Wendy a Lucy

Mladé ženě bez domova a bez práce (a bez minulosti, o které bychom věděli) zůstalo v důsledku ekonomické krize pouze auto a pes, fena Lucy. Auto se porouchalo a oprava bude zřejmě stát víc, než si může dovolit (nemůže si dovolit nic). Když se Wendy v supermarketu pokusí pro Lucy ukrást pár konzerv s psím žrádlem, je zadržena a odvezena na policii. Po návratu k obchodu zjišťuje, že Lucy zmizela. Nemá peníze, auto ani psa. Jediné, co jí zbývá, je naděje, že najde psa i práci a nebude muset ustavičně řešit, kde složit hlavu a jak získat něco k snědku. Chmurné sociální drama se vyznačuje poměrně volnou dramaturgií, vytvářející dojem, že hrdinka pouze reaguje na situace, které se jí přihodí, namísto toho, aby sledovala určitý cíl a naplňovala tím větší scenáristický plán. Interakce Wendy s okolím, zohledňovaným i zásluhou distancovaného snímání Michelle Williams a ambientních zvuků (nahrazujících nondiegetickou hudbu), je přitom klíčová. Pomáhá pochopit proč je film řazen do cyklu neo-neorealistických dramat o hrdinech žijících, zpravidla vinou systému, v němž pro ně není místo, v ustavičné nejistotě, jak přežijí den a co s nimi bude dál (viz také filmy Debry Granik a Courtney Hunt). Samozřejmě nejde o nahodilé vršení okamžiků (stejně jako o něj nešlo v poměrně klasicky vystavěných filmech italského neorealismu). Reichardt pouze dokáže z jednoduchých scén, zpravidla podrobně zachycujících určitý proces, budovat emocionálně vrstevnaté vyprávění, přenášející na nás alespoň část existenční tíhy jejích hrdinek. Její filmy jsou nenápadné, zdánlivě se v nich nic nestane a na rozdíl od jiných festivalových dramat nenabízejí výraznou pointu nebo katarzi, ale svou pravdivostí, přesností a melancholickou náladou se vám dokážou pomalu dostat pod kůži a zůstat s vámi ještě dlouho po skončení. 80% (11.05.2021)

Nezávislost je jedna věc, ale když se to přežene, tak je těžký se tomu podvolit. Wendy a Lucy je hodně volnej film. Kolikrát překvapí jen samotnými dialogy, který na jednu stranu nejsou vůbec snadný, ale na druhou stranu popisujou život. Víc hvězd bych tomu dát nemohl, ale na těch 80 minut to dokázalo zapůsobit. (18.11.2010)

Pár handier, stará Honda, pes menom Lucy a zvyšok úspor. To je veškerá výbava, s ktorou sa Wendy rozhodne vydať na ďalekú cestu. Nečakané výdavky a rôzne iné úskalia na seba nenechajú dlho čakať. Cesta z bodu A do bodu B sa zdá byť zrazu nemožnou a zakopnutie v pustom bode X nekonečné. Na matematike je pekné, že v nej všetko do seba zapadá. Pokiaľ však nejde len o teóriu, ale o reálny plán, musí sa nám ho podariť aj zvládnuť. A to je tá ťažšia časť. Čoho dôkazom je aj tento malý veľký film, ktorý je iba útržkom jednej púte, no začiatok a koniec si môžeme ľahko domyslieť, pretože je zo života. (29.05.2015)

Wendy a Lucy neustále jakoby osciluje mezi narací omezenou a narací vyprázdněnou. O hlavní postavě divák neví v podstatě vůbec nic, snad jen to, že spolu s fenkou Lucy cestuje na Aljašku za prací. Během filmu se divák již pouze dozví, že Wendy má v Indianě sestru a švagra, nicméně důvod cesty vyřčen nebude. Touto informační "nouzí" ale divák netrpí, protože je vyprávěním filmu neustále směřován k vnímání aktuálního okamžiku - naprostého pocitu beznaděje a zmaru, do kterého se Wendy dostává. Velmi intenzivní zážitek! P.S. Film, který bych toužil natočit, kdybych toužil filmy točit. (15.02.2011)

Skromné, civilně příjemné, intimní drama o vztahu osamělé Wendy uvíznuvší v neznámém zapadlém městečku k její fence Lucy, a o nalézání zodpovědnosti vůči nevinné psí duši, byť horoucně milované. Celý tento indie film je postaven na výkonu Michelle Williams a podle mého názoru se jej zhostila velmi dobře. (05.08.2013)