Gomora

Tuhle Gomoru zničí zas jedině oheň a síra.. Garrone položil klasicky vystavěný spletenec gangsterských historek na oltář autentické deromantizace, kde akty „neorganizovaného zločinu“ (Camorra totiž má organizační strukturu spíše horizontální než vertikální) a všechno to zabíjení působí tak nějak všedně a odporně samozřejmě. Z filmařského hlediska jsem neměl problém ani tak s podstatou formy, jako se stylem jejího prosazení. Loňská lehce neo-noirová Suburra je nesporně divácky vstřícnější, ale záleží pochopitelně na tom, co při potápění v jezerech špíny preferujete.. (16.06.2016)

Kvůli konkrétním údajům o aktivitách mafiánských špiček od roku 2006 musí žít hrdinas pod policejní ochranou. Gomora svého režiséra nejspíš dostane jen do palby fotografů. Garrone totiž natočil především velmi dobrý snímek, což mu právem vyneslo Velkou cenu v Cannes i Evropské filmové ceny. Před výpovědí o konkrétní činnosti ale dává přednost vyprávění o obecnějších mechanismech fungování mafie. Gomora postrádá klasicky pojatý příběh i hlavního hrdinu: sledujeme paralelně několik protagonistů, kteří se vlastně nikdy nepotkají. Film se tak vyhraňuje i proti módním "uměleckým" mozaikám typu Babelu a zvýrazňuje bezmoc a osamělost postav uvězněných uvnitř izolovaných osudů. (13.06.2020)

Nudné? Možná pro milovníky mafiánských pohádek. Pokud máte rádi syrový a nepřikrášlený styl a zajímá vás, jak se to má s novodobými Kmotry, máte naději na podobný emoční ústřel, který Gomora přivodila mně. Na plný kotel nejdu jen proto, že film je skutečně příliš dlouhý a Garrone (jakkoli odvedl skvostnou práci!) prostě místy nestíhá. Gomora patří z mého pohledu k nejpůsobivějším filmům posledních měsíců. Ale vřele doporučuju si alespoň rámcově přečíst, na co jdete. Zbloudilých duší, které se přišly juknout na další Skrytou identitu, sedělo v kině celkem dost. (13.03.2009)

Více než film, je toto dílo sociologická studie do života italské společnosti, která je již od útlého mládí nekompromisně infikována zločinem ve všech jeho podobách (drogy, vraždy, úplatky, nelegální ukládání odpadu...). Film nemá žádné hrdiny, žádné šťastné události, žádné pozitivní výhledy do budoucna. Tvůrci ukazují, že spravedlnost či pravda jsou v takovém životě jen prázdná slova a státní úřady jsou jen jakési loutkové divadlo. Mafie je ta organizace, která stanovuje pravidla, jejíž jediným zájem je finanční zisk a prostředky k jeho dosažení jsou zpravidla různé formy násilí jako vraždy, zastrašování, nálože pod auty aj. Po shlédnutí jsem měl zoufalý a fatalistický dojem. Konejším se tím, že to snad není v takovém měřítku nejen v Itálii a i v jiných zemích na světě, ale sám trochu cítím, že si lžu do kapsy. Roberto Saviano měl mimořádnou dávku odvahy. (16.02.2014)

Snaha o autentickosť s využitím dokumentaristických postupov môže pôsobiť ako trefa do čierneho ale výsledok je úplne opačný. Vytvára to chladnosť medzi postavami. Tie k divákovi nemajú ako preniknúť. Samotná tématika mafie je načrtnutá a pohybuje sa po povrchu - čo na jednu stranu funguje ak nechceme zbytočne pôsobiť pateticky, na druhú stranu to ale nepomáha divákovi, neznalému problematiky pochopiť látku, ako tvorcovia zamýšľali. Jeden z tých filmov, ktorý značne rezonuje v Taliansku, než niekde inde. Seriál je možno prepracovanejší a komplexnejší, ale neviem či sa k nemu dakedy dostanem. Natočené je to fajn. Ale je to predvídateľné. Nikto nemôže odísť a tým, ktorý sa to podarí.. stratia viac, než by možno chceli. Najviac prekvapivé je, že to naozaj pôsobí ako parta petržalských gangov, než niečo čo sa spájalo s noblesou a bohatstvom. (05.11.2019)