Lidice

Podle slov uživatele Tetsuo byla moje poslední kino zastávka určena národnímu velkokýči, který pravděpodobně v našich dějinách nemá ani obdoby. Pojďte prosím pane uživateli říct tohle ještě jedno...a do očí, lidem, jejichž rodiny Lidice prožili a nemastěte si ego na komentáři, který si zde může přečíst každý. Já tady nehodlám tvrdit, jak jsou Lidice dokonalým filmem, naopak zde chci říct, že je obrovskou poctou pro ty, kteří Lidice mají dodnes v hlavě. A to jak osobně, tak neosobně. Lidice si zaslouží pozornost nejen u nás, ale především ve světě. Mělo by se vědět, proč se taková věc za druhé světové války udála, ale taky by nás měla ponaučit s tím, že vše je dílo především nejenom režimu, ale hlavně lidí samotných, což nám film i nádherně ukázal. Petr Nikolaev byl podle mě dobrá volba. Škoda jen, že plno scén vypadá pitomě a nejhůř na tom všem je samotný atentát na Heydricha. Já vím, že ho dotáčeli na poslední chvíli, ale když už to chtěli dotočit, tak to měli natočit pořádně a dát si nad tím vším alespoň trochu záležet. Tady to vypadá jak kdyby to byla scéna do nějakého němého filmu. Atentátník hodí granát, ten někde mimo auto bouchne, autu se nic nestane a Heydrich zničehonic lehne. Vypadá to hrozně levně na úkor samotnému filmu. Co ale určitě nevypadá levně je samotný příběh. Jsem rád, že tvůrci se drželi, co největšího množství pravdy, o kterém v současnosti stále plno lidí neví. I Karel Roden samotný se v příběhu neuvěřitelným způsobem vyjímal. Na to, jak se film dlouho připravoval, je dobré vědět, že výsledek samotný za to stojí. A ten, kdo si ho dovolí okomentovat, či ohodnotit negativně, tak buď absolutně nerespektuje tehdejší dobu a nebo české dějiny jako celek. Chtěl bych právě Vás, negativní kritiky, vidět, jak byste se zachovali Vy, kdyby jste v takové době žili. Radši si ani nechci představit, jak by takový kapitán Vlček dopadl zrovna ve VAŠEM podání. Nejspíš ne jinak... (30.06.2011)

Lidice jsou velmi rozporuplným, nikoli však špatným filmem. Dotýkají se (alespoň pro české vlastence) velmi citlivého tématu a snaží se o co nejvěrnější přiblížení, vyvolání vlny emocí v divácích a poctu zdejším obyvatelům. Problémem je však samotné zpracování; nemyslím po formální stránce, ale po obsahové. Odvádění pozornosti do vězení směrem k (výbornému) Rodenovi působí po emoční stránce paradoxně kontraproduktivně, protože krade čas na sblížení diváka s obyvateli vesnice. Takhle si člověk sotva stačí vytvořit vztah k postavám Zuzany Bydžovské, Zuzany Fialové, Ondřeje Nováka a hned přijde na řadu pohroma. Když jsem se díval na popravy mužů, cítil jsem, že to se mnou sice emočně hnulo, ale hned se mi vybavil Vyšší princip a opravdový strach jeho hrdinů před popravou, v tomto filmu takřka nebyl, všichni si šli se sklopenou hlavou odevzdaně pro smrt bez nějakých větších citových projevů. Mnohem více na mě zapůsobil krátký záběr na plynování dětí, ty zoufale natahující se ruce se mi nejspíš zaryjí do paměti na hodně dlouho. Méně, ne však o moc, mě zamrazilo při určování dětí k převýchově dle nacistických norem, které tomu předcházelo. Atentát na Heydricha, zde hojně kritizovaný, bych možná přešel bez zmínky, nemít zkušenost se stejnojmenným filmem, kde byl zpracován opravdu důkladně, a proto jsem byl nechtěně nucen srovnávat, bohužel v neprospěch Lidic. Nejsilnější emoční moment pro mě ale přišel zhruba po hodině a půl, když postava Rodena dorazila vesnice, pokryté sněhem. Ty pocity byly opravdu silné a já už jen čekal na závěrečné titulky a nějakou kvalitní hudbu, která to ve mně ještě více rozdmýchá. O to větší bylo moje zklamání, že film ještě pokračuje a nic ve zlém, ale ta poslední půlhodina šla úplně mimo mě, nechápu ji a jsem z ní spíš naštvaný. Takže mám v sobě spoustu různých pocitů a váhám, zda se mi film více líbil nebo ne, ale když vidím tu zdejší až zbytečně přehnanou kritiku bez ocenění kladných stránek snímku a vezmu v potaz moje vlastenecké cítění a úctu k památce Lidic, nemůžu a ani nechci jít pod 4* (a to neustálé omílání údajného hraní si české kinematografie na celosvětovou se poslední dobou už nějak moc opakuje a unavuje mě, zase si vymyslete něco jiného, ano? ;-) ). (14.11.2011)

