu a design té doby lépe než v některých tehdejších bondovkách. Mimořádně povedené jsou také záběry na Paříž. Donenův příští a tématicky podobný film Arabeska byl také povedený, ale Šaráda je nejspíše jeho nejlepší film (a to počítám i Zpívání v dešti). Pravda, Na sever severozápadní linkou to není, je to totiž ještě lepší. (07.07.2006)

Šaráda je velmi povedený thriller s krásnou Audrey Hepburn a charismatickým Cary Grantem v jedné z jeho posledních rolí. Jiskření mezi ústřední dvojicí je velmi dobře nasnímané a roztomilé. Ve vedlejších rolích navíc září i můj velmi oblíbený herec Walter Matthau a typičtí představitelé vedlejších rolí šedesátých let James Coburn a George Kennedy. To jest tedy hvězdné obsazení. Navíc je zde i povedená hudba Henryho Manciniho a vynikající scénář, který kousíček po kousíčku tvoří skládačku s překvapivým vyústěním a nemálo dějovými zvraty. Je to trochu zapadlý klasický film, který rozhodně stojí za vidění. (16.06.2011)

Vynikající žánrová směsice, která se několikrát hladce překlopí od lehké romance k solidnímu thrilleru, v němž se to hemží tajemnými muži, záhadami a zvraty. Opravdu povedený scénář, vypointované vtipné dialogy, které mnohdy zapůsobí o to víc že se jakoby do příslušného žánru nehodí, a také ústřední herecká dvojice vedou k tomu, že je Šaráda svěžím filmovým zážitkem. (25.01.2009)

Zabitý manžel, jeden zakopaný poklad z války, tři nebezpeční kumpání, krásná zmatená vdova Audrey Hepburn a obstarožní seladon Cary Grant, který furt mění jména i povolání. A chvilku thiller, chvilku romantický film, chvilku komedie. Zkrátka ojedinělý filmový retro kus, na který mě zdařile přikoval k obrazovce. Děj je velmi napínavý, svižný a scénář si s divákem opravdu hezky hraje. Zvrat střídá zvrat, aby se pak vše ještě zamotalo v překvapivém závěru a pak ještě trochu chvilku poté a pak to teda skončí (což by se možná v tomto případě mohlo brát jako spoiler.) Sice se to na první dobrou nedá všechno pobrat ale to vůbec nevadí. Kdyžtak se dá poprvé zaměřit třeba jen na pořádné vychutnání výborné Manciniho hudby. Či na skvělého zaporáka Matthaua.  Nebo se podívat jak to vypadá, když Američané natáčejí v Paříží. Nebo jaký by asi člověk nechtěl mít pohřeb. Šaráda určitě nabízí šarádu různých líbivých prvků. Měl jsem na ni doporučení z mnoha stran a pro fanoušky to je: ,,Nejlepší film Afréda Hitchocka, který Alfréd Hitchock nenatočil.´´  Dost  jsem se na zhlédnutí těšil a nejsem nějak zvlášť zklamán...Skvělý dobový film, Audrey tradičně božská, jen prostě ten postarší Cary Grant není Gregory Peck ani Peter O´Tolle. Ale naštěstí ani George Preppard (:D). Už na první pohled na mě působil jako starší pán.  Ale  k sobě docela zapadli (hlavně teda díky Audrey), přesto z té dvojice slavných krimi komedií s Audrey ze 60.let bych dal přednost Jak ukrást  Venuši,. Ale Šarada je i tak taky prostě skvělá, stylová a já se na oba filmy rád někdy kouknu znovu, když k tomu Šaradu na víc mám i na DVD, které jsem před pár dny dostal. Ale tak nějak cítím, že tohle už jsem klidně mohl vidět i o pár týdnů/možná měsíců dřív. (17.06.2020)

Film, v němž věcí, nejsou tím, čím se zdají být (nebezpečně vypadající pistole může být vodní) a který sám nikdy dlouho není tím, čím se jeví. Protagonisté romantické komedie o souboji pohlaví se ocitají ve světě špionážního thrilleru a kromě dvojsmyslných kousavých poznámek si začínají vyměňovat také přísně tajné informace, kvůli kterým umírají lidé a jsou unášeny otravné děti. Cary Grant je pohodlně usazen v roli elegána zorientovaného ve světě zločinu a v zásadě jen rekapituluje svou spolupráci s Hitchem (odkazy k Na sever severozápadní linkou, Chyťte zloděje a dalším jejich filmům). Audrey Hepburn mezitím jako na běžícím pásu střídá šaty od Givenchyho a snaží se alespoň malinko vykročit z přidělené škatulky naivní a křehké krásky, která potřebuje muže, aby jí zachránili život, případně vysvětlili, že CIA opravdu není letecká společnost. V hlavních rolích jiného typu ale ženy dobrodružné „klučičí“ žánry dříve infiltrovaly jen ojediněle. Společné scény obou hvězd fungují zejména díky charismatu a půvabu každého z nich, ne zásluhou kdovíjaké sehranosti, natož přesvědčivosti jejich romantického vztahu (který vůbec přesvědčivý není, naopak působí dost nuceně). Nesladěnost jejich hereckých stylů a velký, skoro třicetiletý věkový rozdíl, na druhou stranu dobře slouží (tonální) proměnlivosti filmu, který odmítá setrvat v jedné poloze a neustále nás důmyslně dávkovanými informacemi vyvádí z konceptu a drží v pochybnostech ohledně postav a jejich pravých záměrů. Dle potřeb vyprávění a podle toho, zda se máme bavit, nebo být napjatí, chvílemi tápeme stejně jako hlavní hrdinka, jindy jsme o krok napřed. Zejména v pohrávání si s divákem jde o hitchcockovský film. Donen ke špionážním intrikám ovšem přistupuje lehkovážněji a víc si hraje s barvami. Škoda, že komediálních thrillerů nenatočil víc, neboť jeho balancování na laně mezi dvěma žánry je obdivuhodně zdatné, chytré a zábavné. 85% Zajímavé komentáře: sportovec, Oskar (17.01.2020)