Šaráda

Výborné! Tak se Audrey s Carym konečně sešli, poté co v minulosti Cary odmítl roli kvůli věkovému rozdílu například v Prázdninách v Římě nebo v Sabrině, se povedlo dát tuto nadsympatickou hvězdnou dvojici dohromady a vznikla báječná podivána jménem Šaráda. Jak už říká upoutávka směsice napětí, komedie a romantiky, film který není od Hitchcocka, ale je natočen v podobném stylu. Šaráda je jedním z mých nejoblíbenějších filmů a má k tomu nespočet předpokladů - Audrey a Cary (už to by mi možná stačilo:), skvěle napsané humorné dialogy, které jsou samozřejmě v podání ústřední dvojice ještě lepší a skvělá hudba Henriho Manciniho. Pokud máte rádi brilantní hollywoodské komedie z dob minulých, budete v sedmém nebi:) Did you say marriage license? Oh, I love you Peter, Alex, Adam, Brian, whatever your name is. I hope we have a lot of boys and we can name them all after you. (25.06.2010)

Šaráda mi přinesla mix příjemných i nepříjemných pocitů. Za ty nepříjemné mohla občasná absence logiky i to, že jsem měl u některých scén pocit, že režisér nenašel způsob, jak z nich vybruslit, a tak je nechal zajít příliš daleko. Zamilovaná Reggie byla naprosto roztomilá, jenže se zamilovávala příliš lehce a příliš často, což hodně kazilo výsledný dojem. Ale i přes tento negativní úvod bez boje přiznávám, že jsem si film i přes jeho nedostatky užil, použité humory mi z větší části seděly a fakt mě bavilo sledovat všechny ty mlaďochy v akci. Ke svému překvapení jsem zjistil, že už jsem musel snímek kdysi vidět; sice jsem si ho nepamatoval, ale některé scény mi byly krajně povědomé. / "Miluju tě, Adame." "Já vím, už jsi mi to řekla." "Ne, minule jsem řekla: ’Miluju tě, Alexi.’" "Aha. Jo." / Poučení: Pokud se žena nechce stát opravdu mnohonásobnou matkou, měla by si vybírat partnera s jedním, maximálně dvěma křestními jmény. 4*- (25.03.2023)

Tento film je naprosto geniální! Obsazení je brilantní, protože se zde nevyskytují žádní uměle hrající hezouni či modelky, obvyklá přísada thrillerů. Tady ale máme důvtipného Caryho Granta, půvabnou Audrey Hepburnovou a břitkého Waltera Matthaua. Všichni včetně vedlejších rolí (Jacques Marin jako komisař Grandpierre) umějí hrát a když dojde na vtip, je vše přesně načasováno. Stanley Donen natočil inteligentní "hitchcockovský" thriller, ve kterém romantická zápletka vůbec nepůsobí uměle. Všichni dnešní tvůrci by se mohli učit. Film byl natočen počátkem 60. let a tak můžete krásně sledovat módu a design té doby lépe než v některých tehdejších bondovkách. Mimořádně povedené jsou také záběry na Paříž. Donenův příští a tématicky podobný film Arabeska byl také povedený, ale Šaráda je nejspíše jeho nejlepší film (a to počítám i Zpívání v dešti). Pravda, Na sever severozápadní linkou to není, je to totiž ještě lepší. (07.07.2006)

Žánr, který je dnes už klasický sám o sobě, se představuje filmem, který se nezávisle na tom sám o sobě stal rovněž nadčasovým. Zhlédneme-li ho, pochopíme proč. Brilantní výkony obou protagonistů jsou páteří, která činí děj tohoto díla, tažený brilantními dialogy staré školy, zvlášť přitažlivým. V tomto pojetí zaniknou některá méně silná místa (zejména návrat muže s železnou rukou po rvačce na střeše budovy), ale i některé další zvraty včetně poněkud klopotné a tak trochu úmorným opakováním vymleté samoúčelné záměny jmen Grantovy role. Naopak scény mezi oběma protagonisty se vyznačují poměrně slušnou a relativně dobře zvládnutou psychologií obou postav; v některých momentech se přitom více do popředí oproti Grantovi dostává Hepburnová (připomíná to první "ženské" filmy továrny na sny z konce třicátých a počátku čtyřicátých let). Dalším pozitivem je dobře zvládnuté prolínání žánrů starého filmu a výborné humorné komediální scény (výstup s pomeranči). Ve výčtu kladů tohoto pozdního klasického amerického filmu by bylo možné dále pokračovat. Jisté je jedno: divák, který si jeho zhlédnutí dopřeje, rozhodně neprohloupí; v hladivé patině starých časů to na něj nejednou dýchne modernitou "předrockových" raných šedesátých let. A svěžím půvabem mladé a krásné a současně i talentované i již vyzrálé skvělé americké herečky i nestárnoucím Grantovým šarmem. Rozhodně se je na co těšit. (12.09.2008)

Včera jsem měl náladu, která by hravě mohla konkurovat horšímu já Bruce Bannera. Pohledem bych klidně mohl rozčtvrtit i ex-Stalinovu sochu z Letné, ale jelikož ta už je od dvaašedesátého v propadlišti dějin, radši jsem si svůj pohled šetřil na něco jinýho (na agenty CIA s parukama, třeba!). A protože na podobné nálady mám Audrey Hepburn s jejím milým úsměvem, nemohl jsem udělat jinak, než si pustit něco z její filmografie, která je ukázkovým příkladem lidský píle a vytrvalosti. Šaráda se ale nedá zařadit do nějaké kategorie nebo podkategorie jedné z kategorií, ale jelikož kategoricky odmítám názor, že film složený z více žánrů nemůže být pecka, nebyla to až tak velká výzva, jak se na první pohled zdálo. Je tam napětí, humor, jiskření. Velký filmový mišmaš, který moji špatnou náladu roznesl na kopytech. Cary Grant podlehl kouzlu Audrey Hepburn a já zase podlehl myšlence, že do Švýcarska jedině s nabitou pistolí a pyžamem....85% (27.06.2009)