Gomora

Autenticky mrazivé a dokumentaristicky hodnotné dielko odvážnych tvorcov. Úmyselný chlad filmu a odstup od postáv je adekvátny prívetivosti sveta, v ktorom sa odohráva. Nie je jeho handicapom. Tým je zbytočne prepálená minutáž. Vybrať len to najpodstatnejšie, skrátiť na 100 minút a mohla to byť pecka! (08.03.2009)

Gomora je film s autentickými zábermi, mrazivý a šokujúci. Hrajú v ňom ľudia, nie herci. Mrazí a šokuje hlavne tým, že v skutočnosti naozaj existujú podobné špinavé mafiánske praktiky a samotný capo nemusí byť nahodený v značkovom obleku. Gomora je iný pohľad na svet (podsvetie), o ktorom málo kto vie, že existuje v takejto podobe. Aj keď je plný násilia a surovosti, osobne ho vnímam ako neprikrášlenú filmovú realitu. K lepšiemu a kompaktnejšiemu dojmu by skutočne pomohla kratšia minutáž. (15.12.2011)

Syrová, skoro dokumentární sonda do životů lidí pod taktovkou neapolské mafie. Film s absencí příběhu popisuje několik epizod různorodých postav (mladej klučina co se chce stát mafiánem, módní návrhář který přejde od Italů k Číňanům, dva mladí pouliční gangsteři, šéfík řídící obchod s odpadem…) které spojují témata násilní, beznaděje a všeprostupující Camorry. Oproti jiným filmům o mafii neuvidíte moudré a spravedlivé dony jezdící v luxusních autech, ale pouliční gangstery na skútrech a pupkaté cápa v laciných šusťákovkách, kteří nejdřív střílejí a až potom myslí. Film sice není geniálním počinem, ale nechává diváka nahlédnout do praktik současného Neapolského organizovaného zločinu a prezentuje neuvěřitelnou dusivou atmosféru, kdy nevíte komu kdo kdy prostřelí hlavu. Stylově podobné Městu bohů… (02.11.2008)

Na tenhle film jsem měl políčeno už kdysi dávno v nějakém artkinu, pak na něj nějak zapomněl a teprve teď se mi dostal do rukou. A nadchnul mě skoro stejně, jako kdysi brazilský Cidade de Deus. Skvěle mi sedl jeho dokumentární styl umocňující jeho syrovost a realističnost a při jeho sledování mi neustále na mysl tanula památná Hopperova slova, že "všichni Siciliáni jsou negři". Protože i když jsou tihle Napolitánci Evropani a křesťani, mentalitou patří zjevně spíš do Afriky nebo na Blízký Východ. Orientální (rozuměj neevropskou) atmosféru umocňují i bezútěšné exteriéry města i krajiny, kterým vévodí fascinující panelákový komplex připomínající jakési betonové pueblo nebo jihoamerické favely. Už jen narodit se a vyrůstat v takovém prostředí musí člověku zákonitě předurčit jeho životní cestu. A zajímavé bylo pro mě i setkání s neapolským dialektem, který mi svou zvukomalbou spíš než italštinu celou dobu evokoval brazilskou portugalštinu. Zapamatováníhodných scén je ve filmu spousta, rád bych tu ale vypíchnul aspoň rituál přijímání mladíků (nebo spíš kluků) ke camoře střelbou do neprůstřelných vest. A dodnes jsem taky netušil, že pro mafii je lukrativní byznys třeba i krejčovství. Existenciálně silný zážitek. (24.04.2020)

Nudné? Možná pro milovníky mafiánských pohádek. Pokud máte rádi syrový a nepřikrášlený styl a zajímá vás, jak se to má s novodobými Kmotry, máte naději na podobný emoční ústřel, který Gomora přivodila mně. Na plný kotel nejdu jen proto, že film je skutečně příliš dlouhý a Garrone (jakkoli odvedl skvostnou práci!) prostě místy nestíhá. Gomora patří z mého pohledu k nejpůsobivějším filmům posledních měsíců. Ale vřele doporučuju si alespoň rámcově přečíst, na co jdete. Zbloudilých duší, které se přišly juknout na další Skrytou identitu, sedělo v kině celkem dost. (13.03.2009)