Mezi zdmi

Z obdobného soudku mám radši třeba Klass nebo Two Thirty 7, ale ta autenticita, ta autenticita... Pravděpodobně nejrealističtější film reflektující úpadek západního vzdělávacího systému... "Nefilmový" styl vyjádření dává snímku nový rozměr, chápu, že někomu může vadit, ovšem, kdyby zde neúčinkovali hlavně neherci a kamera by nebyla taková jako byla, ztratil by "Entre les murs" na své podmanivosti.. 80% (21.11.2013)

Erasmus je výměnný pobyt mezi školami, kde pár národnostní v žádném případě, NIKDY, nemůže chybět. Jednou z těch národností jsou Francouzi, druzí pak Němci. Zatímco Němci byli skutečně Němci, Francouzi byli skutečně Francouzi sotva z poloviny. To také ukazuje, jak těžké problémy si na svá břemena Francie za posledních desítek let, volnou imigrační politikou, naložila. To ve výsledku také znázorňuje tento film. Nejenom, že jejich studijní systém je víceméně na hovno, oni se učitelé snaží ještě studentům vyhovět. Abych pravdu řekl, tohle jsem v životě v českém školním systému nezažil. Ten když mohl, tak většinou ještě přidal na obtížnosti. Francouzi si za to ale můžou sami a problémy, kterými teď trpí se musí chtě nechtě prorvat. Mezi zdmi tak ukazuje tenhle problém z té nejzákladnější podstaty, ze školy, od kolikrát sotva patnáctiletých studentů, mezi kterými se nevyjímají jak Nigerijci, Korejci tak Albánci a samozřejmě Francouzi. Ti se melou jeden přes druhýho, nikdo nedokáže být pozadu, nikdo ale také nedokáže být zticha. Mezi zdmi je tak film, který je především plný naprosto perfektních dialogů, které v sobě skrývají stovky otázek na samotnou Francii. Také ale představují Francii současnosti a Francii budoucnosti. Není lehké si to uvědomit, ale je to tak. (27.04.2011)

Jestli jsou bratři Dardennové géniové, kdo je pak Cantet? Entre les Murs překonal veškerá očekávání - 100% oživení principu cinéma verité a naprosto čistá konstrukce reality bez náznaku něčeho umělého a nepřirozeného. Je jedno, že film nemá dramaturgický oblouk a vděčnější (či vůbec nějakou) výchozí situaci, i v epizodním průřezu jedním školním rokem dokáže říct mnoho v koherentním podání a rozhodně nejde o pouhou observaci - právě proto umírněný a nenápadný závěr může působit tak silně, beznadějně a přitom smířeně - jakýmsi těžce přijatelným rezignovaným postojem, jenž je však nutné přijmout. Mezi zdmi je pocta každodennímu boji učitelů ve školách, které moderní systém vzdělávání nechal trochu na holičkách a pomalu je zbavil nějakého smyslu, zatímco učitelé o něj denně bojují. Velmi aktuální a velmi palčivé, velké téma, jež film využil beze zbytku a s maximální přesvědčivostí. (08.10.2012)

Tahle třída rozjívených imigrantů, se kterými se dennodenně musí utkávat nesmírně klidný a sebeovládající se francouzštinář Marin, každého rychle zbaví iluzí o učitelském poslání. Na francouzském předměstí se mísí snad všechna etnika světa, která tepou životem a nepomáhají si tezovitými nebo emocionálními výjevy (jako třeba nedávné drama rovněž ze školních lavic Mezi řádky), jen se kouskují na malé výhry, prohry, ponaučení, posuny někam.. a mezi tyhle křehké a hravé útržky se vetřela vnímavá kamera. Ta velmi obratně snímá nepředvídatelnou skupinu školáků, která bojuje o své názory, a i když chybuje, stejně jako kantor, režisér Laurent Cantet, který získal Zlatou palmu v Cannes i nominaci na Oscara, nechává na každém, aby si udělal svůj vlastní úsudek. Snímek nemá žádné zásadní vyvrcholení nebo šokující pointu, nedisponuje nějakými novátorskými hrátky s formou, prostě je vybaven silnou autenticitou (kantora hraje autor literární předlohy) a neustále nejen studenty, ale i diváka provokuje nejrůznějšími otázkami (obdivuhodný režisér Cantet nastřádal na sto padesát hodin hrubého materiálu). Inteligentní a citlivý francouzský příspěvek, který donutí k zamyšlení.. a hlavně vychází z prosté reality.. díky za něj!! (28.08.2010)

Medzi stenami je film, v ktorom môžeme konfrontovať naše skúsenosti s fungovaním našich stredných škôl a pristupom učiteľov k žiakom u nás a vo Francúzsku. Nebudem hodnotiť túto konfrontáciu, hodnotenie je individuálne. Medzi stenami pôsobí maximálne autenticky a to aj napriek tomu, že má silný scenár. To vyzerá na prvý pohľad ako paradox, pretože autenticizmus sa väčšinou rovná dokumentárnemu, dejovo neviazanému štýlu. Tým vzdávam hold scenáristom, že sa im podarilo vyvolať taký silný dojem ako z dramaturgickej stavby, tak z oslovenia diváka kontroverznou témou. Učiteľské povolanie je jedno z najťažších a za takéto peniaze je to otročina. (05.06.2012)