Muž a jeho pes

J. P. Belmonda mám rád. Proto, nebo snad přesto se mi tento film těžko hodnotí. J. P. mám ve své paměti spojeného s akcí a sebevědomým jednáním. Lidé, kteří celý svůj aktivní život prožívají tzv. "na plný plyn" obvykle nebývají ani ve stáří až tak pasivní, jako se nám představil v tomto snímku J. P. Belmondo. Prostě, ta role pasívního starého muže mi jaksi nesedla k osobě J. P. Belmonda. Nechci tím naznačovat, že by J. P. roli starého muže nezahrál dobře, ale měl jsem při sledování pocit, jako bych pil černou kávu, která má chuť červeného vína. Přičemž obojí mám rád. Z toho důvodu si dovolím tento bezesporu námětem zajímavý film ohodnotit pouze třemi hvězdičkami, přičemž chápu tři hvězdičky jako ohodnocení slušného, nadprůměrného filmu. Vystřihnout si hlavní roli v pokročilém věku a navíc po mozkové mrtvici zaslouží ten nejvyšší obdiv. A ten J. P. Belmondo u mě jistě má. (03.11.2009)

Jedině díky Belmondovi jsem dokoukala až do konce, nic víc film nenabízí. Jako remake Umberta D. to neobstojí, filmu se nedaří přenést pocit beznaděje a bezútěšnosti z původního snímku. Umberto D. je jeden z mých top filmů a i dnes má co říct, předělávka nebyla nutná. Nepříjemný pocit z kopy na sebe nalepených scén, které nefungují samy o sobě, natož dohromady, mě neopustil až do konce. Na původním filmu jsem nejvíc ocenila, že se nesnažil být prvoplánově dojemný; šlo mu o to co nejreálněji zachytit situaci stařečka i jeho okolí (služebná Maria), bez náznaků vyumělkovanosti...s o to větší intenzitou diváka zasáhl a přiměl k přemýšlení. Muž a jeho pes nic z toho nezvládá. Klíčové scény demonstrace, žebrání ani ta závěrečná nefungují (naopak na mě působily neupřímně), "odfláknuté" vedlejší postavy jsou jen do počtu, k negativnímu dojmu přispívá i přecitlivělá hudba. Ne, tohle se mi nelíbilo. (14.10.2012)

Trochu se toho filmu musím zastat, protože jsem na jeho adresu již četl pěknou řádku výtek. Náhodou, podle mě dobře vystihuje takový ten okamžik v životě, kdy už jste staří a chcete už jenom zemřít. Příběh je citlivě pomalu odvyprávěn a to malé citové vydíraní se zde skousne. Já si zde nebudu hrát na drsňáka, protože jsem k mému velkému šokojícímu zjišťěni zjistil, že jim nejsem.Většinou stačilo, strašně málo a já už se málem rozbulil.. Ono taky jde o to jaký vztah máte k Belmondovi. Když tohoto člověka milujete a naplno obdivujete jeho osobnost, film vás může položit už na začátku. A navíc budete obdivovat to jak se dokázal vypořádat s nemocí a opět natočit film. A tak mistrovsky v něm zahrát. Za chvilku už zapomenete, že ten Charles je vlastně Belmondo. Pro fanoušky Belmondo, je zhlédnutí Muže povinnost. A vy ostatní si to rozhodně užijete, tak napůl. Každopádně ten film, má své mouchy. Bylo zde pár míst, které jsem nepochopil a pár klišé současné kinematografie, ale celkově to je hezké drama a hlavně přenádherná pocta přenádherné osobnosti. Taky s velmi povedenou hudbou, která místy dělá divy a výborně dokresluje atmostféru a působivost scény, která díky ní často vyzní mnohem dojemněji. Jo a jinak Francouzi nezapomněli své výborné závěry. Závěr, byl opět nejlepší chvilka z celého filmu. A nejenom proto, že už je konec.:-) Hezký komentář: VMa, Enšpígl. (11.02.2017)

Typický příklad vítězné prohry. Větší pozornost je věnována cameo rolím Belmondových slavných kolegů, než příběhu samému. Režisér a scénarista chtěli natočit jednoduchý a přesto hluboký snímek. Dialogy jsou postavené na jednoduchých otázkách a odpovědích, není tu žádné krasořečnění, jenže místo jednoduchosti nacházím spíše zjednodušování a proklamace. Nepřirozená chvíle souznění a veselí v tramvaji, výbuch vzteku vedoucího psího útulku či demonstrace na začátku, jsou totiž velice chtěné. Zbývá jen setkání se stářím hrdiny...ale to stojí za podívání. (03.11.2009)

Po shlédnutí filmu jsem zůstal trochu na rozpacích. Z jednoho konce na mě útočily cíleně působící city v míře vrchovaté, podpořené dosti dojemnou a sugestivní hudbou, což mi není zrovna dvakrát příjemné. Vlastní příběh ukazuje osamělost stáří, nezájem a také celospolečenské vnímání lidí, kteří se octnou například na ulici ve věku, kdy již nejsou schopni s nepřízní bojovat. Někdo si v takové situaci dokáže zachovat hrdost. Z druhé strany mě dojímal svým hereckým projevem vynikající Jean Paul Belmondo, na kterém je jeho věk vidět, ale přesto lze v jeho očích postřehnout záblesky šibalství. Zároveň si ve filmu zahrála širší stará garda, například Jean - Pierre Marielle, Pierre Mondy a další. Spíše z nostalgie za čtyři hvězdičky. (22.11.2009)