Nine

Poměrně negativní přijetí Nine může mít na svědomí jeho komplikovaná forma, která je nepřijatelná pro „běžného diváka“, ale zároveň je komplikovaná jiným způsobem než 8 ½ a tím si zavírá cestu i u cinefilních vyznavačů Felliniho. Nine se dá považovat za jednu z interpretací 8 ½, která ovšem zase vytváří nové významy a ukazuje různé postupy. V popředí je muž, okolo kterého se rozehrává několik muzikálových výstupů, které pracují zcela samostatně, odlišené jsou jak herečkami, tak i žánrově. Jejich propojení v rámci děje je spíše volné a fungují spíše jako konkrétní hudební výstupy. Marshall zde naplno využívá divadelní prostor, který ale zároveň obohacuje filmovými postupy. Glamour, erotika, konstruovanost, cirkusovost. Pokud chceme srovnávat, tak je užitečnější se odprostit od Felliniho a místo toho se obracet spíše k jednotlivým verzím z Broadwaye (1982 a 2003) nebo k jiným muzikálům. Berlinale 2010 (27.02.2010)

Jasnej čtyřfázák. První fáze, umělcova tvůrči prázdnota, druhá fáze, umělcovo dětství, třetí fáze, umělcovi představy v podobě muzikálových scén a konečně fáze čtvrtá, umělcovi trable s babama. Samozřejmě s takhle svůdnou holčíčí partou, jaká je v tomhle filmu by měl trable i homík v důchodu. Nicméně všechny čtyři fáze se snažili hrát hlavní roli a to byl právě klíč úrazu, protože jedna fáze vytlačovala druhou, tak dlouho až vznikla fáze pátá, divaková emoční prázdnota. Herecký výkony moc chyb neměli, ale bohužel čtyři fáze Nine prostě zavraždily. Původně jsem nechtěl vyvyšovat jednu ženu na úkor druhých, protože všechny herečky co hrají v Nine jsou nádherné a talentované a třeba šarm Sophie Loren je neuvěřitelný, ale nemůžu si pomoc. Při pohledu na Penelope Cruz lituju, že nemám víc očí,abych jí úplně vykoukal. Tak je tak sexy, že z toho snad umřu. (18.03.2010)

3ajtrištvrte za ten neskutočný sexepíl, ktorý dýchá zo svetového dámskeho obsadenia... + krásna práca s obrazom. Pýtam sa ale zas: Kde sa zas nechal základný koncept muzikálu?... preveľká škoda. Nine má totiž neskutočne veľa inovatívnych nápadov a nádherných momentov (možno aj kôli broadwayskej predlohe), ktoré však nanešťastie neladia dohromady. Ajtak ale jeden z najlepších M projektov za posledních päť rokov. ...A to je to, čo ma naozaj mrzí. (24.04.2010)

Ženské obsazení, které nemá v novodobé historii obdoby, doplněné o multioskarového Daniela Day-Lewise a výborného režiséra Roba Marshalla dalo vzniknout jednomu z nejnudnějších filmů a nejhorších muzikálů minimálně minulého roku. Taneční čísla, které těžko fungují už samostatně (to se snad dá říci jen o Fergie), Daniel Day-Lewis zpívající s italským přízvukem (nebo spíše snažící se zpívat), italština mísící se s angličtinou (nejednou mě z toho bolely uši), film bez příběhu, bez scénáře, jen s průměrně vymyšlenými hudebními vložkami a vatou mezi nimi. Bylo to utrpení a přesto, že si na muzikály teprve zvykám (až doposud jsem s nimi neměl problém), tak mě Nine tvrdě knokautovalo. Více zde. (06.03.2010)

Chtělo by se napsat, že Nine je nejvíc sexy snímkem, který jsem v roce 2009 viděl, ale to bych lhal sám sobě, protože o tohle se (od teď) dělí s filmem Bitch Slap (tady ovšem podobnost končí… :-)) Ještě malá poznámka: Jsem rád, že tahle devítka byla mnohem lepší, než tato 9. ____ Myslím, že Marshallovi se povedlo zachytit Itálii v tomto snímku více než dokonale. Z tohoto filmu přímo tryská uvolněnost a pohoda (samozřejmě se tam najdou i vážnější scény, kdy to tak pohodové není). Čím si mě ale film opravdu získal, bylo obsazení. Daniel Day-Lewis - perfektní režisér, který má trable. Nicole Kidman mi potvrdila, že od dob Moulin Rouge sice uplynul nějaký ten rok, ale na ní (a jejím zpěvu) to nejde vůbec poznat. Z Penélope Cruz sexappeal přímo tryskal, k sakru, ta ženská je fakt božská. Marion Cotillard mi předvedla, že vážnější polohy jí nedělají problém. Stacy Ferguson mi potvrdila fakt, že nejen že umí zpívat, ale umí také být více než sexy a přitom i hrát. Neříkám, že to bylo, bůh ví co, ale fakt mě mile překvapila. Kate Hudson - jak já ji někdy nemusím, tak tady byla roztomilá. A Judi Dench společně se Sophii Loren tomu dávaly ten správný nádech té starší (nechci napsat staré, obě dámy vypadají na svůj věk úžasně) Itálie. A i když na vrchol žánru (který pro mě představuje již zmíněný Moulin Rouge a My Fair Lady) něco chybělo, tak s čistým svědomím tomuhle svižnému, sexy a příjemnému snímku udělím 4 do ruda rozpálené hvězdy. P. S. Ne, že by na tom nějak záleželo, když Oscara vyhraje písnička "The Weary Kind", ale myslím, že písni "Be Italian" by oscarová nominace slušela více. Přesto chápu, proč tam je "Take It All". (26.02.2010)