Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Americký film Vojna a mír vznikl podle stejnojmenné předlohy spisovatele Lva Nikolajeviče Tolstého, která patří k nejrozsáhlejším románovým skladbám světové literatury. Vystupuje zde více než 250 postav hlavních a epizodických, ale obtížnost tohoto díla spočívá hlavně v tom, že zachycuje složitý společensko-historický vývoj. Odehrává se v době napoleonských válek a předkládá také vojensko-politický pohled na širší evropskou scénu. První část téměř tříhodinového snímku zachycuje události v letech 1805–1812, mezi dvěma Napoleonovými ruskými taženími. V období mezi těmito válkami prožilo Rusko několikaleté období nejistého míru. Hrdinové procházejí řadou důležitých změn. Nataša Rostovová vyrostla z vytáhlého dítěte v neobyčejně hezkou dívku a zažívá několik milostných vzplanutí. Nakonec svoji největší lásku, knížete Andreje Bolkonského, zrazuje pro obyčejného, rozmařilého světáka Anatola Kuragina. Pierre Bezuchov se stává dědicem ohromného jmění a bez lásky si bere za ženu krásnou Helenu Kuraginovou. Jejich vztah se po svatbě brzy hroutí. Pro nevěru své ženy se bije v souboji s bezohledným důstojníkem Dolochovem. Andrej Bolkonský zůstává těžce zraněn v bitvě u Slavkova a vyrovnává se se smrtí manželky, která zemřela při porodu... Druhá část románového přepisu díla Lva Nikolajeviče Tolstého líčí události roku 1812 od prvních okamžiků Napoleonova vpádu do Ruska přes bitvu u Borodina a obsazení opuštěné Moskvy až po závěrečný útěk demoralizované francouzské armády a její porážku. V té době se rozvíjí osobní život jednotlivých hrdinů. Nataša Rostovová se stává svědkem smrti Andreje Bolkonského, jenž byl těžce zraněn v bitvě u Borodina. Nikolaj Rostov se zamiloval do Andrejovy sestry Marie Bolkonské a pro ni se rozchází se sestřenicí Soňou, s níž byl dosud zasnouben. Péťa Rostov nachází smrt v bitvě před Berezinou. Pierre Bezuchov prodělává velkou duševní změnu, účastní se také bitvy u Borodina, kde se neúspěšně pokouší spáchat atentát na Napoleona. Později v Moskvě, v přestrojení padá do zajetí nepřátelských vojsk a po nesčetných útrapách je osvobozen oddílem někdejšího soka Dolochova. V závěru se znovu setkává se svou první a jedinou láskou – Natašou...
Film natočil významný tvůrce a klasik americké kinematografie King Vidor, který musel zachytit neustále se prolínající dějová pásma literární předlohy. S citem ukazuje vysokou aristokracii, scény utrpení ruských hrdinů, jeho mistrovství se však projevuje hlavně v bitevních scénách. Film se natáčel pro americkou distribuční společnost Paramount v Itálii a dohled známých producentů Dina De Laurentiise a Carla Pontiho ovlivnil i mezinárodní složení tvůrců. Hudbu napsal známý filmový skladatel Nino Rota, za obrazovou část ručil britský kameraman Jack Cardiff. Křehkou a půvabnou Natašu Rostovovou ztvárnila Audrey Hepburnová. Úlohu nevyrovnaného, rozevlátého Pierra Bezuchova ztěsnil Henry Fonda, knížete Andreje Bolkonského hraje Mel Ferrer, jenž byl v soukromí několik let partnerem Hepburnové. Roli světáka Anatola Kuragina představuje Ital Vittorio Gassman, lehkovážnou a nevěrnou Helenu Kuraginovou vytvořila švédská filmová hvězda Anita Ekbergová. (Česká televize)

(více)

Videa (1)

Trailer

Recenze (81)

Shakeus 

všechny recenze uživatele

Co čekat od tak starého filmu o lásce, válce, staré romantické době a v produkci hollywoodu padesátých let. Herci standardně lehounce přehrávají, tak jak bylo v době vzniku filmu obvyklé. Jinak Fonda a Hepburn byli samozřejmě skvělí a jedni z nejlepších, kteří se na plátnech kin objevovali. Nezapomenutelná je také výprava, ve starých filmech přeci jen má jiný nádech, než v současných. A k uživateli Numasovi a jemu podobným: Opravdu mi nepřijde fér, takový komentář, protože si nemyslím, že do zpracování knižních a divadelních předloh ( popř. postav z historie), by se měli pouštět výhradně filmaři stejné národnosti, jaké je autor předlohy. Nevniklo by tak spousta vynikajících filmů a to by byla myslím škoda. Jen tak namátkou Statečné srdce, Gladiátor, Vlasy, celý seriál Dobrodružství kriminalistiky, 1492 – Dobití ráje, pokračovat takhle, tak se dostanu do stovek. A co teprve italské westerny? A obecně se knihy pro film musí na ději okleštit, pokud nemají mít 5 hodin a více. A co píše Lima u ruské verze? To je hodně smutné. Oskary totiž neudělují ti „Američani“ ale Akademie filmového umění a věd USA, stejně tak film nenatočili ti „Rusáci“ a režisér S. Bondarčuk a jeho štáb. Zajímalo by mě, co by na takové škatulkování řekl práve Tolstoj. Mimoto, fenomén studené války byl komplex vlády SSSR z USA, obráceně to platilo jen velmi zřídka, stačí nahlédnout do historie. Zajímalo by mě jestli by Ruská verze byla tak náročná, nebo jestli by vůbec vznikla, nebýt té americké. ()

marťan 

všechny recenze uživatele

V režii Kinga Vidora se Američanům v roce 1956 podařil téměř husarský kousek, a to natočení dvoudílného veledíla "Vojna a mír" s bezkonkurenčním mezinárodním hereckým obsazením. Tomuto filmu tleskám, ale současně velice chválím i zfilmované dílo režisera Sergeje Bondarčuka z Ruské produkce r. 1965 - Vojna a mír, které je zpracované a vytvořené v drsnější a prozaičtější reálii, než přepis USA. ()

