Život za zdí

221. Strach a nenávist ukrývající se ve zdánlivě nenarušitelném bezpečí zvláštní obytné zóny, pod soustavným dohledem, za vysokou, neproniknutelnou zdí, kriminální drama z námi rozděleného světa, o zvůli, o neomezené moci, o nerovnosti a nespravedlnosti, o morálce a lidskosti, tak obsahově bohatý materiál se dostává k divákovi a nechává bez předpojatých soudů na něm, aby se ve vzniklé situaci sám zorientoval a přijal pro sebe vlastní stanovisko, jak by měla nebo rozhodně neměla společnost fungovat, za jaká pravidla má smysl bojovat a jakým jevům v ní nekompromisně, s neústupností, statečně čelit, spravedlnost se přes sebesilnější odpor vždy boží vůlí prosadí, beztrestnost si nikdo pro sebe spolehlivě nevykoupí, každého jednou doženou jeho vlastní skutky, jen mnohdy ne okamžitě, jak bychom si nejspíše sami přáli, jsem rád, že vznikají právě taková díla, rozporná a provokativní, pak projevené názory na ně mohou o nás samotných velmi mnoho prozradit, jak hluboko je v nás do pozadí zasunutá lidskost, v jaké míře by bylo pro nás samotné snadné použit násilí, k jak neúprosné a kruté odplatě bychom se my sami v takovém případě odhodlali nebo nechali ostatními strhnout, kde jsou v nás nastavené hranice soucitu a milosrdenství, určitě doporučuji ke shlédnutí a zamyšlení. (27.10.2014)

Toto desetiletí nejspíš vejde do dějin jako "doba stavění zdí", přestože, jak říká Roger Waters: my sami jsme cihlami této zdi (All in all you're just the another brick in the wall). Tenhle film ovšem není o zdi (jak se nám snaží namluvit český distributor), jako o něčem vertikálním, oddělujícím dva poloprostory. Zde jde o (rezidenční) ZÓNU oddělující "tady uvnitř a tam venku", přičemž tady uvnitř platí zvláštní status: "Máte vlastní sprchy a chcete vlastní zákony" (citace z filmu - každý marxista tu jen zasvěceně pokývne hlavou). Film má zřetelnou dějovou linku, kterou není třeba komentovat (mimořádně zajímavá je konfrontace otců a jejich dětí ze zóny, kteří - snad až na Alejandra - půjdou bezpečně v jejich šlépějích), a tak jen dvě poznámky: 1. Dosud známe pouze "dopraváckou" definici (§ 39): Obytná zóna je zastavěná oblast, jejíž začátek je označen dopravní značkou "Obytná zóna" a konec je označen dopravní značkou "Konec obytné zóny". 2. Loni jsem chodil hrát kulečník do Hamrů nad Sázavou. Přitom jsem procházel obytnou zónou obklopenou zdí. Jedním vstupem/výstupem jsem do ní vcházel a druhým vycházel (o třetím nebo dalším nevím). Kamery samozřejmě, ale žádné brány a stráže... možná jen zatím. A přece ještě další dvě poznámky: 3. Dosud se vytvářely ZÓNY (samozřejmě také se zvláštním statusem), kde sídlili lidé neprivilegovaní (gheta, gulagy, kacety, pracovní tábory) - přesídlení privilegovaných do zón, zavání změnou paradigmatu. 4. Takové ZÓNY jsme tu, na druhou stranu, měli od nepaměti, co jiného byla šlechtická panství či jižanské (US)edlosti, než zónami s jinými zákony pro classed a underclassed. Tak ještě jedna poznámka: Existují ještě jiné druhy "zakázaných" zón; třeba po nukleární katastrofě (Černobyl) nebo pádu planetky (tunguský meteorit). Další zákázanou zónou může fantasmatické zhmotnění nebo přenos duševních nutkání do reálné scény (jako je tomu zřejmě u Tarkovského Stalkera). Rodrigo Plá řeší problém (zakázané) zóny bez mystického podtextu. Miguel musí zemřít ne proto, že (ne)spáchal vraždu, ublížil někomu na zdraví nebo kradl, ale proto, že se vplížil do zakázané zóny a přitom to věděl... Pojem zóny bude stále nabývat na významu; už se těším, až někde narazím na pojem "zazónovat se". (29.05.2017)

Odkedy je svet svetom, ľudia si nie sú navzájom rovní. Sociálne rozdiely boli, sú aj budú. V prípade týchto filmom zobrazených rozdielov sa jedná o skutočný extrém a neviem, či to môže niečo povedať aj európskemu divákovi. Skôr asi nie. Okrem toho by ma veľmi zaujímalo, z čoho tí zámožní ľudia v zóne vlastne žili, keď stále boli doma alebo organizovali susedské hliadky. Koniec bol skvele vygradovaný a to je vlastne jediný dôvod, prečo dávam tie štyri hviezdy. Adios. (15.01.2015)

Výborné téma, slušný příběh, nudné zpracování. 1) 39letý uruguayský Mexičan Rodrigo Plá natočil svou celovečerní prvotinu (podílel se i na scénáři a produkci) podle scénáře své ženy Laury Santullo, pro niž to byl také první pokus._____ 2) Líbí se mi morální nejednoznačnost díla._____ 3) Výstižný koment: gudaulin*****. (05.04.2017)

Nemilá situace, kterou naštěstí u nás nemusíme řešit. Pěkně natočené drama o rozdílných sociálních vrstvách, do kterých nemá druhá strana šanci se dostat a když už jo, nedopadne to nikdy dobře. Miguel hold doplatil na špatné kamarádi a na to, že byl ve špatnou dobu na hodně špatném a pro něj hodně nebezpečném místě. (24.04.2012)