Režie:
František FilipScénář:
Eduard VernerKamera:
Vladimír OpletalHrají:
Luděk Munzar, Petr Haničinec, Ilja Racek, Jan Vágner, Rudolf Hrušínský, Josef Somr, Iva Janžurová, Josef Vinklář, Čestmír Řanda st., Jiří Holý, Jana Šulcová, Vladimír Krška, Lída Plachá, Libuše Štědrá (více)Obsahy(2)
S panem Kufaltem se na začátku setkáváme jako s vězněm. Koho by napadlo, že se do pruhované kazajky dostal pro přehnanou poctivost! Býval účetním, a když ohlásil, že v pokladně chybějí peníze, zapomněl, že klíče má kromě něho také šéf. A pan Kufalt je navždy společensky i psychicky poznamenaný. Začít po propuštění zase normálně žít, je pro něho o to těžší, že v Německu 20. let je hospodářský i společenský rozvrat. Od porážky v první světové válce uplynulo teprve pár let a vládne jediný zákon: právo silnějšího. (Česká televize)
(více)Recenze (76)
Taký večný kolobeh zločinu a trestu. V tom ideálnom prípade samozrejme, pretože tu všetky udalosti okolo Kufalta boli ideálne a tak trošku z pohľadu dnešného diváka naivné. No i tak ide o cennú štúdiu ľudskej manipulatívnosti a kam to vedie, keď človek-manipulátor urobí iba jeden jediný maličký zlý krok. Všetko mohlo dopadnúť opačne, keby sa Kufalt v jednom prípade rozhodol inak. Silný nadpriemer. 85/100 ()
Nejednoduchost doby, která se po první světové válce v Německu proměnila v hluboké materiální i psychické strádání tisíců obyvatel, se v mnohém prolíná s nejednoduchostí povahy německého spisovatele Hanse Fallady (1893 – 1947). Duševní a posléze i tělesný handicap, podporovaný zčásti nezměrným požíváním drogových látek a alkoholu, probleskují většinou jeho literárních prací. Z osobních prožitků a zkušeností vychází také hrdina románu, až puntičkářsky přesný a poctivý účetní Willy Kufalt, kterého smysl pro pořádek a osobní hrdost přivádějí tam, odkud se člověk vrací vnitřně změněný. Autoritativní idea povznést se nad banální život svých kolegů a přátel jej ovšem dohánějí opět na zcestí. Lež střídá lež, podvod kryje podvod a na konci této cesty nečeká nic jiného než zasloužený trest. Dvoudílná televizní dramatizace scénáristy Eduarda Vernera a režiséra Františka Filipa zachovává půdorys románu a přesto posouvá význam díla nad rámec dané doby. O mimořádném hereckém výkonu Luďka Munzara v hlavní roli samozřejmě nelze ani v nejmenším pochybovat, jeho Kufalt je přesný typ odporného konformisty, který za falešně vemlouvavou maskou skrývá vlastní ubohost a prázdnotu. Špičkové herecké obsazení (Hrušínský, Racek, Haničinec, Somr, Janžurová, Šulcová, Vránová, Vinklář, Sklenčka, Řanda a další) vytváří nejen základní rámec pro sólo titulního představitele, ale soustředí se i na postižení vedlejších osobních tragédií, byť jen v minimálním rozsahu. Ponaučení, které z této zdánlivě levné studiové inscenace plyne, má mnohem širší rejstřík, jehož trpkou rovnicí se zdá být právě životní příběh Hanse Fallady. Kufalt budiž výstrahou všem, kteří v honbě za úspěchem zapomínají na čest a vlastní svědomí. ()
První díl je více než dobré pokoukání. Vlastně výborné. Všichni herci bez výjimky odvádějí (na dnešní poměry rozhodně) nadstandardní práci a souhru Luďka Munzara, Rudolfa Hrušínského, Josefa Somra, Petra Haničince a Ilji Racka je radost sledovat. Svým civilním projevem si mě snadno získala i Iva Janžurová a pobavilo mě zjištění, že Ubohý pan Kufalt je vlastně gangsterka o vzestupu (a zřejmě i pádu, uvidíme v druhé části) právě propuštěného vězně, která se ovšem odehrává v Německu 30. let. Stylové, pěkné.__P.S. Druhý díl je na stejné úrovni. Potěšil mě hlavně větší prostor pro Josefa Vinkláře, Gabriela Vránová a závěrečná jízda kočárem. ()
Jedna z pozapomenutých a přitom z pohledu dramatické látky, hereckým obsazením i předvedenými výkony mimořádně zajímavá televizní hra, velká a skvěle využitá příležitost pro Luďka Munzara v hlavní roli zatrpklého propuštěného trestance, který se rozhodne stůj co stůj vybudovat si znovu kariéru a využít k tomu jakoukoli příležitost. Jeho protihráčem je Rudolf Hrušínský v roli majitele firmy, která zaměstnává bývalé vězně a zneužívá jejich beznadějného postavení na trhu práce v době hospodářské krize. Střetnou se dvě silné osobnosti, dvě přetvářky. Vítěz může být jen jeden...Celkový dojem 90 %. ()
2/2 Bylo skutečně šťastnou volbou sáhnout v dramatice ČT k Hansi Falladovi. Český divák jej naposledy mohl vnímat jako autora rozverné komedie s Anny Ondrákovou Zdědili jsme zámek v roce 1943, ale od té doby uplynulo hodně času. Román Kdo už jednou seděl v base (Wer einmal aus dem Blechnapf frißt, 1934) vynikl jako skvělý půdorys pro vynikající hru klasické herecké generace (tzv. poslední kvalitní, která si prošla českými i světovými literaturami na jedničku) pod neomylným vedením Františka Filipa. Bylo by skutečně snadné tuto látku v možnostech televizní inscenace poničit, ale Munzar a jeho souputníci (vyzdvihla bych zejména křehký výkon Ivy Janžurové) dokázali mnohé. Rudolf Hrušínský se tu kochá ve svém páteru Seidkopfovi, jakoby znovu točil Ladislava Fukse, ale na škodu to věru není. Pravda, rokem 1929 výprava příliš neoplývá, ale minimálně meziválečné bezčasí bychom zde mohli najít bez delšího tápání. Překvapivě dobré je i hudební aranžmá Maláska a Bažanta. Souhrně jsemť tedy spokojena a ocenila bych DVD. ()
Reklama