Symptom Pandorum

Atmosféricky slušně zvládnutý sci-fi horor, Ben by se mohl přetrhnout a albínští mutanti, co by jste na nedělní oběd k rodičům nepozvali, ovšem na druhé misce vah dialogy patřící spíše do úst komandéra Petera Quincy Taggerta z Galaxy Questu a střihač natolik trpící příznaky nemoci Pandorum, že třesoucíma rukama nebyl schopen vykonat svou práci. Nezbývá, než popřát malým Fosterčatům na Tanisu hodně štěstí.. (24.06.2010)

Druhý Horizont události. Atmosférou, tajemstvím a střídmým ustalováním počáteční dezorientace (v prostoru, obrazu a příběhové ose) podepřený rozjezd se v cca polovině stopáže přeleje do scenáristicky natvrdlého béčka s odpovídající logikou, předvídatelností šokujících odhalení a figurkami namísto postav (potud ok, jen je nezbytné si zvyknout na náhlou změnu v žánru i kvalitě), ale i s mátožnou návazností scén a tragikomickým snímáním příšer (trhané či zrychlené pohyby kamery v kombinaci s bleskurychlým střihem). (19.12.2009)

Dobrý film se skvělým rozjezdem, jehož atmosféru si bohužel neudrží. Moc to ale nevadí - místo sci-fi/psycho/hororu se po půlhodině z Pandorum stává vesmírná vyvražďovačka se solidními lekačkami a slušně děsivou atmosférou. Všichni jsou přitom pořád zvědaví, co že se to na té lodi vlastně stalo, a ačkoliv jeden ze závěrečných zvratů jsem tušil, pointa mě doopravdy překvapila a finále bylo působivé. Pusťte si Pandorum jako já v deset hodin večer, nasaďte si na hlavu sluchátka, zhasněte a garantuji vám, že pak v posteli budete setsakra špatně usínat. (31.07.2010)

Poctivě odvedená žánrová prácička, která si v ničem nezadá s lepšími sci-fi snímky posledních let, a směle bych ji přiřadil třebas i po bok Sunshine, které - ač znatelně lepší - si jako poslední dobrou space operu pamatuji naposledy. A jestliže Boylův film je charakteristický svými žlutými filtry, v Pandorum jsem se ponořil do spektra barev šedé a modré. Christian Alvart se očividně inspiroval nejen filmy (Horizont událostí, Vetřelci), ale i počítačovými hrami (Dead Space, Suffering) a v neposlední řadě velmi pravděpodobně i skvělou knihou Non-stop od velmistra žánru Briana W. Aldisse. Vůbec to není na škodu, neboť prozkoumávání tajemné vesmírné lodi nebylo nikdy tak zábavné. Jako zápory bych vyčetl nevýrazného Quaida (Foster naproti tomu hraje bezvadně), moc rychlé akční scény a bohužel druhou půli filmu, kdy mě to jaksi přestávalo bavit... Konec ovšem bombastický, i když jsem si nemohl ironicky nevzpomenout na 2012. A velmi mě potěšil Norman Reedus v parádní miniscénce! Ke čtyřem hvězdám chyběl takhle malý kousek. (28.01.2010)

Takhle si zhruba představuji kvalitní horor z vesmíru. Členové posádky se postupně probouzejí z umělého spánku, trpí částečnou amnézií a aby toho nebylo málo, systémy lodě kolabují a kolem panuje nevysvětlitelný chaos. Hlavní hrdina se snaží co nejrychleji zorientovat a problém vyřešit, ale během své mise na něj čeká mnoho děsivého dobrodružství. Řekl bych, že i mimo něj byly všechny ostatní postavy bezchybně zvoleny a přestože vyznává každý úplně jiné hodnoty, se svými úděly se moc hezky vypořádají. I když se jedná relativně o starší kousek, masky příšer působily věrohodně a jednotlivé scény vcelku účinně vystraší. Kusy skládačky do sebe postupně zapadají až k neočekávanému vyvrcholení. Dodávám, že teprve tam jsem se rozhodl udělit čtyři hvězdy. 70% (09.10.2022)