Nebeští jezdci

Melancholicky bloumavé vyprávění o přízračném světě válečných pilotů staví na síle primárních okamžiků a pozadí postav i vlastního konfliktu odsouvá na okraj pozornosti. Ale právě při jejich uvědomění přichází i pochopení nálad všech postav, které sní o smrti, ale musejí žít s trpkým vědomím, že je pro ně nedosažitelná. Megalomansky precizní sekvence vzdušných soubojů i láskyplně detailní prostředí základy a jejího okolí dokládají Ošiiho fascinaci artefaktů tmavomodrého světa. (22.12.2009)

Vizuálně propracovaný japonský animák, vyprávějící příběh letců v alternativním historickém období. Pokud je nějaká akce, je se na co dívat ale problém je v tom, že akce je velice málo a film se z větší části zaměřuje na postavy a jejich pohled na válku. V tomto případě by možná filmu seděla neanimovaná podoba, která by více dokázala vyjadřovat emoce, hlavních postav. (14.12.2011)

Nechápu zdejší dost vysoké hodnocení. Příběh je vyprávěn hodně špatně a pomalu. Animace jsou kombinované 2D kreslené většinou postavy a prostředí, na které se skoro nedá dívat v kombinaci s výbornými 3D animacemi letadel, motoru, radaru atd. Celkově hodně pod průměr. Myslím si, že je daleko více lepších filmů např. Metropolis, Naušika atd. Za 3D efekty dávám *. (14.11.2011)

Mamoru Oshii umí i mimo kyperpunkové kulisy. Přesto nevylučuji, že se někomu bude stýskat po scénách, které k rozjímání podněcují jen svou vizualitou, protože těch je zde nemnoho a snímku dominují především scény dialogové. Ty jsou občas prostřídány naprosto fantastickými vzdušnými souboji, ale není třeba se lekat, že Oshii natočil akčňák - pomalé meditativní tempo, na něž jsme zvyklí z Ghost in the Shell, je vlastní i Nebeským lezcům. ____ Ne náhodou dominuje filmovým plakátům motiv oblohy s mraky. Právě tak pomalu, tiše a nekonfliktně plyne celý film. Jednoduché (ne však banální) myšlenky, které by se daly shrnout do jedné delší repliky rozprostřel Oshii přes celý příběh a žádná z postav je nikdy nevysloví takříkajíc "na plnou hubu". Film sám se vlastně nad ničím nezamýšlí, to by měl udělat divák a film ho k tomu pouze navádí. ____ Technicky se rovněž jedná o vydařenou záležitost - jednoduše animované postavy se pohybují v deatilně propracovaných lokacích a počitačová grafika s tou ručně kreslenou splývá v jeden omamný celek. Díky tomu si Oshii může dovolit snímat scény tak, jak by to jen za použití klasické 2D grafiky nešlo a co je hlavní, může se zajímavě designovanými CGI letadly svádět fascinující souboje. ____ Akční scény jsou pro příběh nevýznamné, krátké, negradují a končí dříve, než by člověk očekával (ano, tak jako v GitS), ale jednoznačně představují to nejlepší, co jsme kdy ze vzdušných soubojů mohli na plátně vidět. Malá výtka patří mírné nepřehlednosti - Oshii totiž upřednostil snímání z malé vzdálenosti a letounům je tak často plátno malé. ____Sukai kurora je po série GitS další Oshiiho pozoruhodný snímek, který se ovšem nesleduje snadno a těžko se kdy dočká přízně většinového publika. (15.03.2009)

----- "Být či nebýt. Člověku jsou souzeny pouze tyto dva stavy." ----- Nemilosrdná vzdušná válka věčných dětí "Kildren" - bez rozbořených měst a zničené infrastruktury. Nikdy nekončící, ostře sledovaná válka pro válku - jako účelový produkt doby, jako exemplární příklad. Nekomplikovaná, čistá a přehledná válka jako PRÁCE - s jednoduchými, jasně danými pravidly ... a bez možnosti vykoupení. Mrazivý, pomalu plynoucí příběh o beznaději, podbarvený melancholickou, zádumčivou hudbou. Jeho hloubka i jeho bolest jsou měřitelné jen nekonečnou blankytnou modří oblohy a nevýslovnou nádherou nestálých, proměnlivých mraků. P.S.: Vzdušné souboje jsou neobyčejně působivé, navzdory tomu mě dokonale odrovnala drobná civilní scéna po závěrečných titulcích. (25.11.2011)