Vojna a mír

jo, já vím, jsem povrchní, Hollywood pak klasicky dementní a sebevědomý bez mezí, filmu chybí mi ta pravá intelektuální hloubka, ale viděl jsem ho asi 5x (prostě se na něj hezky kouká) a klidně ho uvidím i pošesté, zatímco román jsem nikdy nečetl a ani číst nijak neplánuju, panebože, to jsem se zase doma ale shodil :-) (21.11.2005)

"To nejtěžší - ale to nejdůležitější - je milovat život, milovat ho, i když trpíme, protože život je všechno. Život je Bůh a milovat život znamená milovat Boha." (Tolstoy - Vojna a mír) ---- Přiznám se, že knižní předlohu jsem nečetla a popravdě řečeno jsem ani trochu neznala ten příběh, takže tento film pro mě byl naprosto neznámý a nový. A i přes to velké množství postav a příběhů jsem se v tom kupodivu ani na chvíli neztratila, tak skvěle to bylo podáno. Zpočátku jsem se dost obávala délky filmu, ale King Vidor si s tím pohrál tak úžasně, že jsem se nemohla nudit ani na vteřinku.. Válečné scény byly tak dokonale vyvážené s těmi romantickými, že lépe už by to vážně nešlo. Do toho nádherná hudba Nino Roty, která ze začátku byla nenásilná a milá a ke konci v dramatických scénách opravdu velkolepá! Je to mistr! Samozřejmě i herecké obsazení bylo bezchybné. Audrey Hepburn byla jako vždy nádherná a úžasná (a zjistila jsem, že jí bílá sluší mnohem víc než černá :P), tahle role jí neskutečně sedla.. Byla milá, vtipná, vážná, smutná, zamilovaná.. Všechno jsem jí věřila.. Mel Ferrer byl také vynikající. Jeho pohled byl uhrančivý a jeho jednání a gestikulace byly ohromující.. Za zmínku stojí i Henry Fonda, takhle bych vlastně mohla vyjmenovat i spoustu dalších, vlastně téměř všechny. Pro tento film je asi nejvýstižnější přívlastek VELKÝ! (10.02.2012)

Film se mi velmi líbil. Ale k tomu je třeba mít rád staré americké velkofilmy, odmyslit si jakékoli triky a užívat si báječných herců. Nevím, nakolik byla původní předloha Tolstého zprzněna nebo dodržena, ale z čistě filmařského hlediska jsou především davové scény velmi dobře udělány, kulisy jsou velmi milé, přestože Moskva nevypadá jako ruské velkoměsto a u mnoha scén jde vidět, že jsou natáčeny ve studiu a ne v reálu. Ale to přece nevadí, důležité je, jak film na vás působí. A já jsem měl z něho upřímhou radost. (30.10.2003)

Náročný, ale krásný filmový zážitek. S knižní Vojnou a mír jsem začal, avšak po nějaké té stránce skončil, protože se u čtení (přijměte prosím moji omluvu vy všichni její fanoušci) dostavila docela velká nuda. Trochu zajímavější byly jen bitvy a jediná postava, které jsem fandil, byl starý Bolkonsky (navenek tvrdý, nepřístupný, ale uvnitř dobrý a čestný chlapík). O to větší paradox mě čekal u sledování filmu, kde mně tato postava přišla docela nepříjemná, zatímco ostatní se mi silně zamlouvali. Vojna a mír stojí hlavně na hercích; rozkošné Audrey Hepburn (u které jde ale také velmi dobře pozorovat proměna její postavy v průběhu filmu), Henry Fondovi (pro mě největší sympaťák) a krom dalších také na příjemném překvapení v podobě Herberta Loma, jehož Napoleona jsem mu fakt „žral“. Dále jsou zde také velmi zdařile provedené bitvy (a vůbec davové scény), dobrá hudba a pěkně udělané kostýmy. A ať už mi to budete chtít věřit, nebo ne, za těch 205 minut jsem se ani chvíli nenudil (stejně tak při druhém zhlédnutí). P.S. Co se týče té ruské atmosféry, o které se zde několik uživatelů zmiňuje...ne, že by na mě dýchala z každého záběru, to netvrdím, ale obrovsky mě potěšila scéna, kdy umírá Bezuchův otec a u jeho postele je slyšet píseň posledního pomazání, a to v ruštině (v tu chvíli jsem ji cítil naplno). Výstižné komentáře: Véča, tahit (14.01.2010)

Velkofilm jak se sluší a patří. Velká výprava, krásné kostýmy, spoustu postav. A v těch se já občas ztrácel. Dostat tak rozsáhlé dílo do jednoho filmu je přeci jen složité, a na vyprávění a plynulosti děje je to znát. Audrey je zde samozřejmě zlatá. Herbert Lom jako Napoleon vypadal taky dobře. Svým výkonem si ale zaslouží zmínku hlavně Henry Fonda. Tři jsou málo, čtyři moc. 70 % (08.10.2012)