Superman II: Verze Richarda Donnera

Od chvíle, co jsem se o této verzi dočetl (maxisérie Justice sešit no.8, prosinec 2006), jsem věděl, že ji prostě musím mít! a za půl roku se tak stalo:) A pak, když jsem dostal do rukou onu 3diskovou verzi, jsem po shlédnutí tohoto cutu, který měl jít do kin, místo té Lesterovy šaškárny věděl, že jsem narazil na zlato a už nikdy nebudu mít potřebu se dívat na ´´Lesterovu´´ II. Perfektně vybalancovaná vážná/humorná linka, návrat Jor-Ela (nic proti Kalově matce, ale Brando je prostě Brando), úvodní titulky tak! jak mají vypadat, tj. ve vesmíru a konečně fakt, že za osvobozením gen.Zoda a spol. z dopravního prostředku (ne, ta deska není samotná Phantom Zone, berte ji jako takový policejní anton), vezoucí 3 nejnebezpečnější kryptoňany v dějinách, alespoň dle tohoto filmu (v comicsech je jich víc), může vlastně Lex Luthor a ne žádní srandózní teroristé v Paříži. Zkrátka, film nebo přesněji II.část, naprosto perfektně zapadající do celkového konceptu 2dílného Donnerova (dodnes nepřekonaného), majstrštyku. Třešničkou (1 z mnoha) na již tak parádním korpusu, jest záběr v závěrečné sekvenci, kdy vidíme Perryho Whitea v koupelně s doutníkem v puse, jak si vymačkává pastu na kartáček. :))) (27.11.2017)

Režisér Richard Donner sa po dlhých rokoch vrátil k svojmu začatému projektu Superman II s ktorého bol pre nezhody so štúdiom odvolaný a dostal možnosť dokončil ho podľa daných možností, do filmu mohol konečne použiť zábery čo boli pre nezhody pozastavené. A ja poviem že z celkového hľadiska spravil o stupeň lepšie pokračovanie, než bol pôvodný počin z roku 1980, čo išiel vo svojej dobe do kín. Už len samotná postava Jor-El v podobe Marlona Brando dala do príbehu novú energiu a vnútornú podstatu. _„Tento film sa stáva pre fanúšika komiksovej postavy Supermana, veľkým nezabudnuteľným návratom do dôb keď tento fenomén mal zaslúžene miesto na hviezdnom výslní.“ (20.04.2008)

Tak musím říct, že jak jsem měl vždycky rád první dva Supermany, tak dvojka, když jsem jí před pár lety viděl po dlouhé době, zas tak neuchvátila. Byla tam spousta trapných míst a zároveň jsem měl pořád pocit, že takhle to vidět nechci, že se moc odklonili od toho, jaký Superman byl pod taktovkou Richarda Donnera, čili takový, jakého bych ho rád viděl. A teď se mi konečně poštěstilo vidět jak si druhý díl Supermana původně Donner představoval a musím říct, že jsem nadmíru spokojen. Sice je pravda to, co tu říká ybuko, že Donner vyhodil i některé scény jež tu měly své opodstatnění, ale jedná se převážně o scény, které rozšiřují děj a ukazují např. odkud se vzalo jídlo a kytka v Supermanově ledovém paláci apod. Ovšem na záběry, které se tu teď nově objevují, si nemůžu stěžovat ani v nejmenším. Nevím, jestli jsem si toho všimnul správně, ale zdá se mi, že Donner chtěl ve svém původním záměru hercům dopřát víc prostoru k tomu, aby mohli ukázat, že přeci jen umí hrát i víc než jen figurky z rodinné předělávky komixu.To se hodně projevuje hlavně v případě Christophera Reeva a Margot Kidderové, jejichž postavy dostaly větší emocionální rozsah. Pak je krása koukat na to, že slečna Tesmacherová neprodělala od minulého dílu lobotomii, narozdíl od Lesterovy verze, kde měla najednou inteligenci německého ovčáka s půlkou mozku. A nakonec to nejlepší: Marlon Brando. Nejen že se na něj skvěle kouká, ale je neuvěřitelné, o kolik jeho přítomnost celý příběh obohacuje. Jeho věta o tom, že syn se stane otcem a otec synem tady dostává konečně pořádné opodstatnění a úplně nový rozměr, díky němuž kvalite příběhu vzroste o dost velký kus.... Taktéž scéna, kdy Clark přichází zpět do jeskyně, aby znovu získal své schopnosti je o moc lepší a to nejen díky Marlonu Brandovi, ale i tím co a jak Superman říká.... A nakonec to, co velice oceňuji, díky Richardu Donnerovi taky odpadla ***SPOILER*** příšerně trapná závěrečná scéna s americký prezidentem, která mi v původní verzi hrozně lezla na nervy. Tak, neřekl jsem sice zdaleka všechno co mě potěšilo na téhle verzi, ale řekl jsem toho dost na to, aby bylo každému jasné, že Supermana mohl opodstatněně ve své době (dneska už by to přeci jen chtělo trochu temnější atmosféru a nebylo by od věci, kdyby v hrané podobě vznikaly příběhy o Supermanovi, které se více podobají například skvělému Superman: Doomsday) točit pouze Richard Donner, který pro něj měl obrovský cit.... (08.01.2010)

Poslední pokušení Kal-Ela. Výrazný upgrade Lesterovy nechtěné parodie. Podíl komického a tragického je dokonce vybalancovanější než v prvním filmu. Vážné je od nadsazeného zřetelně odděleno. Otázky takřka existenciálního rázu (nesvoboda spasitele odsouzeného k zodpovědnosti nad osudem lidstva) se řeší v romantické linii. K odlehčení slouží trampoty vesmírných návštěvníků, kteří přesto budí více respektu než Luthor a dokáží si postupně podmanit ideologický (média, vláda) i represivní aparát (policie, armáda). Prezident se sice stále dobrovolně podřizuje Supermanovi, ale vlezle patriotistický nádech ve filmu již chybí (ačkoli všechny symboly USA, Washington Monument, Socha Svobody i reklama na Coca-Colu, musí být v závěru uvedeny do původního stavu) – důležitější než vlast je pro vyprávění osud rozpolceného protagonisty. Epilog není zasvěcen nadosobním ideálům, jde v něm o hrdinovu osobní satisfakci. Rozumně dlouhý režisérský sestřih druhého Supermana je mnohem více než jednička ukázkou ekonomického vyprávění. Hlavní dějovou linii něčím obohacuje každá z postav, motivace jsou – vyjma slečny Tessmacherové (která po jedničce nemá důvod Luthorovi dále pomáhat) – zřejmé, paralely výstižné (Luthor se má ke generálovi jako Lois k Supermanovi), v každém prostředí se setrvává tak dlouho, dokud není plně vyčerpáno (čím dialogové scény působí lehce divadelně). Druhý Donnerův Superman není tak bohatý na hloub ukryté významy jako ten první, ale minimálně skutečnost, že otec pro syna představuje překážku v započetí plnohodnotného milostného vztahu, jistou psychoanalytickou hodnotu má… 85% (17.06.2013)

Mnohem lepší film než neuspořádaná jednička. Donnerova verze je dospělejší, napínavější a stojí pevně nohama na zemi. Rozpor mezi komedií a dramatem vyřešil režisér rázně a dvojka má výrazně vážnější tón. I přes stále stejně ploché postavy už dějem občas probleskují emoce. V prvním díle se dala romantická linie zdařile ignorovat, ve dvojce už hýbe jak dějem, tak atmosférou. Nevím do jaké míry pomohla efektům moderní technika, ale i ty jsou působivější a uvěřitelnější. (25.06.2013)