Avengers

To co v komiksu vypadá báječně, se podle mě ve filmovém provedení naprosto míjí účinkem. Ty přehaně akční souboje už mně lezou krkem. Lidi a monstra padají jak hrušky. A ten borec s lukem je taky superhrdina nebo co? Pro člověka neznalého detailně komiks, je spíš k pousmání, když ostatní potřebují nadpřirozenou moc a on si vystačí s lukem. Pár vtipných Iron Manových hlášek už celou tragédii nezachrání. (21.07.2012)

Ve váhové kategorii super-hrdinů, kteří místo psychoterapeutických sezení, kde by si ujasňovali dvě hodiny svoji superhrdinskou identitu, všechno zvládají tak, že nechají promluvit své schopnosti, pokud možno pěkně zostra, hlasitě a výbušně, vlastně nemají Avengers konkurenci široko daleko, jelikož první hodinu se s humorem válcují navzájem a tu druhou společně emzáckou invazi; úklona Whedonovi za to, že přesně rozdělil role a každý má prostoru přesně tolik, kolik potřebuje a hlavně je to všechno vynalézavě (kamerové fígle) a nápaditě (vtipné vsuvky i do vážných scén) natočené. [Jediná výtka jde na Lokiho adresu. Hiddleston už není takové nijaké kuře, ale charismatický bastard, kterému scénáristi s vykreslením postavy trošku nestačí. Edit: A po druhé projekci už neplatí ani tahle výtka.] (04.05.2012)

Představa, že se film vyhne nutnosti exponovat jako divoch, protože bude počítat s divákem znalých předchozích snímků, je naprosto lichá - za prvé je třeba stručného expozé Hawkeye a Natašky, za druhé je třeba, aby si chlapi porovnali svoje ocelové / božské / séroidní pinďoury a zjistili, kdo ho má většího... tím strávíme zhruba polovinu filmu a když už se vyfackuje každý s každým a Kapitán Amerika nás poučí, že je jenom jeden Bůh, dojde konečně na týmovou akci. Na to, kolik minut máme za sebou nelze říci, že bychom měli úplně celistvé informace kdo, co, proč a za kolik, ale jakmile začne Whedon ohýbat ocel po tunách a sázet jeden záběr spektakulárnější než druhý, je to vlastně fuk. Navíc postavy začnou hláškovat (což bohužel trochu podvazuje ukníkaný český dabing), Kapitán trochu zlobí (malinko, aby si mohl odmáznout okénko modrého života za největšího slušňáka) a Avengers nabízí přesně to, proč se na "marvelovky" chodí. Kulervoucí heroický večírek, čitelný, přehledný, vypulírovaný a těžkotonážní. Možná vám pak unikne, že celý příběh je vlastně tragicky mechanická přejímka "klasické invazní šlamastiky" bez zásadního vkladu k mytologii hrdinů. Druhá půlka je prostě čistý požitek z enormně pompézní podívané. Ale stejně se nemůžu zbavit dojmu, že se půl filmu nedělo vůbec nic a že o postavách nevíme o nic víc než dosud. Přikláním se k tomu, že Whedon práci zvládl opatrným manévrováním. Zábava je to slušná, ale jako samostatný fikční svět to nijak zvlášť smysl nedává - to, co se podařilo prvnímu Železňákovi a částečně Thorovi se tady prostě smrsklo na exhibiční utkání hvězd plné kliček, frajeřinek a dovednostních soutěží. Edit: při vzpomínce na masitou druhou polovinu a na to, kterak jsem dal Bitevní lodi též 3 ***, kapituluju a přihazuju :-) [75%] (25.04.2012)

Nepamatuju, kdy naposled jsem v tak krátkém období změnil tolikrát názor na jeden film. Příčí se mi hodnotit filmy výhradně podle formalistických kritérií nebo toho, jestli jsou dobrou zábavou, přestože zábava kolikrát může být tím, o co se film primárně snaží. Jenže snad každý film je politický (v širším smyslu toho slova) a film s Kapitánem Amerikou tuplem. Ale Avengers jako kdyby se snažili jakékoli důsledné symptomatické/ideologické čtení filmu znemožnit a zároveň předstírat "hloubku", nebo alespoň minimálně sebeuvědomělou práci s jednotlivými motivy/žánrovými klišé. Ano, McGuffin se doslova nachází v kufříku, o staromódnosti kostýmu Kapitána se otevřeně mluví ve spojitosti s potřebou tradičních hodnot a Lokiho kopí je přímo přirovnáváno k falickému symbolu. To je ovšem všechno - film jako kdyby naznačoval uvědomělost a snad i snahu o nějakou dekonstrukci, ale nic z toho nedotahuje do konce, o ničem z toho se nedá mluvit jako o důsledně rozpracovaném tématu. Všechny pokusy film interpretovat ve vztahu k politice USA, válečným postojům obecně, nebo problematice genderu, totiž vždycky narazí na roztříštěnost a nejednotnost filmu, kdy řada potenciálně zajímavých věcí je podřizována okamžitému efektu v podobě jednoho z třeskutých vtípků a jakýkoli systematičtější výklad ve finále končí u "HULK SMASH!". Pokud tedy Avengers mají nějaké ústřední téma, pokud skutečně něco vyjadřují, pak glorifikaci konceptu "fanboyství". Protože o čem jiném je celý třetí akt, včetně závěrečné bitvy, než právě o znovuustavení fanouškovství jako funkčního společenského fenoménu? Agent Coulson je od začátku jednoznačně "audience insert character", neboli postavou, do níž sama sebe projektují cíloví diváci. On je tím, který je spojujícím prvkem pro všechny a sbírá kartičky superhrdinů. Po jeho sebeobětování je pak Nickem Furym právě tato jeho fanboyovská úloha manipulativně vytěžena ke sjednocení Avengers. Pro film tedy ve skutečnosti není důležitá občanská svoboda, nebo snad obrana nějakých vyšších hodnot, ale právě pomsta jednoho oddaného fanouška, který metaforicky stojí nad vším ostatním. Proto je tento film silně problematický, protože sám ve svém textu nekriticky oslavuje roli svého oddaného publika, a co víc - dělá z něj potenciální mesiáše, bez kterých by tyhle komerční frančízy nemohly existovat. Film je tak sice oslavou "svobody", ale svobody pouze ve spojení s možností zvolit si svého oblíbeného supehrdinu (jak ukazuje mediální montáž v závěru), svůj idol. (18.05.2012)

Průměrné zúročení dosavadní průměrné produkce Marvel Studios. Polovina postav (Hawkey, Black Widow, Nick Fury, Cap, Loki...) a dilemat (vztah Black Widow a Hawkeyho, Hawkeyho mentální znásilnění, Starkova nedůvěra k Furymu nebo jeho obětování se...) mě upřímně nezajímala, záporák a jeho kohorta nic moc, závěrečná akce sice masívní, ale že by mi z ní něco utkvělo se říct nedá, dialogy mě spíš otravovaly a zasmál jsem se tak dvakrát. Pochválil bych snad jen výkon Marka Ruffalo, který odvedl zdaleka nejsympatičtějšího Bannera. (14.05.2012)