Dům ďábla

Vím, o co se West pokouší a to gesto sebereflektivní hry s žánrem je mi sympatické. Bohužel mě to ale minulo na rozdíl od třeba Home Sweet Home založeného na stejném principu nekonečného odkládání nutně očekávaných scén. Stejně jako u Tajemství starého hotelu mi přijde, že ambice přesahuje talent a schopnost realizace. Drželo to nad vodou hlavně to, že Donahue to fakt sekne a na její bloudění prázdným domem se hezky kouká, což by u hororu, tedy kvalitního hororu, asi nemělo být kritériem, které člověk zmiňuje. 2 a 1/2 (30.11.2013)

Na "The House of the Devil" se zpravidla oceňuje především věrná stylizace do formy osmdesátkových hororů, ale již méně se zdůrazňuje, že tvůrci v čele s režisérem a scenáristou Ti Westem nevytvořili poctu či reminiscenci na styl minulé doby. Jejich práce se stylem a postupy žánru je mnohem konstruktivnější, ostatně jistým důkazem může být fakt, že film vůbec neobsahuje žádné odkazy na starší tituly. Toto není retro, neboť retro ze své podstaty je jen módní osvojení něčeho, co bylo módní dříve. "The House of the Devil" by i v 80. letech byl naprosto originální a strhující film. Zvolený styl zde umožňuje, aby se diváci přijali vyprávění, které je diametrálně odlišné ode všeho, co dnes v hororu vzniká. Namísto dravého tempa, excesivních senzací či prvoplánových lekaček zde přichází až delikátně budované napětí. To de facto stojí na převrácení základního principu hororů – zpravidla totiž cosi neuchopitelného vstupuje do každodenní existence postav, tentokrát ale obyčejná postava vstupuje do neuchopitelného hororového domu. Hrdinka se v domě, kam přišla na základě inzerátu na hlídání dětí, chová naprosto přirozeně (lépe řečeno typicky pro hrdinky filmů 80. let, takže volá kamarádce, kouká na televizi, jí pizzu a tancuje na hudbu z walkmanu), ale právě prostředí, do něhož vstupuje je neuchopitelné. Vyprávění dává divákům více informací než hrdince a tak napětí vyvstává z toho, kde se hrdince něco stane či kdy objeví to, o čem diváci již vědí. Většina záběrů z prostředí titulního domu je kompozičně pojatá tak, že okolo hrdinky je ponechán velký volný prostor, který ji jakoby ohrožuje – to nejen v převládajících větších záběrech, ale i v polodetailech a detailech. Ačkoli film stojí na stylu a většinu času se doslova nic neděje a pouze se buduje napětí, má film i chytrý scénář, jehož poučenost žánrem se projevuje jakoby mimoděk (třebas tím, že se hrdinka nechová jako typický žánrový moula a při vstupu do neznámého prostoru si vždy rozsvítí). Nadšení zámořské kritiky je tentokrát naprosto oprávněné - "The House of the Devil" je nejnápaditější a také řemeslně nejvytříbenější původní americký horor posledních let. (10.11.2009)

Taková tichá, ale přesto velmi působivá pocta okultním hororům druhé poloviny dvacátého století. Přestože se většinu filmu děj neposouvá a prakticky jsme jen svědky hrdinčiného poflakování nebo prozkoumávání domu, snímek poutá dál a dál až do strhujícího finále. Konec je skvělý, poslední věta mě zvlášť dostala. Místy jen škoda té táhlosti, ale to u podobných hororů bývá časté, takže v rámci žánru okultního háčka určitě film vyhrál na plné čáře. (12.08.2011)

Tak tohle byla slušná blbost. Čekal jsem nějakou dobrou atmosféru, zajímavý děj, ale bohužel jsem se nedočkal ani jednoho. Viděl jsem zřejmě nejdelší "hororový rozjezd" vůbec. Celou hodinu jsem čekal na náznak nějaké kvalitní hororové scény a bohužel nic. Dalo se koukat na posledních cca 20 minut, jinak je celkově tento film podprůměrný. (09.09.2013)

Neoriginální, předvídatelné, zbytečně stylizované. Hororová rozprávka na jedno pozretie, které by však bylo nespravedlivé upřít určitou zajímavou atmosféru a precizní retro-zpracování. Nudné to nebylo, nějaké napětí by se na cine-voltmetru jistě dalo naměřit, ale vykrádání satanistické tématiky a snaha o oživéní 80. let ve mně vzbuzují rozpaky. Stejně tak i nepříliš dotažený scénář. Po celou dobu je divákovi vnucována nejistota - "co se to vlastně děje?", ačkoli se to dá ke škodě filmu vytušit od samého začátku. Samantha postupně naráží na určité podivnosti, ale než by to v ní vzbudilo silnější reakci (a ve filmu gradaci napětí), vrací se po nezbytném úleku k pizze... V závěrečné části se všechno odehrálo tak rychle - a z pohledu záporných postav nehorázně zpackaně - že jsem měl pocit určitého zklamání, neadekvátnosti dlouhé přípravy a neakčnosti 3/4 filmu. Průměrný horor, který těží z minulosti. Nenadchne ani neurazí. (01.08.2010)