O' Horten

Kouzelný poetický film s dokonalou hudbou a plný originálních nápadů. Hlavní hrdina se může zdát trochu nevýrazný, starý samotářský strojvedoucí, který žije jen se svou dýmkou a navštěvuje svou matku. Jenže právě tím do celého filmu dokonale zapadá. Úsměv na rtech mi vydržel celý film. Nenajdete tu žádné emocionálně vypjaté scény ani scény vybízející k výbuchům smíchu, o to blíže se mi snímek zavrtal k duši a vyvolal příjemný pocit, který jen tak nevyprchá. (13.07.2008)

Poetický příběh o tom, že i když vám ujede váš poslední vlak, neznamená to, že si ještě nemůžete skočit do vzrušujícího neznáma. Hamerův styl je neopakovatelný, plný statických vizuálních anekdot, absurdně vykořeněných výjevů a ryzího severského mlčení, které říká víc než mnohé romány. O'Horten má duši hravého básníka, je to film o smutku, osamělosti a naději, která se rodí z banalit. Sledovat postavu "rezervovaného" mašinfýry, který se v průběhu několika dní promění v potměšile veselou nádobu optimismu a naděje, je požitek nad požitky. Snad za to může moje láska k severu a severskému humoru "nicneříkání a máloříkání", ale dech jsem měl stejně zatajený a knedlík v krku stejně velký jako v případě "Povídek z kuchyně". Skromně moudrý film. (14.12.2010)

Odd Horten (už svým křestním jménem prozrazuje jistou podivnost) má ve svém osudu napsáno, že (v důchodu, tj. od svého 67 roku) musí skočit na lyžích, už proto, že se tomu celý život vyhýbal, a sejít se svou dávnou známou, možná i milou. Od své poslední (nezdařené) jízdy železničními tunely a mosty , až po svůj první skok na lyžích, se událostmi, které zpochybňují jeho dosavadní život a přitom ho naplňují, dostává do situací, které řeší tím, že je neřeší, a když jde to tuhého, řeší je tak, aby z nich nějak vyvázl se zdravou kůží. Autorský film Benta Hamera je sice laděn optimisticky, ale v mnoha okamžicích nechybí mnoho, aby se zvrtl někam jinam; a právě tyto okamžiky jsou na filmu cenné, i tím, že se často blíží k hitchcockovským seuspenzím. (26.09.2023)

„Asi není třeba říkat, že už nepřijímám žádné další objednávky na jídlo.“ Strojvedoucí Odd Horten si žije svůj nevzrušivý život zahrnující kouření dýmky, stálou trasu jízdy a pravidelné přespávání ve stejném hotelu. Nic nenasvědčuje tomu, že by se mělo na jeho poklidném životním stylu něco změnit i po jeho odchodu do důchodu, kam se právě chystá…Hlavní postava baví. Dějí se jí zdánlivě běžné, a přesto trochu zvláštní věci. Jako třeba když nedobrovolně hlídá naprosto cizí dítě, prochází letištní kontrolou, přestože nikam neletí, nebo se stane spolujezdcem podivína, který řídí poslepu. Film má stejně jako hlavní hrdina své pomalé, někdy až hypnotické tempo. Chvílemi je úsměvný, místy zas posmutnělý, převládá ale jistá smířlivost. A jak se hlavní hrdina vyrovnává se stářím a důchodem, přichází najednou závěr. Ten vše otočí, a to včetně svého vyznění, což mně osobně příliš nesedlo, přišlo mi to trochu na sílu. Celkově tento milý, malý komorní snímek asi nikoho neohromí, ale díky své zvláštní atmosféře mi vychází ještě na slabší 4*. (15.09.2023)

Film o železičářovi dosahujícím důchodového věku překonal pro mne hranici snesitelné pomalosti, o kterou se otíraly Povídky z kuchyně. Čekala jsem pointu a přišel happyend, sice pěkný, přeju jim to, ale trochu vykonstruovaný. Dvě hvězdičky za hudbu a zajímavou úvodní scénu s vlakem projíždějícím tunelem. (22.07.2009)