Strašná sračka, které se obstojně daří vylíčit snad jen dobové poměry. Jinak absolutní selhání scenáristy (Cena Sazky? Za ty prázdné, schématické postavičky? Vážně?), režiséra (zlomové momenty, včetně poprav, jsou svojí uchcaností na smích a zároveň na facku) a dramaturgů, kteří si nebyli schopní pohlídat ani to, aby se film nestal přesně tím, proti čemu v závěru brojí. Prázdným monumentem, jenž se k ničemu není schopný vyjádřit a jen podněcuje k bezpředmětnému oplakávání zesnulých. DOKONALÝ PRODUKČNÍ KALKUL a smutná ukázka stádovitosti českého diváka. (14.11.2011)

Kdyby tahle stupidita vznikla v Americe a vyprávěla o amerických dějinách, jinak byla ale natočena na stejné úrovni, všichni Češi by se tomu vysmáli a poslali to rovnou do těch nejodpadnějších končin. Já mám úctu k Lidicím, to ale neznamená, že musím automaticky přijmout jakýkoliv film o nich. Nebudu to ale s negativizmem přehánět. Když už nic, jsou Lidice na naše poměry dobře zvládnuté řemeslo, byť bez náznaku tvůrčí invence. (30.10.2011)

Český pokus o hollywoodský velkofilm, ve kterém se vše snaží být tak efektní, až to na mě vyznívá naprosto opačným dojmem. Kamera se pokouší vypadat novátorsky a jedinečně, jenže k čemu to, když mě ty všemožné pohledy ze stropu místnosti vytrhávají z děje a já je místo sledování příběhu v mysli analyzuju. Nikolaevovi se zkrátka nepovedlo to, co takový Ridley Scott a další umí výborně: Nedokázal postavit film na velkém příběhu jednoho člověka tak, aby ho ostatní složky (vizuální provedení, hudba) jen dokonale doplňovaly. V Lidicích se odehrává paralelních příběhů tolik, že ani jeden nedostane adekvátní prostor, a ten, na kterého se děj zaměřuje nejvíce, ještě stojí naprosto mimo centrum dění. Neberte to ale tak, že jsou Lidice vyloženě špatný film, to rozhodně ne; jen by ona látka mohla pod vedením zkušenějších tvůrců dopadnout mnohem lépe. Poznámka na závěr: Co mělo znamenat to vyjmenování stovek španělských jmen v závěru filmu? Nemůžu si pomoct, ale celé to na mě působilo, jako kdyby někdo zadal jméno Lidice do vyhledávače na facebooku a opsal všechna jména, která mu to vyhodilo. Nehledě na to, že mezi zmíněnými jmény se Lidice objevovalo i jako příjmení, pochybuji, že by se desítky dvacetiletých Španělek a Latinoameričanek, jejichž země se do druhé světové války významně nezapojily, jmenovaly podle vesnice vypálené kdesi na českém území. To, co se stalo v Lidicích, je sice světově celkem známou událostí, bylo by ale zvláštní, kdyby památku této vesnice uctívaly pouze španělsky mluvící země. Tak trochu se zkrátka bojím, že většina rodičů vyjmenovaných dívek dala svým dcerám nějaké méně tradiční křestní jméno, které se v jejich zemi používá, a o vypálení Lidic nikdy neslyšela. (16.06.2011)