Les Choristes
Die Kinder des Monsieur Mathieu
Slávici v klietke
The Chorus
The Chorus
Obsahy(1)
Slavný dirigent Pierre Morhange se vrací do Francie na matčin pohřeb. Setkává se tu s dávným spolužákem Pépinotem, který mu řekne, že také jejich učitel hudby už zemřel. Učitelův deník vrací Pierra do starých časů: píše se rok 1949 a talentovaný Clément Mathieu přijímá místo v internátní chlapecké škole, jejíž chovanci - divocí, problematičtí chlapci, často sirotci - rozhodně nejsou studenty ochotnými pronikat pod jeho vedením do křehkých tajemství hudby. Tyranský ředitel školy Racin se domnívá, že na žáky platí jen přísnost. Clément se však rozhodne, že vsadí na metody, které jsou blízké jeho srdci. Oříškem se pro něj stává právě Pierre Morhange, chlapec s ďábelskou povahou, ale andělskou tváří - a nádherným hlasem. Ten stojí v samém středu učitelova boje o duše ztracených chlapců a krásu světa. Mathieu začíná prostřednictvím magického světa hudby měnit životy svých svěřenců navždy. (oficiální text distributora)
(více)Videa (4)
Recenze (181)
Dno rybníka............začátečníci přicházejí z ušlechtilými ideály..... Budeš stojan na noty.......... DIALOG : Kdo jiný jim to mohl napsal !!!!! To já. Vy umíte psát ?...... Ani se nebudu moc rozepisovat o tomto snímku, stačí jen napsat, že je velice pozitivní a .... nádherný. .....fond de letang. ()
Už v půlce projekce mi bylo jasné, že Velký sál v Thermalu čekají nadšené ovace ve stoje. Sám jsem se jich ale neúčastnil já totiž ty do detailu vypočítané dojáky, v nichž zručná ruka režiséra zakryje prázdný scénář a obalamutí většinu diváků srdceryvným, megaklišovitým příběhem, prostě a jednoduše nemusím. Aspoň jeden překvapivý moment a méně hloupých nesmyslů (ředitel je chvíli pohodář chvíli svině...). Co naplat, že je hudba fajnová, až mi z ní dvakrát přeběhl mráz po zádech, když zbytek nudí trapnou prvoplánovostí. ()
Tady zajistila minimálně dvě hvězdy (jestli ne tři) jenom ta hudba. Srdce mi plesalo, když jsem tu krásu poslouchala. Bez té hudby by ten příběh nebyl tím, čím je. A opačně to platí jakbysmet. Prostě, když se řekne "Slavíci v kleci", vybaví se mi úžasný Jean-Babtiste Maunier a jeho stejně úžasné Caresse sur l´ocean. Krásný film. ()
Ve videopůjčovně mi ho dávali se slovy "náročnější film". Tak to opravdu ne. Pokud si chcete užít sentiment ve své nezkalené podobě, je tenhle film opravdu to ideální. Je hrozná škoda, že se ve scénáři drželi osvědčených jistot a kalkulu, i když nemusí být každý film psychologické drama. Na druhou stranu i na tyhle "nenáročné filmy" mám někdy náladu, zvlášť, když jsou okořeněny takovouhle krásnou hudbou. Ta je ostatně to hlavní, co film vytáhlo na 4 ****. ()
Scénář filmu je sice poměrně dost průsvitný, takže od začátku tušíte, kudy se to bude celé ubírat. Ale to tentokrát není na škodu, protože příběh i krásná hudba si vás podmaní a už vás ani na vteřinu nepustí. Samotný závěr sice může někdo označit za lacině vykalkulovaný doják, ale ono to celé tak hezky funguje Asi jako Svěrákova Obecná škola. ()
Galerie (45)
Zajímavosti (11)
- Pro režiséra Christopha Barratiera šlo o celovečerní debut, do té doby natočil jen 15-minutový film Les Tombales podle povídky Guy de Maupassanta. Produkoval také úspěšné dokumenty Mikrokosmos (1996) a Ptačí svět (2001). (imro)
- Snímek produkovala francouzská společnost France 2, která stojí například za filmy Françoise Ozona 8 žen či Bazén. (imro)
- Ve Francii se snímek stal hitem, do kin se na něj přišlo podívat více než 6,5 milionu diváků. (imro)
Reklama