Muž a jeho pes

Na úvod bych chtěl poznamenat věci. Za prvé, film jsem viděl zhruba až od 25 minuty. Za druhé, moje dnešní hodnocení není objektivně vůbec objektivní. Normálně bych dal tak možná trojku a třeba se i nedodíval, ale to dnes vůbec nehrozilo. Samozřejmě jen k úcty k velkému herci, který zas až tak ve velkém filmu nehrál, musím jít zákonitě o jednu výš. Třeba už jen za spoustu jeho jiných, skvělých filmů, které jsem kdysi viděl. A možná to byl jeho úplně poslední, kdo ví. (20.01.2015)

Slabší první polovina se propracovala k excelentnímu vyvrcholení, hloubka ponurosti a sebemrskačské hrdosti Charlese je úžasná. Belmondo pouze malou část své kariéry koketoval s komediálními rolemi, záhy se opět vrátil k těm charakterním. Je v nich výborný, ale přesto musím říci, že ho mám mnohem raději v těch akčních hříčkách. (31.01.2012)

Miliónkrát videný námet starého pána a domáceho miláčika. V japonských snímkach a takisto v talianskom neorealizme však nevsádzali na kartu známej hviezdy, ako po rokoch úspešnej kariéry precitli do nových emočných sfér, ale vypovedali o niečom úplne inom. Ako Belmondova rozlúčka bez väčších ambícií stráviteľná a príjemná jednohubka. (09.03.2018)

Trochu se toho filmu musím zastat, protože jsem na jeho adresu již četl pěknou řádku výtek. Náhodou, podle mě dobře vystihuje takový ten okamžik v životě, kdy už jste staří a chcete už jenom zemřít. Příběh je citlivě pomalu odvyprávěn a to malé citové vydíraní se zde skousne. Já si zde nebudu hrát na drsňáka, protože jsem k mému velkému šokojícímu zjišťěni zjistil, že jim nejsem.Většinou stačilo, strašně málo a já už se málem rozbulil.. Ono taky jde o to jaký vztah máte k Belmondovi. Když tohoto člověka milujete a naplno obdivujete jeho osobnost, film vás může položit už na začátku. A navíc budete obdivovat to jak se dokázal vypořádat s nemocí a opět natočit film. A tak mistrovsky v něm zahrát. Za chvilku už zapomenete, že ten Charles je vlastně Belmondo. Pro fanoušky Belmondo, je zhlédnutí Muže povinnost. A vy ostatní si to rozhodně užijete, tak napůl. Každopádně ten film, má své mouchy. Bylo zde pár míst, které jsem nepochopil a pár klišé současné kinematografie, ale celkově to je hezké drama a hlavně přenádherná pocta přenádherné osobnosti. Taky s velmi povedenou hudbou, která místy dělá divy a výborně dokresluje atmostféru a působivost scény, která díky ní často vyzní mnohem dojemněji. Jo a jinak Francouzi nezapomněli své výborné závěry. Závěr, byl opět nejlepší chvilka z celého filmu. A nejenom proto, že už je konec.:-) Hezký komentář: VMa, Enšpígl. (11.02.2017)

Muž a jeho pes je film záměrně staromilecký a ohlíží se hluboko do minulosti. Jeho základní děj vychází z klasického neorealistického snímku Umberto D. z roku 1952 - o důchodci, který žije společně se svým psíkem v takové chudobě, že se nakonec pokusí spáchat sebevraždu. Belmondovská variace je samozřejmě heroičtější a fanfarónštější. Na hlavním hrdinovi Charlesovi je vidět, že dříve býval frajer a grand a dodnes mu z toho něco zůstalo. Film spoléhá především na samotný spektákl Belmondovy tváře - její zbrázdění obrovitými vráskami a visícími laloky kůže, špatně ovladatelný spodní ret a úplně hnutou osu nosu. V publiku se při prvním spatření toho obličeje s pokleslými rysy a krátery ihned vybudí dojetí a vzpomínky. Stylově snímek navíc přejímá velké množství prostředků ze starého a dávno překonaného neorealismu, který nám dnes může připadat sentimentální, přepjatý a zároveň příliš nenápadný. Ukazuje se to na pečlivě vykroužených statických kompozicích, hladkém jednoduchém střihu, hudebních nástupech a pomalém plynutí času, kde každý pohled, věta i jednoduchý úkon mají svoji závažnost v tom, že prozrazují určitou námahu. (08.06.2020)