Vejdi do prázdna

Domnívám se, že repetitivnost Enter the Void – jak dějová, tak formální – je integrální součástí sdělení, které nese, o podstatě lidské existence (vizte výmluvný název). Zvláště v cca závěrečné půlhodině ve mně vyvolává dojem, že chce (a daří se mu to) na diváka přenést nesmyslnost tohoto údělu, když jediné, co jej zadržuje od vysvobození (= konce filmu), je pohled na souložící páry, s jistými výmluvně zářícími tělesnými partiemi; vyčítat mu utahanost nebo dokonce předvidatelnost proto považuji za nesmyslné. V souladu s tím je Enter the Void jednou z mých nejúmornějších filmových zkušeností. (14.05.2010)

Upozornění, toto není film na rande. Zklamání nikoliv, Tokio, jak ho známe i neznáme, jak o něm slýcháme. Hned na co jsem si vzpomněl při sledování je počin Tokio!, i když mě během napadalo spousta filmů, je to svléknutý, naprosto surový originál, jenž bavil a v kině jsem si ho užil víc, než bych si mohl představit doma, zvuky, barvy, světla, občas jsem si myslel, že se koukám na nějaké sci-fi, hroznou fantasmagorii, že jsem sám sfetovaný. Film nám ukazuje spoustu témat, drogy, sex, nevěra, sirotci, homosexualita, potraty a nevím co ještě. Jen doporučuji jednu jedinou věc, poslouchejte co se v první půl hodině řekne, odvíjí se od toho celý film. 90% (12.05.2010)

Neopísateľný filmový zážitok, predchádzajúce filmy od G. Noé boli síce všetky viac-menej nadpriemerné, ale nič ma nemohlo pripraviť na tento surový a naturálny klenot. Úplne dokonalé prepojenie reality smrti a reality života, ktoré sa prostredníctvom totálne psycho-halucinogéneho úletu stáva skutočnosťou. Vo filme sa slovami pomerne šetrí, ale má to svoj dôvod a síce, že veľa myšlienok je tu šikovne vyjadrených aj bez nich, iba prostredníctvom vizuálneho prežívania ústrednej postavy. Prenádherná kamera, bezchybní herci, obrovský myšlienkový presah.... jeden z filmov, ktorý sa vám zavŕta do vnútra a ostane tam riadne dlho, u mnohých navždy. Gaspar Noé je macher. (08.06.2015)

Velmi intenzivní zážitek. Hlavně první hodinka s geniálním tripovým úvodem a následným zmateným blouděním na mě zapůsobila jako máloco v poslední době. Poté se Noé ale zvrhne do exhibicionistické audiovizuální provokace, která extrémně dráždí na těch nejcitlivějších místech, stopáž se navýší o polovinu a z existenciálního bloudění bez cíle se stane stereotypní polemizování nad problémy dnešního světa, které mi přišlo s přibývajícími momenty až samoukájející a především zbytečné. Jistě, že se to dá vyvrátit tím, že Noe zachycuje "roztěkané" moderní velkoměsto ve vší své špíně a uzpůsobuje tomu filmový styl, ale jeho neustálé opakování ztrácí mnoho ze své působivosti. Subjektivní kamera je však bezpochyby geniální a Noého "úchylná" stylizace jedinečná - škoda, že taková brilantní technická práce nejspíš ani nebude oceněna. Zamrzí ale, že není využita v lepším filmu - stačilo by zkrátit o polovinu a možná bych i zatleskal. Vejdi do prázdna je vysoce explicitní dílo, ukazuje tabuizovaná témata bez příkras a je jednoznačné, že z jeho sledování vám příjemně nebude. Je to hnusný film a pravděpodobně ho budete po konci projekce nenávidět - ale o to těžší je mu uznat jisté technické kvality a mnoho hloubavých podnětů k zamyšlení. (15.11.2010)

3,5*/5 Gaspar Noé si prečítal tibetskú Knihu Mŕtvych, dal si svoje drogy, všetko rozblikal, poriadne potočil kamerou ako to len on vie....a natočil pre mňa jednoznačne svoj najlepší film (aj keď dve a pol hodiny, uf). Je to o Ceste, je to o filozofii života, je to o tripe (malebnom, pestrofarebnom a poriadne silnom), je to o drogách, je to o všetkom a ničom...Hranica medzi parádnym, dychberúcim, transcendentálnym "open-minded" zážitkom a repetitívnou zlátaninou vie byť prekvapujúco tenká... (18.01.2011)