Žena pod vlivem

Obvyklá (a neméně strhující než ty ostatní!) Cassavetesova „hra na osud“, tentokrát rozvržená do dvou dějství, pointovaných evidentně jen dočasnou slastí, vratkým záchytným bodem v nezadržitelném pádu do propasti. Věčná krize neobyčejné ženy (zřejmě celoživotně) vychovávané k nejistotě (o své normalitě), sochané egoistickým okolím do moorovské sochy nesvobody, plné ran a děr, jimiž prosvítá ten nejčiřejší, slabě tryskající pramen Lásky, něčeho v dané chvíli (životě-káznici, životě-lágru) nemožného, je vylíčena milostným, smyslovým jazykem vlastním režiséru Tváří, který věcnost sděleného zlidšťuje a umožňuje divákovi účastnit se hrdinčina bolu, léčit její rány a pít z jejího zřídla. PS: "Mé velké město vplulo do noci. / Z rozespalého domu prchnout chci, / děvčátko, žena, tak jdu před chodci, / o ničem nevím, jenom o noci. // Červenec mete větrem dláždění, / za oknem hudba, přelud blažený, / v skořápce hrudi srdce vášněmi / do jitra mate vítr splašený." (Marina Cvětajeva) (14.12.2014)

Teoreticky - vzhledem k tématu, době vzniku a použitým prostředkům - by mě tento film měl nadchnout, nakonec to ale dopadlo špatně. Hodně špatně. Obvykle mi nevadí rozvláčnost vyprávění, pokud něčemu slouží. Tady jsem měl pocit, že scénárista ze sebe soukal scény jako toaletní papír - všechny postavy buďto neměly žádnou motivaci a chovaly se zcela nelogicky a zmateně (tím zdaleka nemyslím titulní cvokyni), nebo byly křiklavě šablonovité. Od začátku do konce sledujeme smršť přehnaných emocí a pitoreskně pokřivených obličejů, bez nuancí a plynulých přechodů. Nejsem necita, nejednou mi film stáhl hrdlo do uzlu, tohle ale bylo tak snaživě emotivní, až směšné. A nakonec něco, co mě nejvíc mrzí - hodně, hodně špatná hudba. Hlavní motiv několika sestupných tónu byl použit tisíckrát předtím a tisíckrát potom (proto taky nemám rád všemi tak oslintaný theme z "Requiem for a Dream"), navíc v aranži, kterou by zvládl libovolný žák prvních tříd ZUŠky. Promrhané (že to napíšu tak slušně) dvě hodiny. Velké zklamání. (01.07.2012)

Existenciálne presvedčivý do extrémov prešpikovaný vynikajúci počin s Petrom Falkom, ktorý nie je len klasický poručík Columbo, ale oveľa viac charakterný herec ako by sa na prvý dojem mohlo zdať, a to čo predvádza GENA ROWLANDS, tak vážení, to je silná káva, ktorej šálka môže labilnejšiemu jedincovi poriadne ublížiť, tak varujem: „Poriadne zvážte návštevu rodiny LonghettiOVCOV,inak môže nastať u vás duševný KOLAPS,extrémne vyčerpávajúce obdobie plné stresových infarktov!!!” Bol som ako obarený, či zaživa pochovaný pri sledovaní poriadne depresívneho snímku Johna Cassavetesa, ktorý nešetrí hercov, musia sa vžiť do postáv, ktoré vyvolávajú u diváka šialené predstavy o spolužití v domácnosti s následkami diagnózy matky troch detí, ktorá to nemá v hlave v poriadku a činí veci, o ktorých si neuvedomuje neskoršie následky a potrebuje očividne lekársku odbornú pomoc, ktorá k niečomu vedie...? MABEL Longhetti je takou extrémne vystresovanou, atypicky zvláštnou, či šialenou ženou, ktorú jednak ľutujete, alebo obdivujete jej ďalšie obdobie plné excesov na hranici úmornosti, ale všetko je len filmová hra a je škoda, že excelentná Gena Rowlands si neodnáša to najprestížnejšie filmové ocenenie OSCAR, ktoré by si zaslúžila, nebyť Ellen Burstyn, tak to už je iná história!!! Výkon,ktorý si navždy zapamätám! (24.07.2015)

Videl som zatiaľ dva filmy Johna Cassavetesa a príliš ma nenadchli. Žena pod vplyvom je iný prípad. Je to mimoriadny, zaujímavý a zvláštny film. Prakticky všetci, ktorí v ňom vystupujú, sú psychicky narušení, rozdiel je iba v miere narušenia. Dokonca by som k nim priradil aj režiséra so strihačom. Spoľahlivo vedie Mabel, ktorú geniálne stvárnila Gena Rowlands. Bolo lahôdkou sledovať do detailov zvládnutý rozvoj šialenstva v jej podaní. Ani Peter Falk príliš nezaostával. Plný počet hviezdičiek tomuto mimoriadnemu filme nemôžem dať preto, že na mňa pôsobil akosi nehotovo, ako by musel byť odovzdaný ešte pred záverečnými úpravami. Možno sa to tak v nezávislom filme patrí. (21.01.2012)

Po Bergmanově Scenes from a Marriage zatím druhý nejsilnější film, co jsem letos viděl. Falk/Rowlands klenot. Autentický životní drama uvnitř domu za zavřenými dveřmi - filmovou optikou, depresivnosti, oddanosti bez úniku pro diváka zaostřené velmi blízko. (02.05.2017)