Dívka na přání

LFŠ 2011 ... Film, ze kterého se dalo vytřískat hrozně moc a vznikl bohužel pouze slabý odvar. Nad hlavní herečkou jsem sice prohonil mládí, ale v charakterní dramatické roli bohužel působila dost tristně a po celou dobu trvání snímku pouze tak nějak bezduše a s neměnným výrazem koukala (možná že to měla v popisu role, v takovém případě asi nechápu co tím chtěl básník Soderbergh říci) a občas něco otráveným tónem pronesla. Nevím co jsem si z filmu měl konkrétně odnést za ponaučení nebo zážitek, ale já se jen hodně nudil. Hrozná škoda. (02.08.2011)

Film lze brát jako cynickou antitezi současných festivalových trendů. Oproti realismu, obyčejným postavám, rafinovaným hrám s žánry či líbivým kontemplativním melodramatům zde stojí absolutně vycizelovaný povrch se záběry, které se občas místo na hrdiny zahledí na kousek slušivého interiérového designu, postavy truchlící nad pádem ekonomiky v náručí placené společnice s taxou dva tácy za hodinu, personologické knihy a astrologie jako nejvyšší hodnota lidských životů, a to vše s mladými krásnými lidmi v drahém oblečení, luxusních bytech a snobských barech. Ve světě, kde povrch je vším, není největší tragédií hádka s přítelem či ztroskotání nadějné schůzky s potencionálním milencem, ale nenávistná blogerská kritika (scéna, kde si hrdinka nad tím vylévá srdce je snímaná v detailních záběrech, zatímco události jako hádka či pracovní deprese kamera snímá rozostřeně či v takové kompozici, že na hrdinku není vidět). Tradiční rámec vyprávění, kde se hrdinka zpovídá novinářovi, je zde pojat jako další povrchní iluze – stejně jako jejím klientům i novinářovi říká jen to, co on chce slyšet. Odtažitost a absurditu stupňuje nechronologické vyprávění, krásně se blyštící forma, diegetická hudba pouličních umělců odkázaných na almužnu jako líbivý soundtrack k životům pracháčů a úžasný konec s krutě cynickou parafrází na hollywoodské happy endy, kde se postavy po prožitém příkoří šťastně objímají. "The Girlfriend Experience" je uhrančivý obraz současné společnosti, který zlomyslně využívá jejích vlastních umělých hodnot a mýtů. ___ Více v recenzi pro Cinepur. (17.11.2009)

Věrohodný pohled do profesního i osobního života luxusní call girl. Autentičnost je umocněná nejen dokumentaristickým stylem, který místy supluje skrytou kameru a který diváka snadno vtáhne do děje, ale i výkonem nevýkonem Sashy Grey. Soderbergh měl šťastnou ruku, protože obsadit klasickou herečku, která by se snažila hlavní hrdince vtisknout nějaký výraznější charakter, by výsledný dojem zcela zhatilo. Podle mě dost nedoceněný film. 80% (04.03.2015)

První film se Sashou Grey, který se vyplatí zhlédnout až do konce. A víckrát. Zatímco v pornu jsou fragmentarizována jenom těla, Soderbergh se rozhodl rozbít na fragmenty celou narativní strukturu. Jednotlivé díly následně seskupil do diskontinuitních tematických trsů, podobně jako jsou organizovány výkladové dokumenty. Dívka na přání je svým způsobem skutečně dokumentárním dvojportrétem lidí, kteří se učí, jak se dobře prodat. Statická kamera (vyjma scén z letadla, točených zřejmě mobilem) je položena atypicky nízko, postavy sleduje zpovzdálí, případně rovnou přes sklo a jenom z omezeného množství pozic (namísto toho, aby flexibilně reagovala na pohyb herců). Vzniká iluze natáčení odosobněnou skrytou kamerou, která se nechce postavám dostat pod kůži a projevit vůči jejich osamělosti jakoukoli empatii, ale pouze o nich podat nezaujaté svědectví. Distance a chlad v barvách, prostředí i práci kamery dokonale vystihuje povahu světa, v němž jsou veškeré vztahy zištné a falešné, v němž si i pocit, že o vás někdo stojí, musíte koupit a v němž je člověk vnímán jen skrze jeho„tržní“ hodnotu. Tu může navýšit správnými kontakty, luxusním oblečením nebo pozitivní webovou odezvou (jako je počet „lajků“, které se zde ale přímo neřeší). Neustále zvyšování vlastní ceny je v podstatě jedinou náplní existence postav. Život Christine je stejně jako celá Dívka na přání příběhem bez dramatu a bez pointy. Samotná Christine své bytí logicky nedokáže reflektovat nad rámec omezeného myšlenkového horizontu, tedy jinak než vyprázdněným, nikam nesměřujícím popisem spodního prádla, které si oblékla, barů, které navštívila a obchodů, v nichž nakupovala. Právě nakupování je díky bicím v soundtracku největším oživením dne, jakkoli vyjde najevo, že tento podkres ke sledované činnosti nedodal režisér (který by tak šel hrdince nezvykle vstříc), nýbrž bubeník hrající na ulici. Nápaditě Soderbergh využívá i zvukových můstků, jež stěžují časoprostorovou orientaci v tom, kde (v čase) jsme, koho sledujeme a kdo mluví, a zároveň přenášejí princip mnoha navzájem se překrývajících a rušících vizuálních vrstev, pod nimiž se ale nic stěžejního neskrývá, také do zvukové stopy. Dívka na přání působí jako film bez jasného konceptu. Ve skutečnosti je „nekoncepční“ velmi promyšleným způsobem a na rozdíl od postav, které své životy nedokážou zastřešit vyšším smyslem, moc dobře ví, kam a proč směřuje. Zda jej budete následovat, se musíte rozhodnout sami. Sám vás k tomu nevyzve. 80% Zajímavé komentáře: JFL, Lavran, dr.horrible (17.03.2020)

Soderbergh mne poslední dobou moc nezajímal díky jeho pro mne absolutně mimo tématy. TGE má jednoduchý námět a na nic si nehraje. Líbí se mi atmosféra Manhattanu, líbí se mi Sasha Grey a co je hlavní.... Zajímá mne jak asi vypadá život drahé call girl a líbí se mi jak jde tenhle film do hloubky a zároveň si drží kvalitní filmovou úroveň (hudba, kamera jsou prostě klasický Soderberghův nadstandart) a Sasha Grey a i ten její přítel ve filmu hrají dobře (v rámci možností Sashy coby pornoherečky). Dobrý film s krátkou stopáží utekl jako voda a tak tedy hodnotím nadprůměrně. (10.05.2009)