Valčík s Bašírem

I mne přikovala animace. Pátrání Ariho po ,,oknech" a zjevující se smečce bylo zpracováno způsobem, jaký jsem ještě neviděl. Nikdy jsem neměl moc rád vážně míněné animáky a ani na ně nejsem specialista. Nevyhledávám je. Toto byl experiment, protože mne zaujalo téma Izraelsko - Palestinského konfliktu a viděl jsem pár screenshotů na netu. To to byl vizuální skvost, perfektně probarvený vhodně zvolenou hudbou...např. poklidné ráno se zpívající osádkou obrněné kolony ..prostě paráda. Závěrečný předěl jsem nečekal a o to více mne film zasáhl. Perfektní protiválečný snímek o traumatu z prožitých hrůz jednoho z vojáků. (29.07.2011)

Ari Folman má pravdu v tom, že paměť je mrška podšitá. Tak například ta moje mi stále připomínala, že tohle již znám odjinud. A byť třeba ne v tak lákavé formě (a z jiného místa/období), tak rozhodně pravdivěji i upřímněji. Když už tedy animované blízkovýchodní vzpomínky pamětníků "něčeho velkého a závažného", tak v podobě Persepolisu. Z toho člověk aspoň cítí nějakou duši a ne pouze chladný kalkul (nic jsem o tom nevěděl, ale že na konci budou ukázána zvěrstva i neanimovaně mi bylo jasné takřka ihned), který až příliš okatě sází na to, že díky formě a závažnosti sdělení mu projde takřka vše včetně nudy. No, u mě teda neprojde. (08.03.2009)

Příběh je silný a poutavý. Díky takto dobrému filmu se svět alespoň dozví, že genocida není v součansosti výhradně africkou záležitostí. A upozornění takového významu dodává snímku i humanitní a politický význam. Díky zvolené formě vyprávění a nezaujatému úhlu pohledu se naštěstí nejedná o žádnou patetickou agitku, ale o uměleckou výpověď o válečných zvěrstvech. Bohužel trošku pokulhává provedení. Zatímco pohyby postav, či například kresba prostředí jsou na té nejvyšší úrovni, animace tváří, zejména pak jejich grimas mi přijde nevydařená. To způsobuje, že sekvence v nichž při vyprávění svých příběhů, vidíme pouze záběry obličejů působí prkenně a oproti ostatním scénám nudí. (05.06.2009)

Scénář: Ari Folman .. Není aktuálnějšího filmu, který, byť nepřímo, byl napojen na současný segment nekonečného válečného stavu v Izraelsko - Arabském konfliktu (míněna válka v Gaze, 29. prosince 2008 - 18. ledna 2009, prozatím). _____ Folmanovo protiválečné pojetí Vals Im Bashir, jako animovaného autobiografického dokumentu o hledání vlastní paměti a jejího tematizování je vskutku geniální a řádně sugestivní záležitostí. Nejde jen o emocionálně silné výpovědi o válečných událostech, jakožto o celkový nádech surreálna, ve kterém se pod nátlakem krutých událostí postupně rozpouští vzpomínky, které od počátku potlačuje vynucená apatie k smrti a strachu v boji, posílená následnou podvědomou snahou raději všechno vymazat z paměti. Někdy se to podaří, ale většinou ne. Zvolená obrazová forma mi bez problémů sedla, je dostatečně apartní a s pomocí fascinující hudební složky (Haunted Ocean na mě měl podobně ohnivě zdrcující účinek jako Surface Of The Sun v Sunshine) tvoří nevšední zážitek. Jsem zvědav, zda někdy najdou obě znesvářené strany svůj klid. Fatální momenty jejich válek nechť jsou k vidění všem. Nemělo by se na ně zapomínat, jen mám obavu, že se naproti povědomí budou ještě mnohokrát opakovat… _____ „Válka je neuvěřitelně zbytečná věc. Nejde tu o slávu ani o hrdinství. Zpravidla nějaký mladíček jde a neví kam; střílí, aniž ví na koho; je zabit nebo zraněn, ani neví kým.“ (19.01.2009)

Valčík s Bašírem má své místo ve světové kinematografii jistojistě zasloužené, i když možná hlavně (paradoxně) kvůli neotřelé formě. Jeho největší síla je v detailu a v jednotlivých scénách, jako celek (či příběh) už to tak moc nefunguje a cestou k závěru (oproti očekávání) ztrácí na síle. Nejsilnější scénou tak zůstává ta úplně první (snová s útokem psů) - při té mě skutečně jímala hrůza. Každopádně i tak mohu Valčík s Bašírem směle doporučit. Navíc válka na Blízkém východě je zatím, co se týče zájmu filmařů, víceméně terrou incognitou a ve spojení s animovaným filmem jde vskutku o událost více než pozoruhodnou. 75%. (15.05.2015)