Mezi zdmi

Možná je to vaše třída. Možná jste to vy. Touto parafrází sloganu nejmenovaného televizního seriálu by se dal charakterizovat vítězný snímek z loňského festivalu v Cannes. Žádné umělé zápletky, zde je absolutní realismus s pečlivě vykreslenými charaktery jednotlivých postav. Až si český divák řekne: "Tohle přece znám, takhle nějak podobně to u nás chodí taky." Nejednou jsem se přistihnul, že od plátna nemůžu odtrhnout oči. Moc jsem si přál, aby snímek byl ještě aspoň o půlhodinku delší. Co k tomuto výjimečnému zážitku dodat? Vynikající scénář, naprosto přirozené herecké výkony mladých svěřenců a kamera, která vše zachytává jakoby náhodou, vytvářejí z malého filmečku opravdový FILM._____________ P.S.: Čeští filmaři na něco podobného nemají koule. (13.05.2009)

Mnohopočetná trieda so žiakmi v najhoršom veku dospievania, plného vzdoru, bez minimálnej disciplíny, rešpektu, navyše poprepletaná jednotlivcami rôznych národností, s čím je úzko prepojená odlišnosť vnímania akejkoľvek témy či problematiky, nehovoriac o poňatí spôsobe výchovy. Fakt by ma zaujímalo, ako by podobnú triedu zvládlo 99% učiteľov na Slovensku. Pred dialógmi, hereckým prejavom všetkých zúčastnených klobúk dolu. (11.05.2016)

Opravdu hodně reálně školní. Každý v tom musí vidět kousek mládí a "poznávat" typy lidí ze základky. Ve Francii je to ovšem mnohem větší psycho kvůli etnické rozmanitosti. Ty děti kolikrát ani neumí pořádně francouzsky. Člověk musel soucítit s učitelem, kterej se všech zastával a dvě píči ho ještě před třídou potopily. Pokud to takhle ve Francii půjde dál (jestli to tam tedy opravdu vypadá takto) tak za pár desítek let dopadnou jak ve filmu Absurdistán. Bílí učitelé tam marně diskutujou a filosoficky debatujou o kárných opatřeních a děti na to serou. :) Bavilo mě to. (10.02.2012)

Žasnul jsem, že se něco takového podařilo natočit. Hraný film ze školního prostředí, který nepůsobí kašírovaně, a nebýt zřetelně sledovatelného ústředního příběhu, skoro bych si myslel, že koukám na dokument. U nás bychom o nich natočili tak maximálně Bastardy a ukazovali, že problémy jsou pouze na straně žáků... (16.05.2011)

Je vážně neuvěřitelné, jaké realističnosti se dobrali tvůrci nenápadného Entre les Murs – tak přirozené herecké výkony se hned tak nevidí a vše působí, jako by někdo postavil do opravdové třídy v opravdovém pařížském obvodu kameru, nechal ji běžet a pak už jen stříhal natočený materiál. Ovšem materiál naprosto unikátního charakteru. Většina problémů v této třídě nepramení jen z národnostních, kulturních a sociálních rozdílů mezi žáky, ale především z jejich nulového respektu k čemukoliv francouzskému. Pak není nic těžšího než učit tuhle bandu neznámým slovíčkům (třeba Rakušanka), gramatice (wtf imperfektum, nikdo "normální" ho přece nepoužívá) nebo je donutit číst deník Anny Frankové (nemají náladu), když se ptají učitele Francoise na jeho sexuální orientaci. Ten statečně čelí kanonádě námitek či slovíčkaření a s ocelovými nervy vždy vše logicky vysvětlí. Jenže první větší konflikt je za dveřmi… Mezi zdmi zkrátka funguje dokonale – střídá humor (diskuze jsou špičkové - takové výbuchy smíchu v sále jsem nezažil) i nefalšované drama (disciplinární řízení). Vážně nevím, co bych Entre les Murs vytkl – nepamatuju si, že by mě film, kde se jen mluví, takhle strhnul a ani na okamžik nenudil. Pecka. 90% (FFF 2008) (23.11.2008)