Šaráda

Už jenom ti herci, od zavedených stálic jako Audrey Hepburn a Cary Grant (nepamatuji se, kdy jsem naposledy viděl takhle hvězdný pár) až po ty, na které jejich hvězdné chvíle slávy teprve čekaly - později oscaroví pánové Matthau, Coburn a Kennedy. Dalším plusem pak je nepřímá úměra mezi vtipem a napětím, totiž že když ten první začne ustupovat, ihned ho stejnou měrou nahradí ten druhý. A zdejší scéně na pohřbu se svým vtipem může vyrovnat snad jenom pohřeb Grahama Chapmana. P.S. Úvodní titulky za zvuků Manciniho hudby se směle mohou měřit s tou nejlepší prací od Saula Basse. (02.03.2010)

Tento film je naprosto geniální! Obsazení je brilantní, protože se zde nevyskytují žádní uměle hrající hezouni či modelky, obvyklá přísada thrillerů. Tady ale máme důvtipného Caryho Granta, půvabnou Audrey Hepburnovou a břitkého Waltera Matthaua. Všichni včetně vedlejších rolí (Jacques Marin jako komisař Grandpierre) umějí hrát a když dojde na vtip, je vše přesně načasováno. Stanley Donen natočil inteligentní "hitchcockovský" thriller, ve kterém romantická zápletka vůbec nepůsobí uměle. Všichni dnešní tvůrci by se mohli učit. Film byl natočen počátkem 60. let a tak můžete krásně sledovat módu a design té doby lépe než v některých tehdejších bondovkách. Mimořádně povedené jsou také záběry na Paříž. Donenův příští a tématicky podobný film Arabeska byl také povedený, ale Šaráda je nejspíše jeho nejlepší film (a to počítám i Zpívání v dešti). Pravda, Na sever severozápadní linkou to není, je to totiž ještě lepší. (07.07.2006)

Vynikající žánrová směsice, která se několikrát hladce překlopí od lehké romance k solidnímu thrilleru, v němž se to hemží tajemnými muži, záhadami a zvraty. Opravdu povedený scénář, vypointované vtipné dialogy, které mnohdy zapůsobí o to víc že se jakoby do příslušného žánru nehodí, a také ústřední herecká dvojice vedou k tomu, že je Šaráda svěžím filmovým zážitkem. (25.01.2009)

Film, v němž věcí, nejsou tím, čím se zdají být (nebezpečně vypadající pistole může být vodní) a který sám nikdy dlouho není tím, čím se jeví. Protagonisté romantické komedie o souboji pohlaví se ocitají ve světě špionážního thrilleru a kromě dvojsmyslných kousavých poznámek si začínají vyměňovat také přísně tajné informace, kvůli kterým umírají lidé a jsou unášeny otravné děti. Cary Grant je pohodlně usazen v roli elegána zorientovaného ve světě zločinu a v zásadě jen rekapituluje svou spolupráci s Hitchem (odkazy k Na sever severozápadní linkou, Chyťte zloděje a dalším jejich filmům). Audrey Hepburn mezitím jako na běžícím pásu střídá šaty od Givenchyho a snaží se alespoň malinko vykročit z přidělené škatulky naivní a křehké krásky, která potřebuje muže, aby jí zachránili život, případně vysvětlili, že CIA opravdu není letecká společnost. V hlavních rolích jiného typu ale ženy dobrodružné „klučičí“ žánry dříve infiltrovaly jen ojediněle. Společné scény obou hvězd fungují zejména díky charismatu a půvabu každého z nich, ne zásluhou kdovíjaké sehranosti, natož přesvědčivosti jejich romantického vztahu (který vůbec přesvědčivý není, naopak působí dost nuceně). Nesladěnost jejich hereckých stylů a velký, skoro třicetiletý věkový rozdíl, na druhou stranu dobře slouží (tonální) proměnlivosti filmu, který odmítá setrvat v jedné poloze a neustále nás důmyslně dávkovanými informacemi vyvádí z konceptu a drží v pochybnostech ohledně postav a jejich pravých záměrů. Dle potřeb vyprávění a podle toho, zda se máme bavit, nebo být napjatí, chvílemi tápeme stejně jako hlavní hrdinka, jindy jsme o krok napřed. Zejména v pohrávání si s divákem jde o hitchcockovský film. Donen ke špionážním intrikám ovšem přistupuje lehkovážněji a víc si hraje s barvami. Škoda, že komediálních thrillerů nenatočil víc, neboť jeho balancování na laně mezi dvěma žánry je obdivuhodně zdatné, chytré a zábavné. 85% Zajímavé komentáře: sportovec, Oskar (17.01.2020)

Jediný film, kde se sešli mé dvě nejmilovanější hollywoodské ikony - Cary a Audrey, už jen proto jej asi nebudu moct relevantně posoudit. Šaráda je neuvěřitelně hravý film - zejména co se žánrové specifikace týká - má velice blízko k romantické komedii ,detektivce a špiónskému dramatu, ale v určitých pasážích, jakoby podobné snímky (a tím i sama sebe) parodovala. Klasickým příkladem je postava Caryho Granta, u které se ty neustálé obraty o 180 stupňů snad ani nedají chápat jinak :-) A rozhodně není sám, který během filmu mění masky. Osobně jsem si sice trochu přál, aby se ukázalo, že je všechny celou dobu vodila za nos Regina (Audrey ji zahrála klasicky kouzelně, s neuvěřitelným přehledem), ale taková už je povaha detektivních příběhů (a filmů všeobecně) - málokdy skončí tak, jak si přejete :-) Skvělá zábava s jedním z nejlepších závěrů a point příběhu, jaké jsem kdy viděl. P.S.: Scéna s "hrou s pomerančem" je dost možná nejerotičtější, v jaké jsme kdy Audrey viděl. RrrrRRrr... ;) 90% (13.08.2007)