Reklama

otík 

všechny recenze uživatele

Film se mi velmi líbil. Ale k tomu je třeba mít rád staré americké velkofilmy, odmyslit si jakékoli triky a užívat si báječných herců. Nevím, nakolik byla původní předloha Tolstého zprzněna nebo dodržena, ale z čistě filmařského hlediska jsou především davové scény velmi dobře udělány, kulisy jsou velmi milé, přestože Moskva nevypadá jako ruské velkoměsto a u mnoha scén jde vidět, že jsou natáčeny ve studiu a ne v reálu. Ale to přece nevadí, důležité je, jak film na vás působí. A já jsem měl z něho upřímhou radost. ()

Petfruf 

všechny recenze uživatele

Instantní Tolstoj, který rozhodně neurazí je vizuálně líbivý, velmi dobře obsaný (Hepburn, Fonda, Ferrer, Lom), jen bohužel trochu prázdný. Nejspíš za to může i to, že se tvůrci snažili nacpat děj do tří hodin, což zákonitě nejde. Trošku mě i nudila forma vyprávnění, styl klasického velkého Hollywoodu, který se podle mě pro Tolstoje nehodí. Ve srovnání s Bondarčukem je tato adaptace jen slabým odvárkem, tak proto dávám nižší hodnocení. ()

Rozjimatel 

všechny recenze uživatele

[3,5*]     "You can't hate something you've never known or understood."     Ja síce na historické kostýmové (veľko)filmy veľmi nie som (najmä ak sú z opulentného šľachtického prostredia), k tomuto vydarenému filmovému spracovaniu, stojacemu na silných základoch v podobe kvalitnej predlohy, však veľa výhrad nenachádzam. Ešte veľkolepejšie ruské spracovanie (1965) sa možno k tejto výsostne ruskej téme hodí o niečo viac, predsa len v sebe má viac toho srdca, Vidorove odlišné pojatie má ale nepochybne tiež svoje prednosti. Je dostatočne obsiahle, dokáže ísť, v rámci daného priestoru, do šírky i do hĺbky a dokáže upútať aj svojou obrazovou krásou (veľkolepá výprava, pekné kulisy i kostýmy). No predovšetkým má v hlavných rolách také tromfy, akými sú božská Audrey Hepburn (v role Nataše tu je ako také žiarivé slniečko) a Henry Fonda (starý-nestarý na rolu Pierra Bezuchova, mne je to úplne fuk). Z ďalších hercov by som ešte rád zmienil Herberta Loma, ktorý sa do role Napoleona celkom hodí (pre mňa tak trochu prekvapivo). Je síce pravdou, že chvíľami sa snímka mierne naťahuje, mnohé dramatické momenty sú v nej však podané takým pôsobivým spôsobom, že človek na to hneď zabudne (Nataša v noci na balkóne, Andrej na smrteľnej posteli, zimný ústup z Moskvy so silnými scénami ako zamrznuté ruské pobehlice v koči, či masaker na moste).     "You're like this house. You suffer, you show your wounds, but you stand." ()

Galerie (110)

Zajímavosti (33)

  • Jeremy Brett bol vybraný do roly Nikolaja Rostova, pretože sa produkcii zdalo, že sa podobá na svoju filmovú sestru, Audrey Hepburn (Nataša Rostovová). (TheRoller)
  • Dlho sa špekulovalo, prečo Marlon Brando nechcel spolupracovať s Audrey Hepburn. Viac svetla priniesol jej syn v herečkinom životopise („Audrey Hepburn. Stelesnenie elegancie“). Píše, že Audrey bola počas celého svojho života presvedčená o Brandovej nevraživosti voči nej. Tá mala vzniknúť hneď na prvom stretnutí, kedy Audrey po získaní Oscara za Prázniny v Ríme (1953) mala ísť na nejaký galavečer, kde sedela vedľa Branda. Ako Audrey spomínala, hanblivo pozdravila Marlona, ​​na čo Brando nereagoval a počas celého stretnutia s ňou neprehovoril ani slovo. Preto bola viac ako 40 rokov presvedčená o jeho nevraživosti. Všetko sa vyjasnilo krátko pred herečkinou smrťou v roku 1993, keď už ležala v nemocnici. Práve vtedy jej Brando napísal list, v ktorom vysvetlil celú situáciu – očividne ho niekto musel o Hepburnovej pocitoch informovať. Brando v liste uvádza, že bol tak očarený a vystrašený Audrey Hepburnovou, že onemel a nedokázal nič povedať. Dones sa špekuluje, či ide o úprimný list, alebo Brando len chcel zmierniť herečkinu bolesť na smrteľnej posteli. (Arsenal83)

Reklama

Reklama