Hugo a jeho velký objev

Dostal mě, mizera! K pokusům dojmout mě ubohým sirotečkem nebo sešlým stařečkem bývám chladně odmítavý a leckdy se jim nepokrytě vysmívám, ale tady jsem měl oči orosené a byl jsem autenticky naměkko. Tím víc mě mrzí konstatování, že se pravděpodobně jedná o sebevražedný film, který bude představovat těžký propadák v tržbách a který by snad mohla částečně zachránit jen řádka Oscarů a velká publicita s tím spojená. On to totiž navzdory tvrzení mnohých není běžný rodinný film, jako spíš artovka, která se hodí k promítání na festivalu a do filmových klubů. Zatímco takový Cameron použil 3D technologii k natočení efektní pohádky, Scorsese téhož uplatnil k vytvoření nostalgického holdu nejen kinematografii, ale obecně umění, ať už výtvarnému nebo literárnímu, a jeho nadšeným obdivovatelům. Navíc je to taky pocta technice a vědě, která naplňuje odkaz klasika a přímo zakladatele sci-fi žánru Julese Verna, který sice zemřel čtvrtstoletí před tím, než se odehrává Scorseseho příběh, ale přesto jakoby scénář a postavy vzešly z jeho pera. Vlastně mi připadá, že po Zemanově snímku Vynález zkázy je tohle nejlepší vykreslení Verneova hodnotového světa. Všechny ty úžasné ozubené převody, složité stroje, dýmající lokomotivy a vynálezy, celá ta hračičkovitě zbudovaná atmosféra, přesně to mi zapadá do Verneova díla. Díky velkorysému rozpočtu a nadšení zúčastněných herců, stejně jako Scorseseho dlouholeté režijní zkušenosti, vznikl špičkový film, který se podle mě zapíše do filmové historie. Při jeho sledování si vybavíte řadu konkrétních scén ze slavných filmů minulosti, aniž by je přitom Hugo nějak lacině vykrádal. Ben Kingsley pro mě nebude, tak jako u jiných, spojen s postavou Gándhího, ale s postavou Méliese, a Chloë Grace Moretz na svůj věk podala neuvěřitelný herecký výkon. Její postava je okouzlující, ta holka má zkrátka charisma. Celkový dojem: 100 %. (09.02.2012)

Dosti nevyrovnaný film, který v si v první půlce hraje skoro až na rozverný rodinný film a v té druhé se zase změní v nejdražší film pro cinefily všech dob. A v celku neuspokojí ani jednu z těchto skupin, protože budou muset protrpět tu jednu polovinu. Ta druhá polovina ale funguje fakt parádně a jako pocta Meliésovi to opravdu funguje. Řemeslně je to jak jinak také vynikající. Jen ten titulní hrdina mohl být vybrán lépe.70% (19.03.2012)

Příjemná, ale poněkud nedovařená kombinace mých dvou oblíbených žánrů a sice filmů o dětech a filmů o filmařích. Na jedné straně jsem si říkal, že je tam toho až moc (knihy, filmy, nádraží, hodiny, automaton), na straně druhé panoptikum nádražních postaviček mohlo být výrazně prokreslenější a nápaditých a vtipných scén jako sen o lokomotivě mnohem víc. Navíc Asa Butterfield kabonící se v titulní roli je z celého jinak vydařeného castingu (Cohen je moc fajn) zdaleka nejmíň sympatický. A chvíli mi i trvalo než jsem si zvykl na tu otravnou jakože francouzskou hudbu. (16.01.2014)

Paradox: nejprostší filmová iluze stvořená technicky nejsložitějším způsobem. Návrat k prvotnímu údivu. Pro mě nejblíže nikoli The Artist a další zde uváděným paralelám, nýbrž Herzogově Jeskyni zapomenutých snů. I Scorsese se zkouší vrátit do magického momentu vytržení ze světa přízraků, do dimenze, v níž se obraz na sítnici mění ve spletitý svět za ní. Strávil jsem v kině dvě hodiny blaženosti a vytržení z něčeho, co nebylo a není. Hodnota Huga není v jeho (faktograficky pochybné) encyklopedické naučnosti, ale v tom, že nás učí radovat se z imaginace - nikoli z podbízivé vizuální expanze, která vyvolává její naprosté zakrnění, ale z cesty do nitra, v němž se vždy děla ta nejkrásnější kouzla, podněcovaná magií mistrů pera i celuloidu. Bodejž někdy vychovám robě, které bude anachronický iluzionista Hugo bavit, i se svojí zastydle romantickou (a konejšivou) vizí světa jako mechanismu, v němž má vše své pevné místo... (06.03.2012)

Některé sny se plní. Filmová kouzla se prolínají s realitou, skici s vypiplanými obrázky poletují vzduchem a Martin Scorsese vzdává poctu počátkům kinematografie bez toho, aby se v nich fanouškovsky batolil nebo naopak křečovitě pokoušel stát se klasikou. Hugo se zdá být vyspělou pohádkou o klukovi a jeho velkém dobrodružství, aby se nakonec proměnil ve fascinující cestu skrz lidskou fantazii a odhodlání. A ten nostalgický uragán vzpomínek na dětské knížky i filmy a fascinaci nedosažitelnými světy mě dokázal strhnout plnou silou. (25.02.2012)