Valčík s Bašírem

Film, který u mě lehce utrpěl svou roztříštěností. Soundtrack byl nesmírně zajímavý, vizuální zpracování výborné a některé vzpomínkové scény mě zaujaly natolik, že jsem měla chuť dát si okamžitě filmový maraton složený jen válečných snímků. Jenže kromě této části, které bych bez váhání dala pět hvězdiček, se ve Valčíku s Bašírem vyskytovala ještě část druhá tvořená několika málo bývalými vojáky, kteří vyprávěli své dojmy z války. Nepochopte mě špatně, zpočátku mě to bavilo, ale když ta samá postava opakuje pořád téměř to samé, začínám litovat, že kino nenabízí možnost přetočit film zas trochu dopředu. A k tomu ten závěr. Skutečně bylo nutné do kresleného filmu s perfektní stylizací hodit těsně před titulky realistickou dokumentární scénu? Bylo? Nevím, možná to na někoho emocionálně zapůsobilo a možná jsem divná, ale přišlo mi to úplně mimo. Snad tím jen režisér chtěl dokázat, že se celý film stal, na což by podle mě zcela postačilo pár slov v závěrečných titulcích. A když už jsem u režiséra... Mimořádně by mě zajímalo, do jaké míry se u Valčíku s Bašírem jedná o film autobiografický. (30.01.2009)

Tam, kde by jiné filmy s podobným tématem sázely na otevřené násilí a drásavou syrovost, pracuje Valčík s Bašírem s obrazotvorností a velkou část své sdělnosti ponechává v implicitní rovině. ___Válečné momentky a snové scény jsou naprosto úžasné a fascinující, animovaná forma přitom jejich působivost zesiluje na maximum. Obrazová estetika Folmanova filmu upomínající na určité techniky komiksové kresby je pohlcující a úžasně expresivní, funkčnost jejího použití pak vyloženě neuvěřitelná (viz. Tetsuo). Pravděpodobně nikdy už nezapomenu na vzteklé psy běžící ulicemi, kolonu tanků Merkava jedoucí k Bejrútu za zvuků veselé písně o Libanonu, nebo na absurdní honičku na červený Mercedes. Pradoxně ve chvíli, kdy se snímek začal věnovat jedné z nejhrůznějších události celé libanonské války, vyvraždění uprchlických táborů Šabra a Šatíla, se pro mne jeho emoční apel poněkud snížil a závěrečné autentické záběry mě minuly úplně. Ale věřím, že izraelské publikum bude na tohle jitření ran citlivější. 90% ___PS: Po druhém zlédnutí, tentokrát v kině, už zafungovala i ta závěrečná třetina, respektive její animovaná část - dokumentární apendix Valčíku s Bašírem prostě nesedí, to mi nikdo nevymluví. (19.01.2009)

Mrazení v zádech mám ještě teď - pár hodin po projekci. Sice s Persepolisem mají společného jen Blízký východ, to je ale tak všechno. Pro mě je to zcela odlišný film, jak příběhem, tak svou animací. O událostech v Libanonu a Bejrůtu jsem doposud mnoho nevěděl. Je to taková válka ve Vietnamu přesunutá na blízký východ. Už od první minuty si můžete spolu s animací užívat skvělé zvukové efekty a hlavně hudbu. Ta vás doprovází po celou dobu filmu. Ať už v tichém podání jako podkres nebo na plný pecky jako součást děje. Jediné ticho nastane v závěrečný minutě filmu a vy v sále slyšíte najednou vlastní tlukot srdce. Animace je sice "jednoduchá", ale dokonale zpracovaná a vy si můžete vychutnat každý detail. Příkladem mohou být scény s psychiatrem, kde si vždy v pozadí hraje dítě. Nebo samotné vystupování nahých vojáků z moře, které se ve filmu opakuje a kolem kterého se celý film točí. Teprve až v druhé polovině filmu zjistíte, proč se film jmenuje Valčík s Bašírem a musím uznat, že lepší název se pro tenhle film nedal vymyslet. Ta scéna kdy se opravdu tančí valčík s Bašírem (Libanonský prezident) je nezapomenutelná a pro tenhle film symbolická stejně, jako je symbol poupě pro film Občan Kane. (22.01.2009)

Říkám rovnou, že animáky nemám moc rád a většině z nich se záměrně vyhýbám. Neviděl jsem Persepolis a vlastně ani nic jiného s touto tématikou a natočeného podobným stylem. Proto jsem k Valčíku přistupoval asi jinak než většina uživatelů. Tento animák byl pro mě svěžím, neobvyklým, zajímavým, originálním a vcelku silným zážitkem, který jen trochu pokazil konec s neanimovanými scénami; to byl zcela evidentní pokus o citové vydírání a abych řekl pravdu, u mě vůbec nedopadl na úrodnou půdu. Každopádně k animaci nemám výhrady, protože detaily jako pára vycházející lidem zúst, když spolu mluví venku v zimě, kouř z cigaret jemně se vznášející ve vzduchu, či naprosto "živé" klepání kolenem při volání, ty mě jako diváka vcelku neznalého žánru "animovaný", docela dostaly. A taky nesmím zapomenout na chvílemi opravdu fenomenální hudbu, kterou jsem si pouštěl ještě dlouho po zhlédnutí filmu. Co chtěl tímto snímkem režisér říct, je myslím naprosto evidentní. Dlouho jsem přemýšlel mezi 4* a plným počtem, ale po zjištění, že tento film není jen na 1 použití (tu hudbu, animaci a ostatně i dialogy, bych si rád vychutnal ještě aspoň 1x), se přikláním k 5*. (20.08.2009)

Už úvodní strhující běh psů mě dokázal odrovnat svým bezchybným vizuálem a nadupanou hudbou. A přesně zde mě to chytlo a už nepustilo. Režisér nám totiž "filmově-dokumentárním" stylem (ano, vim zní to trochu blbě a jinak to prostě pojmenovat nedokážu) ukazuje hrůzně vzpomínky na válku. A i když dvě vzpomínky mi přišly trochu nudnější, tak to celé dává dohromady mrazivý a znepokojivý obraz. A to tady funguje na jedičku a to si režisér občas neodpustí i nějakej ten vtípek (německé porno rulez!!), který to ovšem vůbec nenabourává. (16.03.2009)