Mlčení Lorny

Mlčení Lorny je na jednu stranu obžalobou zkaženého a zvráceného světa, kde zdánlivě nikdo není na té správné (nebo na té špatné?) straně, úpadku morálních hodnot a různých forem prospěchářství, zároveň je však film touto zkažeností jaksi fascinován, staví ji na odiv a manýristicky se v ní vyžívá. Uvážíme-li nářky z poslední doby nad filmovými festivaly, z nichž se stal paralelní trh k běžné distribuci, který se také otáčí kolem osy ekonomických vztahů, musíme se ptát, jestli nejsou etablovaní auteuři Dardenneové puzeni spíše tržní cestou než sociálním smýšleném; jestli si tito novodobí artoví hokynáři nedělají z důvěřivých diváků trochu šprýmy. ____ Stylistická poznámka: V artových filmech se nestříhá tak často jako v těch mainstreamových z nějakých ideologických předsevzetí (levičácká opozice vůči establishmentu), nebo snad stylistických („zachytávání" času v dlouhých záběrech-sekvencích), ale protože by vyšlo najevo, že nevyprávíte. Každý další střih a každý prostřih – prostřihem rozumíme krátký záběr, který vkládáme mezi dva záběry určitého dění, abychom jej doplnili o novou informaci – by usvědčil tvůrce z „loudavého podávání informací“ divákovi a vůbec z nedostatku takovýchto informací. Ovšem pokud takový prostřih umístíte a rozmělníte přímo v záběru, tzn. bez střihu, ničemu to nevadí, jde prostě o vatu, která se v záběru, zvláště v tom trvajícím nad pět sekund, které jsou pro art typické, ztratí. Uzavřeme to následující tezí: V mainstreamových filmech vidíme méně v záběru a tušíme více v „utopickém“ poli mimo záběr, u artu je tomu obráceně – to art se proti obecnému přesvědčení nachází ve sféře aristotelovské, zatímco mainstream v platónské. (05.06.2009)

Po silnom zážitku z Dieťata bratov Dardennovcov som sa "tešil" na podobnú emocionálnu pecku..Lorna ma ale zvláštnym sposobom iritovala, nedokázal som sa ani na chvíľu stotožniť s jej konaním. Ani pri Dieťati mi to nešlo, ale samotný príbeh, sposob, akým bol vystavaný, ma úplne odrovnal. Zmätok v Lorne sa síce na mňa preniesol, ale zároveň má dráždil, vadil mi, emocionálne ma znepokojil, nie ale tým, čo sa na plátne dialo ako také, ale že sa to na seba nabaľovalo a nedostavila sa ani chvíľková katarzia..a preto ani záver na mňa nezafungoval a z kina som odchádzal otupený.. (28.02.2009)

Dítě se mi líbilo hodně, Jérémie Renier je vážně skvělej (škoda, že tady nemá víc prostoru), ale tohle byla prostě nuda a ani tomu příběhu jsem nějak nedokázal dostatečně uvěřit, takže mi některé jednání hlavní postavy přišlo spíš nelogické (hlavně konec).. Dardennové mě tímto zkrátka nezaujali, přičemž jejich kvality jim rozhodně neupírám a budu se těšit na další zážitek. (21.03.2009)

Stále stejní, a přitom tak noví Dardennové, či tak noví, ale přitom stále stejní Dardennové? Těžko říct, protože nezáleží ani tak na tom, nakolik jste obeznámeni s tvorbou oblíbenců v Cannes, kteří si "odtud" odnesli Zlatou palmu za ROSSETU a DÍTĚ, ale jestli přijmete zlom v druhé polovině. Jejich pozorovatelský odstup, známý ze SLIBU či SYNA, se zde postupně promění ve vyprávění z pohledu hlavní ženské postavy, jejíž psychické stránce se uzpůsobuje eliptické vyprávění a i míra informací a způsob jejich dávkování je závislý na ní. Zájem o lidi žijící na okraji společnosti, kteří se zapletou se zločinem (nelegální přistěhovalectví - SLIB, předčasná dospělost a zodpovědnost za druhé, např. za na drogách závislou matku - ROSSETA , SYN - vyrovnání se s minulostí: vražda, zbavení se novorozence kvůli obživě - DÍTĚ), zůstává, stejně tak poukázání na vazbu mezi nimi a státními institucemi. Na leitmotiv - smíření se se svým svědomím prostřednictvím pokání - prostupující celým dílem belgických bratří je ale nahlíženo v druhé polovině až nábožensky a ústřední postava, přestože ji zůstává naděje na záchranu, není schopna čelit svému čini, vyrovnat se s ním, čímž se odřizuje od společnosti. Od Bressona k Buňuelovi aneb deprese z represe. (20.03.2009)

Môj názor na Dardenovcov sa vďaka tomuto filmu výrazne zlepšil. Doteraz som ich považoval za tvorcov nudných moralizovačiek (páčil sa mi iba Syn), ktoré sú vhodné iba na to, aby zbierali ceny na festivaloch. Aj toto bolo natočené "ich" typickým štýlom, ale Lorna ma zaujala, viem sa do nej vcítiť, a hoci som sa v istých momentoch nudil, film ako celok ma oslovil. Sám neviem prečo - možno som len o nejaký ten rok starší. (31.03.2009)