Auta 2

Není 3D jako 3D. Například v tomhle filmu byl výskyt 3D efektu jevem takřka svátečním. První Auta měla rozhodně nesrovnatelně zajímavější děj. Děj v Autech 2 by se dal charakterizovat i tak, že jsme měli to štěstí být svědky toho, že znovu ten nejpodceňovanější, nejošklivější a nejblbější všechny nakonec zachraní a na všechno přijde. Ač nás druhá Auta vzala na cestu kolem světa a teď rozhodně nepřeháním. Lokací bylo skutečně hodně a každá byla vizuálně zvládnutá pěkně. Místní tradice byly precizně převedeny do toho typického CAROUTFITU, na který se mi opět pěkně koukalo. Bohužel jsou obrovské rezervy ve výše zmíněné příběhové složce a s vtipem se tu zavrženíhodným způsobem šetří. Dávám 2*, ale i přes toto zklamání u mě patří stále PIXAR na první příčku, co se animované tvorby současnosti týče. Vizuálně na ně prostě nikdo nemá a pravděpodobně ani dlouho mít nebude. Nezbývá mi než tiše doufat, že i to 3D bude opravdu tím 3D, které by mě donutilo uhýbat hlavou na všechny světové strany, což se o tom současném pixarovském říct rozhodně nedá. (09.01.2012)

Druhá Auta nejspíš budou nejslabším animákem, který dosud Pixar stvořil, na druhou stranu to ani není žádný průser. Cílovou skupinou filmu jsou malé děti, nebo ještě jinak, cílovou skupinou jsou ještě menší děti než v případě jedničky, proto asi takové rozčarování. Dospělý divák buď film nějak přetrpí, nebo zkusí přistoupit na Lasseterovu hru a bude se bavit spoustou skrytých fórků, určených jemu. 70% (01.12.2011)

Není to už tak vtipné jako první díl, a také příběh je zbytečně roztříštěn, a nemůžu si pomoct, místy mi přijde nelogický. Parodie na špionážní filmy není špatná, trochu mi celé pojetí připomíná Buráka v Tokyu z Burákových povídaček. Nápad, že blbce považují za geniálního špiona, který blbce hraje, sice není až tak originální, ale dejme tomu. Možná, kdyby byl tento díl kratší, nebo měl víc dobrých hlášek jako první díl, šel bych výš s hodnocením. (27.07.2013)

Kým jednička bola dejovo jednoduchšia, pre deti bola lepšie stráviteľná, dvojka je iná. A to tak, že veľmi. Výrazne pribudlo postáv i akčných scénok, čo pre detského diváka asi nie je zrovna to pravé, niektoré vtipy musí človek deťom vysvetľovať. Ja, ako dospelý, som sa nasmiali na veľa miestach. Predsa len plno špiónov, zákulisné praktiky, mocenský boj o získanie trhov s pohonnými hmotami mi prišli pre deti ešte veľmi nezrozumiteľné. Ale im o to asi ani nejde. Hlavne, že je tam nejaký príbeh, aj keď mu úplne nerozumejú. Oni poznajú len kto je dobrý a kto je ten druhý a asi to tak do hĺbky nerozoberajú. Mne sa autá ako špióni moc nepozdávali, tento diel mi pripadá o stupeň horší ako prvý. Tu sa strieľa doslova ako o život, pretože autá tu naozaj umierajú a majú citeľný strach. Lieta sa tu z jedného konca sveta na druhý, hovorí sa niekoľkými jazykmi a deti nemajú šancu všetkému rozumieť. Nemôžu poznať základy pre dobrú polovicu vtipov. A vôbec nejako mi prišlo, že to je také veľmi umelé, doslova z filmu srší snaha byť vtipný za každú cenu. (28.10.2019)

Mít dítě, pravděpodobně bych jí/mu musel vštípit, ať onu ódu na maloměšťáctví ("všude dobře, doma mezi burany nejlíp") a ukázkový příklad post-kolonialistické ideologie ("neměň se, ať se cizí kultura přizpůsobí /podřídí/ tobě") nepřijímá. Na druhou stranu bych asi nenašel lepší náhradu za špionská dobrodružství pro odrostlejší, protože formálně preciznější film z montážní linky studia Pixar ještě nevyjel. (Jsem si vědom nepatřičnosti přirovnání, jelikož filmy - na rozdíl od aut - nejsou seriové výrobky složené ze stejných komponentů, ale úvodní titulková mechanická kola, která do sebe zaklesnou, toto asociují.) Při srovnání nejenom s klasicky odvyprávěnou jedničkou, ale i ostatními pixarovskými počiny kladou AUTA 2 velké nároky na vstřebávání rychle dávkovaných informací a "usledování" všech narativních linií, kdy každá postava v rámci několika skupin má svou. Postava Buráka, která se stává hlavním hrdinou, svou nemotivovaností a popřením modelu vývoje navíc představuje něco nevídaného v jinak klasickém pixarovském universu.. a to nejenom svým petersellerovským humorem. Stylistická opojnost nepramení jenom z nápadité práce se zvukovou sloužkou a nevídaným nasvícením ploch, ale i - díky zapojení třetího rozměru - s organizováním narativně motivovaných akčních scén v prostoru; přitom se akce odehrává na několika úrovních a neni vedena jenom pohybem vpřed, nýbrž i zpět, do stran apod. dle úlohy postav ve vyprávění. Spousta problematických či sporných pasáží - např. xenofóbní humor a popření poselství o nutnosti zpomalit z prvního dílu - je navíc odůvodnitelná změnou žánru (příklonu se k šedesátkovým bondovkám) a potřebou dodržet jeho pravidla. To vede k natolik důslednému prokreslení fikčního světa dle určitých kulturních stereotypů, že nevadí absence lidí, protože ústředním ozvláštňujícím prvkem je přítomnost aut, která se již v bondovských, fantomasovských ad. žánrovkách stávala díky své nadstandardní výbavě autonomní bytosti. (03.08.2011)