Zažít Woodstock

Výborná první polovina s ucházejícím tempem, skvělými postavičkami a zajímavými segmenty (zejména pro někoho jako jsem já, kdo by si přál Woodstock zažít a poslouchá 60s a 70s hudbu) je poněkud rozmělněna v druhé polovině, ve které jsou tripové sekvence, tempo se ztrácí a vůbec film směřuje tak nějak do nikam. A i ty některé výborné postavy (tranvestita) v té druhé půlce vlastně už jen sedí, kouří a čumí. (21.08.2009)

Dokonale obyčejné melodrama schematicky podkuřující liberálnímu publiku (viz samoúčelné scény užívání drog a klišovitá povaha generačních konfliktů) se od hromady jiných hippie-filmů liší svou překvapivě bezprostřední svobodomyslností stran sexuálních orientací. Je osvěžující vidět mainstreamový film, kde se nemusí sáhodlouze vysvětlovat, kdo to jak má, ani lajnovat žádné jasně dané kategorie. Ačkoli tedy film titulní happening pojímá naivně a idealisticky, navíc skrze rámec melodramatu, tedy tradicionalistického, až konzervativního žánru, podává unikátně přesný obraz doby sexuální revoluce. Výsledek pak vlastně lze chápat jako hippie-melodrama, tedy film pro generaci hippies v době, kdy ona zestárla a sama vstoupila do konzervativní fáze (film je adaptace stejnojmenných memoárů Elliota Tibera, které vyšly v době, kdy autorovi bylo 72). PS: Český distribuční titul "Zažít Woodstock" je krajně zavádějící, protože film není o Woodstocku coby hudebním festivalu na pódiu a před ním, ale tak říkajíc o pár lidech v zákulisí. Více v recenzi na Aktuálně.cz. (19.08.2009)

Ang Lee je režisérský chameleon. Po comicsové pecce Hulk přišel s komorní Zkrocenou horou, pak se přeorientoval na typickou velkovýpravnou filmařinu Touha, opatrnost, a znovu se nebál změnit žánr. Jenže tentokrát přišel s příběhem, se kterým jsem se velmi obtížně ztotožňoval, a o postavách se dá říct to na chlup stejné. Pohled na nejslavnější hudební akci všech dob přináší zevnitř, z jeho organizační stránky. Není to žádný zplošťující výklad té doby, přesto to i přes nepopiratelnou atmosféru nebylo v mých očích ono. (17.08.2014)

Je to jak když vás kamarád pozve na oslavu narozenin, kde je hodinu a půl strašná nuda a pak vám dá papír, po kterém deset minut vidíte barevněji. Dalších třicet vám bude nalhávat, že to byla nejlepší párty vašeho života... nejvíc zarážející je, že Woodstock je použit jako kulisa pro film o Woodstocku a přitom výsledek nemá zádné charisma - režie je strnulá, hlavní hrdina nesympatický a feeling neexistuje. Strašné utrpení. (06.12.2009)

Film bez konfliktu. Jenže jednou za čas takové filmy prostě fungují. Taking Woodstock vámi jednoduše propluje, nezažijete žádný emoční rozpad, žádnou katarzi konající vnitřní přerod z vašeho starého já k novému. Prostě se jen na dvě hodiny podíváte, za jakých situací vznikl nejslavnější hudební festival světa. A pokud vás tohle téma zajímá, bude vás Ang Lee bavit. 7/10 (26.11.2013)