Mlčení Lorny

Prostě vyprávěný zlomek nevyslovitelného příběhu ženy, která se jako většina lidí teprve na osudové hraně života a smrti učí rozumět ostatním i sobě samé. A to ostří je jako vždy předlouhé a nestejnoměrně naostřené. Banální obrazy, vyprázdněné scény, neporozumivé pokusy o stejně zbytečný dialog, končící canettiovskou „ejakulací, jež bídně živoří v gramatice,“ listují životem s neobvyklou (anebo až příliš běžnou) lhostejností, až se nakonec zdá, že se nic neodehrává. Nekonečné stopování chůze, nakládání s věcmi, oblékání a svlékání, všech všedních, cyklicky se opakujících úkonů, těch neduživých přírodnin lidské kultury, ale konečně vrcholí záhadným – a jediným skutečným, ryzím – dialogem, hovorem odevzdávajících se těl, nad nimiž snad i duše jenom žasnou. Mlčení, které ženu obklopuje, skličuje jako plíce, které se nedokáží naplno nadechnout, a zastavuje jakýkoliv pohyb přinejlepším v půli. Její cesta se tak ani nerozeběhne: otáčí se, jako by chtěla najít a pohltit svůj počátek. Vše se mění až s vírou v těhotenství, které vyváží spoluúčast na zločinu. Když žena počíná ke svému dítěti promlouvat, začíná její hlas konečně ožívat životem, a rodí se vedle nové bytosti také mateřština, dosud nejistý, nejvýš podvědomý led, přes nějž lze uniknout vsugerovaným vlkům. (09.12.2017)

Zločin? Fajn, ale jen "vocaď pocaď", říká si hlavní hrdinka, když si chce najít své místo na slunci a přivydělat sňatkovým podvodem. Už jí ale nevoní vražda, která je nedílnou součástí plánu jejích společníků. Má zkrátka a dobře určité morální zábrany, které ostatní členy zločinecké bandy zjevně netrápí. Lorna si ale neuvědomuje, že je jenom malou rybou a nikoliv hybatelkou událostí, takže její vzpoura proti plánovanému obchodu se smutnými konci končí neúspěšně a nezbývá jí než se pokusit zachránit holý život. Psychologická kriminálka se zajímavou a neokoukanou herečkou v hlavní roli a hořkým dějem se nesnaží jít ve stopách hollywoodských thrillerů, ale vlastní cestou malého evropského filmu. Celkový dojem: 75 %. (17.05.2012)

Filmová výzva 2018 - Belgie. Od bratří Dardenneů vždy vím, co mám čekat a dostanu přesně to, co chci. Jen v tomto konkrétním případě, kdy se film věnuje příběhu snaživé a pracovité Albánky, jež se zmítá a otáčí podle toho, jak pískají tři muži v jejím životě, se neuchyluji k nejvyššímu hodnocení. Čtyři hvězdičky jsou adekvátní a přiléhající. (12.04.2018)

43rd KVIFF 2008 - OPEN EYES - Otevřené oči - I když mi hlavní hrdinka k srdci určitě nepřirostla (svým chováním a vystupováním), tak film naopak docela ano. Za zmíňku ještě (nebo hlavně) stojí otevřený pesimistický (a neočekávaný) konec... - 22. 3. 2010 - 75%, AUDIENCE AWARD - Divácká cena deníku Právo (Divácká cena: 1234) - 1.92/524 (23.08.2009)

Kvůli výluce jsem zmeškal přípoj a hodinu čekal v Tišnově. Zašel jsem tedy do nádražního bufetu "Vendon". Název nezvyklý a tak jsem se zeptal. Jde o příjmení indočínských manželů, které jej provozují. Dal jsem si smažený sýr a pivo za šedesát a přemýšlel, co si - až konečně dojedu - pustím za film. Mlčení Lorny bylo jednou, nakonec realizovanou, variantou. A při něm jsem si vzpomněl na bufet (ve filmu jde také o "bufet") v Tišnově a byl rád, že naši imigranti jsou typu jakého jsou - paní Vendonová mi nakonec ještě pomohla hodit bágl na záda. Konečně, za imigranty nese zodpovědnost hostitelská země - a lidé v ní... Bratři Dardennové jsou "příběháři", já příběh ve filmu neupřednostňuji, myslím, že se film bez nich obejde, ale Dardennové ho umí podat: napínavě a přitom neotřele... Lorna, která se nakonec zříká světských hovorů (stejně se mluví jen o penězích), rozmlouvá už pouze se svým nenarozeným dítětem, ať už bylo počnuto čili nic. Dítě je pro ni ideálním pokračováním vztahu ke Claudymu, kterého přece jen zradila. Dardennové tomu říkají "mlčení". (04.12.2018)