Agora

Vývoj dějin se občas odvíjí smutnými směry, kdy je někdy třeba na znovuobjevení mnohého čekat 1200 let a přitom nejsme ani po tolika zkušenostech schopni se chytnou za nos a poučit se. Producentská sebevražda a jedno elegantně nastavené zrcadlo dnešnímu islámu o tom, jak se dá víra, pro mnohé tolik nutně potřebná, lehce strhnout na cestu fanatismu, který nezná mezí, ani úcty. (15.07.2010)

Snímek jsem hltal hlavně z historického hlediska. Ne vždy se podaří aby se člověk dozvěděl i něco podstatného z historie. Tady je řeč o 4. století našeho letopočtu. Rozhodně si o Alexandrii té doby ještě něco přečtu na wikipedii. Film měl své silné momenty, čekal jsem ovšem více akce. Jsem holt nenapravitelný, ale to obléhání knihovny mohlo klidně trvat i hodinku. Film je zajímavě rozdělen na dvě poloviny, kdy hlavně v první sledujeme naše hrdiny ve školních lavicích a v té druhé se stavají docela významnými postavami. Film má jistojistě vysoké ambice, ale já jej nemohu řadit po bok například Kingdom of Heaven. (20.05.2011)

Zabijte je všechny ve jménu Boha! Jeden z těch filmů, po jehož zhlédnutí je člověku blbě. Myslím, že ani není důležitá přesná historická věrohodnost, jako fakt, že nová víra plodí násilí. Na jedné straně miluj bližního svého, na straně druhé víra nebo smrt. Stejné barbarské řádění, jaké uplatňovali křesťané ( ničení, pálení, likvidace), zopakovali o několik století později komunisté. Vypalování pohanských svatyní a svrhávání bohů bylo nahrazeno ničením křesťanských kostelů a pronásledováním nejen církve, ale i křesťanů. Náboženství za náboženství a nemají si co vyčítat. Pohrdání vědou a vzděláním je rovněž společné, jelikož poznání člověka osvobozuje, a to se nehodí. Pro mne silný příběh ve skvělých kulisách s oku lahodící kamerou a sluchu zase hudbou. Ani nevadilo, že nabízející se krvavý masakr nahradilo filosofování a otázky víry. (06.10.2011)

I kdyby byly postavy ještě více schématické a historické nepřesnosti ještě víc do očí bijící (jak o tom píše ve svém komentáři třeba Petr alias Subjektiv), nedá se téhle historické fresce Alejandro Amenábara upřít jedna věc - ve všeobecně aplikované mainstreamově umělecké adoraci křesťanství a jeho kořenů (docílené tisíciletou cílenou snahou zahrnující široké spektrum aktivit od inkvizicí praktikovaného práva útrpného až po současnou šikovnou PR politiku) je to jeden z mála filmů, který se dovolil podívat se na církevní apriorní pravdy jinak. Křesťanství jistě přineslo mnoho dobrého a jeho podstata je čistě pozitivní, stejně jako je tomu i u jiných (nejenom) monoteistických náboženství, jeho dějiny jsou ale (stejně jako třeba u islámu) krvavé. Nelze před tím zavírat oči, nelze tento fakt ignorovat, nelze ho vytěsnit z kolektivního vědomí, už je pryč doba hranic a obviňování z hereze, moderní doba otevřela hranice zažitým zvyklostem a přeje relativizaci dogmat a narovnávání tolikrát přepisované a upravované historie. A i když je Amenábarova Agora zase jen novým mýtem (ne nepodobný Gibsonovu Apocalyptu), jelikož věrná rekonstrukce faktů náleží jen vědecké disciplíně klasifikovaných věd historických a jejich badatelské a publikační činnosti (a stejně je věrná rekonstrukce minulého jen nedosažitelnou metou), Alejandro Amenábar pootevřel vrátka... A to rozhodně není málo... Podobné filmy a seriály: Řím (23.06.2010)

Při sledování tohoto snímku si říkáme, jak jsou ti lidé strašné plemeno, co si vzájemně dokáží udělat. Klademe si otázky, jak mohli být tak zaslepení a vraždit se skrz jiné vyznání víry. Agora vypráví příběh ze 4. století po Kristu a my žijeme v 21. století a přesto jsme se nezměnili. Dále se vraždí pod záštitou náboženství, pácháme zvěrstva ve jménu boha a omlouváme tím své činy. Víra v něco je neškodná a možná i užitečná věc, ovšem ve většině lidských pojetí se zvrhne do podob, které důvěrně známe z historie. Je až nepochopitelné, jak rychle se křesťanům podařila zlomit dlouholetá pohanská tradice. Film Agora je velmi zdařilý příběh, dobře natočený a poměrně působivý. (18.01.2011)