Mezi zdmi

Mezi zdmi nabízí úžasný protiklad. Jak někdo dokáže natočit takový excelentní film odehrávající se v prostorách školy s kvalitním scénářem a bravurními a přirozenými neherci a vytvořit tím prvotřídní materiál, kdežto v případě českého výtvoru Bastardi, s podobnou tématikou, dopadl výsledek zcela obráceně. Také v něm vystupovali neherci a jednalo se o třídu složenou z různých národnostních menšin. Zpracování je však kvalitou a výkony na zcela jiné úrovni. Jeden člověk dokáže díky ucelenému námětu, představě, zapálenosti a ve spolupráci s herecky nezkušenými a přirozenými lidmi, vytvořit vynikající a chutný dezert. Který není načančaný, přeplácaný a drahý, z luxusního obchodu, ale skromně domácí. A jiný se "vzmůže" na přesný opak toho. Česká variace mi oproti tomuto přišla jako laciná, vyplivnutá žvýkačka, zašlapaná na špinavém chodníku. Toť poznatek na úvod:) François Bégaudeau je velký sympaťák a já si říkala, že takového učitele bych chtěla mít. Studenti byli všichni excelentní a zaslouží si potlesk. Jinak poslouchat celé dvě hodiny v kuse francouzskou mluvu mě totálně vyšťavilo. Film má pár skromných míst, kde se nehovoří, abyste si chvíli oddechli a potom Vás opět zavalil náporem slov:) (05.04.2011)

Když zase někde uslyším, že Francie je vyspělá země, od níž by se Česká republika měla učit, vzpomenu si na tento film a řeknu si, že by to mělo být naopak. Osobně si totiž nedokáži představit, že by to na nějaké škole mohlo vypadat takto, a proto mě šokuje číst si ve zdejších komentářích, že se film dá aplikovat na české školství nebo že v něm někteří poznávají svá školní léta. Mezi zdmi mě zaujalo, ale pokud skutečně zobrazuje realitu, tak je to smutné. (26.06.2012)

,,PANE UČITELI, JÁ SE NENAUČILA NIC“...,,NEMŮŽEŠ CHODIT DEVĚT MĚSÍCŮ DO ŠKOLY A NIC SE NENAUČIT“...,,JÁ JSEM TOHO DŮKAZ“...,,ČETLI JSME PŘECE KNÍŽKY“... ,,- TY JSOU PĚKNĚ BLBÝ“..... /// Škola plná imigrantů – noční můra učitele. François neustále debatuje s 13 (15) tiletejma ,,houpacíma koňma“ o hovně (či co že to znamená slovo ,,Rakušanka“) nebo proč ,,konjuktiv“... (tuhle pičovinu neznám zase já...).... Sulejman, Bubakar, Khumba, Wei.....chtěj taky něco říct. Všichni melou, přeřvávaj se a já jsem mírně afektován. Proč jsem jen já, osoba s vytříbeným vkusem chtěl vidět tuhle .... (doplň si sám – prej škola hrou...)? ,,VY TADY DĚTI JENOM TRESTÁTE A NEMOTIVUJETE JE! (názor rodičů, pro kterej bych vraždil!!!) Porady učitelů – (jak na smrady) jsou podobně o hovně (bohužel zdražilo i kafe v automatu...). Prostě takovej pohled na školu plnou imigrantů. Sami si máme vytvořit názor. (Co my. Frantíci!) Snaha o nahlídnutí do ,,kultury“ školy, problémů, o pochopení studentů....tak to funguje výborně! Nenásilně, pomalu a samo. A závěrečná třetina – to už je střet ideí, plno (mých) negativních emocí a (zřejmě) přichází to, co jsem od filmu čekal. COPAK MÁTE ve Francii TĚCH ČERNOCHŮ MÁLO? Aha, já zapomněl... filmový zamyšlení na společenský téma. Rozhodně zajímavější než to naše. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Stejnojmennou knihu od Françoise Bégaudeau číst nebudu. 2.) Nikdy bych nenechal ze školy vyloučit studenta, kterýmu by hrozil návrat do Afriky. 3.) Thx za titule ,,fridatom“ a ,,Natálie Nádassy“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (19.03.2012)

Já jsem naprosto spokojený človíček, protože znám dost učitelů (a školu vedle), tak vím, že takhle nějak to probíhá v reálu a ruku na srdce, je to někdy pěkná fuška na psychiku. Je to skoro umění udržet žákovu pozornost a já to skutečně obdivuji. Nedávno jsem se dozvěděla, že i pro autistické děti je zavedená pomoc v podobě pracovnic (zní to studeně, ale není), které jsou školené a mají empatickou duši. Celou dobu výuky je s tím dotyčným žákem v lavici a přesně ví, co dělat, když se tento žák prvního stupně na gymnáziu nějak projeví. Já tomu nerozumím, ale vážně klobouk dolů. A v tomhle případě jde také o skutečnost, kterou převedl samotný aktér na plátno a ještě si v něm zahrál. Ne vždy všechno dopadne k učitelově obrazu, ale za každou trošku pokroku patří takovým lidem velká chvála. (23.11.2016)

Je vážně neuvěřitelné, jaké realističnosti se dobrali tvůrci nenápadného Entre les Murs – tak přirozené herecké výkony se hned tak nevidí a vše působí, jako by někdo postavil do opravdové třídy v opravdovém pařížském obvodu kameru, nechal ji běžet a pak už jen stříhal natočený materiál. Ovšem materiál naprosto unikátního charakteru. Většina problémů v této třídě nepramení jen z národnostních, kulturních a sociálních rozdílů mezi žáky, ale především z jejich nulového respektu k čemukoliv francouzskému. Pak není nic těžšího než učit tuhle bandu neznámým slovíčkům (třeba Rakušanka), gramatice (wtf imperfektum, nikdo "normální" ho přece nepoužívá) nebo je donutit číst deník Anny Frankové (nemají náladu), když se ptají učitele Francoise na jeho sexuální orientaci. Ten statečně čelí kanonádě námitek či slovíčkaření a s ocelovými nervy vždy vše logicky vysvětlí. Jenže první větší konflikt je za dveřmi… Mezi zdmi zkrátka funguje dokonale – střídá humor (diskuze jsou špičkové - takové výbuchy smíchu v sále jsem nezažil) i nefalšované drama (disciplinární řízení). Vážně nevím, co bych Entre les Murs vytkl – nepamatuju si, že by mě film, kde se jen mluví, takhle strhnul a ani na okamžik nenudil. Pecka. 90% (FFF 2008) (23.11.2008)